Město žen

Vskutku dosť šialený titul, naplnený množstvom všelijakých, surrealistických výjavov, ako pomaly z tých úplne najbizarnejších príspevkov od Davida Lyncha, a ako keby priamo napísanými samotným Charlieom Kaufmanom, z čoho mi následne vychádza La Citta delle donne, alebo ak ešte zároveň chcete, tak podľa mňa vari vôbec ten „najzbytočnejší film” počas celej kariéry tohto, inak naprosto výnimočného autora, pričom jestvuje i potenciálna možnosť, že by bol niekedy prekonaným iným titulom, ktorý som doposiaľ nevidel? • Ak by sa dajme tomu u filmového strihača Ruggeroa Mastroianniho, mimochodom sa jednalo o Marcellovho brata, vystrihlo aspoň nejakých 30-45 minút, a k tomu by sa tiež kompletne vyhodilo i niekoľko zbytočných pasáží, tak vtedy by som pevne uveril tomu, že výsledok by bol minimálne o celý stupeň priaznivejším, než teda zrovna v tomto natiahnutom prípade, ktorý sa bohužiaľ zaobalil do nie práve najlichotivejšieho výsledku, ktorý o to viac zamrzí, že sa v ňom objavil i Ma(e)stroianni, ktorý si tentoraz nevybral najlepšiu chvíľku, rovnako ako i jeho mentor v podaní FEDERICA Felliniho. • Tomuto titulu som sa mal radšej širokým oblúkom vyhnúť, keďže by som vonkoncom o nič svetoborného ani tak neprišiel! (07.08.2023)

Fellini-Mastroianni opět spolu a opět stvořili geniální dílo! Marcello v roli živočišného poživačníka, který utíká z jedné ženské náruče do druhé a při tom ještě pěje ódy na jejich pozadí. Díky jeho neustálé přítomnosti je těžké udtrhnout oči od obrazu, za což ale mohou částečně i některé dámy, kterých je zde více pohledných než tradičně "felliniovsky" ošklivých. Nu což, Mistr Federico se stal na chvíli(?) antifeministou a je skvělé, že se se svým postojem mohl podělit... (06.06.2006)

Opět nejsem zklamána ... už jsem si prostě zvykla na příšernou italštinu a ještě horší postsynchrony. Co mě však už po několikáté nalepilo na dvě hodiny k televizní obrazovce (a nebylo schopno od ní dostat) byl neotřelý, asociativní, lehce bulvární styl vyprávění a audiovizuální složka. Hlavně ta ruchově-hudební - která mě opět nakopla - napadají mě jen tato slova: industriálně-orgastický beatbox říznutý orchestrálním technem. V roce 1980 - unikát, to jednoznačně. A děj, poselství ... komplikované, jako vždy. Vztahy mezi mužem a ženou, ženou a mužem, o nepochopení-pochopení, o sexu, o drogách o všem a ničem - film plný rozporů... Ale nic jiného jsem vlastně ani nečekala. Tedy to, že bych to pochopila. Marcello hraje o život ... kamenují ho brutální feministky, honí ho nadržené nymfomanky, učastní se road-movie se zhulenými lesbičkami, oslavuje 10000 milenku čurajícího erotomana, v mezičase slintá po mladých a krásných děvách, aby nakonec hledal dokonalou ženu. No nezní to jako skvělá komedie :-))) (06.06.2006)

Zpočátku zdánlivě poněkud ujetá komedie, která se zdá především tepat feminismus a další "zlořády" dneška, například drogy a rockovou hudbu, se nečekaně změní ve velmi niternou zpověď o ženství a ženách mužskýma očima. Neuvěřitelný film, trochu připomínající Postel, ale hlubší, s retrospektivním odstupem počínajícího stáří, skvělými herci i režií. Celkový dojem: 85% PS: Nenechte se odradit první cca hodinou, byla by to škoda. Zajímavé komentáře: gudaulin, Pohrobek, Pacco (28.06.2011)

V jenom mém oblíbeném songu se zpívá "přijela k nám avatngarda...." A tato slova mi často tanula na mysli při sledování filmu. Město žen je zatím jednoznačně nejšílenějším filmem Federica Felliniho, který jsem mohl shlédnout. Po první části jsem byl vyloženě nadšený, protože celá pasáž z onoho kongresu byla vyloženě geniální a taková scénka ženy v domácnosti neměla chybičku. V druhé půlce je to ale opravdu pořádné psycho, občas se vyskytla nějaká jasnější a opravdu parádní scéna v duchu první poloviny, ale jinak se nese ona druhá půlka v hodně surrealistickém duchu a přestože odmalička až dodnes jsem pod silným vlivem dvou žen, ne všechno jsem pobíral:-)) (21.10.2008)