Ginger a Fred

G&F je jeden z posledních filmů Feredica Felliniho i Giulietty Masina. Škoda... Fellini se otevřeně pustil do kritiky moderní televizní doby, do níž se staré dobré zvyky a způsoby nehodí, která si nepotrpí na stálost a která letí rychlostí reklamního skeče... G.Masina spolu se skvělým M.Mastroiannim vytvořili nezapomenutelný stárnoucí pár tanečníků, na jejichž osudech výborně vidíme rozdíly dvou naprosto odlišných světů - toho starého, jenž přetrvává ve vzpomínkách, a nového, který žádné vzpomínky uchovat neumožňuje, protože je založen na prchavém účinku okamžiku. Vlastně mi až běhal mráz po zádech při pomyšlení, jak je tento film aktuální: "Vy nejste manželé? Škoda, chyba... / No ale... Nechápu proč / Líp to zabírá. Divákům se milostné příběhy líbí" Film je natočený v charakteristickém italském střihu, v typickém Felliniho provedení. Ne, že bych ty taliánské postsynchrony miloval, ale na druhou stranu si to už bez nich nedokážu představit :-) G&F je zkrátka vynikající završení dráhy dvou velkých osobností světa filmu. Fellini natočil krásnou reflexi hopsavých estrád a G.Masina okouzlila (samozřejmě i Mastroianni) svým herectvím. P.S.: Přišlo mi víc než symbolické, že hlavní moderátor té závěrečné estrády jako by z oka vypadl Krampolovi....:-) (05.01.2007)

Zajímavosti:Televizní magnát Fulvio Lombardoni je jednou z prvních satir na Silvia Berlusconiho, který v té době budoval své monopolní mediální impérium. /// Ginger a Fred se také říká Tančícímu domu v Praze, který od roku 1996 stojí na rohu Rašínova nábřeží a Jiráskova náměstí. /// Ginger Rogers podal na Federico Feliniho žalobu, protože film používal jeho jméno bez povolení. /// Ve filmu se objeví také italská pornoherečka Moana Pozzi. /// Marcello Mastroianni kvůli roli zhubnul 25 kilogramů. (14.08.2011)

Že Fellini není moje krevní skupina, opakuju poměrně často. Teď ale půjdu do sebe a už to říkat nebudu (ono těch filmů, které bych chtěl vidět, je tolik, že může jednoho Itala s klidem vynechat). Je to mimochodem můj teprve 4. film od mistra. Obrovské panoptikum, Babylon, blázinec, a nuda, nuda, dvouhodinová nuda. Kdyby se nestavělo na dvou důchodcích, a jejich postavy byly jen použity pro stavbu příběhu kolem televize, asi by mělo jinej drajv. Jako kritiku, nebo reflexi, nebo prostě pohled do zákulisí televarieté by to mohlo být fajn. Tohle je unylé, smutné, polotrapné, a ani 80 dabérů, které Olga Walló ke spolupráci přizvala, to nezachrání. (22.01.2017)

Trochu mě překvapuje, že okolní komentáře reflektují převážně tu stránku filmu, která pranýřuje televizi. Nepochybně to dělá velmi vydatně, ale přiznejme si, že televize je snadný terč - můžete střílet i poslepu a vždycky něco trefíte. To by bylo laciné vítězství, nehodné více než dvou hvězdiček. Osobně jsem si ten film oblíbil pro něco jiného a věřím, že i jiní, ale asi není snadné to "něco" definovat. Ginger a Fred by byli dobrou odpovědí na otázku, co mě přitahuje na starých filmech a proč mě okouzlují víc než novinky. Jsou to relikvie z časů, které byly krásné něčím ve své době běžným a proto neviděným, co je dnes vzácné a těžko napodobitelné. Filmy, které s odstupem získávají přidanou hodnotu konečnosti svého počtu tak jako vymírající živočišné druhy. A právě to je osudem Pippa a Amelie. V době, kdy byli mladí, nebyli o nic méně "pokleslí" než ta televize kolem. Vždyť byli koneckonců jen imitátoři pravé Ginger a pravého Freda. Cílem jejich vystoupení byl plagiát. Nápodoba něčeho, co se u jiných osvědčilo. Ani jejich pohnutky nemusely být nikterak vznešené, toužili snad po penězích, snad po tom urvat si svých patnáct minut slávy. Ale Astaira a Rogersovou napodobovali tak dlouho, že se jejich um musel nutně zdokonalovat a nevyhnutelně se i lišit od vzoru. Získával vlastní osobitost a novou kvalitu. Když "Ginger a Fred" vědí, jak na to a snesou srovnání s vyšší ligou, než jsou šantánové hopsandy a lidoví vypravěči, změní se bohužel i požadavky doby. Reálný Fred Astaire a Ginger Rogersová tančí už jen vzácně a cíleně si budují mediální obraz herců, příležitostí, kde a proč uplatnit jejich sebedokonalejší imitaci ubývá. A když se náhle jedna najde, kdoví, zda už není pozdě... Ten film je o míjení se s časem. Všichni jednou vyjdeme z módy nebo se nám to už stalo. A snad proto, že je to citlivé téma a určuje melancholický tón filmu, se raději bavíme tou vnější felliniovskou travestií, vzájemně se ujišťujeme, jak je to pokleslé a potvrzujeme si tím, že to vidíme jako většina a proto ještě nejsme z kola venku. Možná je to chyba. 80% (16.01.2010)

Už je to mnoho rokov, keď som prehodnotil môj vzťah k filmovému idolu z mladosti - Federico Fellinimu. Aj dnešné opakované sledovanie Ginger a Fred vyvolalo vo mne ako dominantný pocit nervozitu. Neviem tolerovať ukričaných Talianov blúdiacu kameru a celkovo nejasný zámer nakrútenia tohto filmu okrem toho, ktorý sa dá vyjadriť jednou vetou. Ďalší z filmov, ktorý som nedokázal dopozerať do konca. Pritom herecké umenie oboch hlavných predstaviteľov samozrejme uznávam a obdivujem. (04.09.2020)