Annie Hallová

Poprvé jsem Annie Hall viděl v Projektu 100. Z kina jsem vyšel jako zfetovaný, naprázdno jsem otvíral a zavíral hubu, prostě jsem nedokázal pochopit, že Allen dokázal natočit něco tak vtipně opravdového, tak tragicky krásného. Nechci to moc rozmazávat, pro mě nejlepší Woody. Asi dva roky potom mě takhle nic nesmetlo (do Kauffmanova opusu jménem Eternal sunshine of spotless mind)... 100% (18.06.2006)

Po druhém zhlédnutí jdu s hodnocením o hvězdu dolů, přece jen mě to podruhé už tolik nebavilo. Přesto je to pochopitelně skvělý film, plný jedinečného humoru a oduševnělých replik. A ano, je to mimochodem ten film, kde zazní vtípek o onanii coby sexu s někým, koho máte rádi. Woodyho Alvy Singer je tak roztomile praštěnej, že si ho nelze nezamilovat. K Diane Keaton se raději vyjadřovat nebudu, ta herečka mi je skutečně extrémně, opakuji extrémně protivná. Přes všechno komično mi však ten film přijde nesmírně trpký a pesimistický, viz nejrůznější repliky, které pronáší Alvy, typu: "Cítím to tak, že životy se dělí na hrozné a nešťastné. To jsou dvě kategorie. Do hrozného spadají beznadějné případy, slepci a mrzáci. Nechápu jak s tím dokáží žít. To mě naprosto udivuje. A nešťastní jsou všichni ostatní." Při sledování se mi na mysl stále dralo srovnání s dvěma podobnými snímky: "Já, truchlivý Bůh" z r. 1969 a "500 dní se Summer" z r. 2009. V prvním zmíněném filmu hlavní postava a současně vypravěč Adolf vystupuje podobně jako Alvy SInger ze své role a se suchým humorem glosuje děj i chování okolních postav, které na něj dokonce občas lehce reagují. A pozor, to bylo 8 let před natočením Annie Hallové. K "500 dní se Summer" bych podotknul asi tolik, že kdyby byl ten film aspoň z poloviny tak oduševnělý a neokázale formálně originální jako "Annie Hallová", vzal bych ho na milost. Takto mohu jen v duchu povzdechnout, že když dva dělají totéž (film o rozchodu)... ne, skutečně to není vždy totéž. Annie Halová je film, který nestárne, a který lze doporučit všem fandům ukecaných filmů Woodyho Allena - tento patří bezesporu k jeho nejlepším vůbec. (16.10.2011)

Jeden ze 100 filmů, které musíte vidět, než umřete. Jeden ze 100 největších filmů všech dob časopisu Entertainment Weekly. Jeden z 500 největších filmů všech dob časopisu Empire. Jedna ze 140 nejlepších komedií - 140 Greatest Comedy Movies http://www.csfd.cz/uzivatel/136528-rhk/. Jeden ze 100 nejlepších romantických filmů - 100 Greatest Romance Movies http://www.csfd.cz/uzivatel/136528-rhk/. Celosvětově divácky úspěšný film. No a za mne - neuroticko intelektuální styl Woodyho Allena mi nevyhovuje a přes spíše zřídkavé výbuchy smíchu („Ti, co nic neumí, učí. Ti, co neumí učit, učí tělocvik.") jsem většinu snímku zíval nudou. Asi to bude tím, že nechodím k žádnému psychoanalytikovi... Lá di dá, lá di dá... Trailer: http://www.videodetective.com/movie_trailer/ANNIE_HALL/trailer/P00000177.htm (18.09.2009)

Woody Allen komentuje vztahový život. Jeho Alvy Singer promlouvá k Annie, promlouvá k divákovi, promlouvá přímo do kamery, vkládá svoje postřehy do úst komentovaných postav a drze se vtírá i do záběrů z vlastní minulosti. Kdyby už nic jiného, nakonec stejně užvaní i vás. Pán si stěžuje u psychiatra: "Můj bratr je blázen. Věří, že je slepice." "Tak ho nechte zavřít." "Ale já potřebuju ta vejce." Takové jsou lidské vztahy. Iracionální, bláznivé a absurdní, ale pouštíme se do nich, protože většina z nás... potřebuje ta vejce. (11.03.2011)

Kým Woody Allen nenatočil Annie Hall, považovali ho za jedného z najoriginálnejších amerických komikov, ktorého filmy však neboli viac než len sériou kabaretných skečov. Slávu mu priniesla až táto „nervózna romanca“, ktorá získala štyri Oscary, dosiahla obrovské tržby a stala sa kultovým dielom. Námet filmu – vzťah televízneho a barového komika Alvyho Singera (Woody Allen) a nádejnej speváčky Annie Hall (Diane Keaton), ktorí sa neustále schádzajú a rozchádzajú, je poloautobiografický a voľne založený na skutočnom vzťahu týchto hviezd (Keatonovej skutočné meno je Diane Hall a prezývajú ju Annie). Vo filme sa ich priateľstvo začne v tenisovej hale počas zmiešanej dvojhry, v ktorej Annie zvíťazí, a pokračuje nemotorným a komickým stretnutím žida Alvyho s Anninou protestantskou rodinou. Alvy zbožnujúci New York potom nasleduje Annie do „príjemnej“ Kalifornie. Obaja stelesňujú inteligentnú dospelú dvojicu súčasnej doby s dôvtipom, precíznosťou a podtónom úzkosti. Jedným z vrcholov filmu je scéna, v ktorej sa zrazu objaví mediálny guru Marshall McLuhan (hrá sám seba), aby vyvrátil, čo o ňom hovorí istý pokrytec, ktorý stojí v rade na lístky na Bergmanov film. Keatonovej unisexové oblečenie pozostávajúce zo širokých nohavíc, pletenej čiernej viazanky, šatky a plstného klubúka vyžarovalo charizmu a silne ovplyvnilo štýl moderných, nezávislých žien konca 70. rokov 20. storočia. 80% (04.08.2010)