Annie Hallová

Jakýkoli náznak hlubšího smyslu šel naprosto mimo mě. Snímek je hrozně hlučný a při tom nic neříkající. Dialogy vyplněné táhlými a ukňouranými 'ehm' 'ohhh' 'yeah' 'hmmm' jako dominantní vyjadřovací prostředek mi cuchaly nervy. Jak říct nic mnoha slovy, to je pro mě Annie Hall. Woody Allen mě natolik zahltil švitořivým vykecáváním, že jakákoli špetka humoru byla ta tam. (05.03.2011)

Neobyčejný film o obyčejných věcech. Ale že bych z něj byl nějak odvařenej, to se říct nedá. I když se odprostím od mírných osobních antipatií k osobě Allena, přijde mi, že se ten film snaží tvářit hrozně objevně a chytře, přičemž je úplně obyčejně ne-hloupý. Jasně, napsat a natočit film o tradičních, neobjevných věcech tak, aby v tom nemála lidí vidělo mňamku pro intelektuální elitu, musí bejt docela práce... Ale Annie Hall prostě klame tělem (formou), je uměle zajímavá a mně je to nepříjemné. (23.09.2009)

Po druhém zhlédnutí jdu s hodnocením o hvězdu dolů, přece jen mě to podruhé už tolik nebavilo. Přesto je to pochopitelně skvělý film, plný jedinečného humoru a oduševnělých replik. A ano, je to mimochodem ten film, kde zazní vtípek o onanii coby sexu s někým, koho máte rádi. Woodyho Alvy Singer je tak roztomile praštěnej, že si ho nelze nezamilovat. K Diane Keaton se raději vyjadřovat nebudu, ta herečka mi je skutečně extrémně, opakuji extrémně protivná. Přes všechno komično mi však ten film přijde nesmírně trpký a pesimistický, viz nejrůznější repliky, které pronáší Alvy, typu: "Cítím to tak, že životy se dělí na hrozné a nešťastné. To jsou dvě kategorie. Do hrozného spadají beznadějné případy, slepci a mrzáci. Nechápu jak s tím dokáží žít. To mě naprosto udivuje. A nešťastní jsou všichni ostatní." Při sledování se mi na mysl stále dralo srovnání s dvěma podobnými snímky: "Já, truchlivý Bůh" z r. 1969 a "500 dní se Summer" z r. 2009. V prvním zmíněném filmu hlavní postava a současně vypravěč Adolf vystupuje podobně jako Alvy SInger ze své role a se suchým humorem glosuje děj i chování okolních postav, které na něj dokonce občas lehce reagují. A pozor, to bylo 8 let před natočením Annie Hallové. K "500 dní se Summer" bych podotknul asi tolik, že kdyby byl ten film aspoň z poloviny tak oduševnělý a neokázale formálně originální jako "Annie Hallová", vzal bych ho na milost. Takto mohu jen v duchu povzdechnout, že když dva dělají totéž (film o rozchodu)... ne, skutečně to není vždy totéž. Annie Halová je film, který nestárne, a který lze doporučit všem fandům ukecaných filmů Woodyho Allena - tento patří bezesporu k jeho nejlepším vůbec. (16.10.2011)

Vztahy jsou absurdní, hloupé, omrzí a vyčpí - a přesto je máme zafixované jako první položku na seznamu priorit, pídíme se po nich, hledáme vhodné protějšky... a k čemu vlastně? Allen to celé shrnul dokonale. Znovu připomínám, že nemám sice rád ten jeho zbrkle neurotický postoj ke všemu, ale k některým životním dilematům (které někoho spolehlivě můžou uvázat na 15 let k praktickému lékaři) sedí výtečně. Tolik životních pravd na jednom místě jsem asi nikdy neviděl. Potlesk. (01.03.2009)

Nie som fanúšikom filmov Woodyho Allena, ale tento kúsok považujem aj ja za fantastický. Vynikajúca vzťahovka s hromadou výborných režijných nápadov a hereckých výkonov ukázala svojmu tvorcovi, kde sa cíti najlepšie. Neurotický intelektuál z New Yorku zabodoval naplno pri svojej cieľovke aj na oscarovom ceremoniáli, kde porazil v kategóriách najlepší film a najlepšia réžia inú autorskú pecku - Hviezdne vojny. Cynický, inteligentný a zábavný pohľad na romantiku, ktorý dokážu oceniť hlavne chlapi. 9/10 (16.03.2016)