Giulietta a duchové

Typický Fellini, který soustřeďuje svoji pozornost na dekorace, kostýmy, bizarní postavy a obrovské množství symbolů na plátně, zatímco samotný děj je nepodstatný. Do historky ženy v domácnosti, která se vyrovnává s manželovou nevěrou, Fellini zasadil autobiografické prvky. Je to výrazně osobní film. Pro diváka je to pastva pro oči, byť vzhledem k množství snových scén a volnému tempu to určitě není film pro každého. Celkový dojem: 80 %. (17.05.2009)

Ohromující vizuál, Massina ve své podstatě tajuplnější než všichni okolní duchové a její manžel, fantazie přetížená významy, která však spíše nutí nenechat se svazovat a lehce prožívat, postava se pak otevře spíše intuitivně a o to autentičtěji. Nejlepší je Giuliettin vnitřní svět neredukovat do slov, v tomto případě by to byla neskonalá škoda, protože tento film stojí na obrazech, barvách, jedinečnosti filmové řeči. Zmůžu se jen na konstatování, že mě osobně jsou přeci jen bližší dva předchozí Felliniho opusy se společenským přesahem a všelidskými dopady a co se týče postav, tato Giuiletta pro mě nedokázala překonat ani Gelsominu ani Cabirii, jakkoli seznámení s ní bylo hluboké. (16.03.2011)

Karnevalové sekvence, pohádková atmosféra a halucinogenní příběh? To zní skvěle, ovšem v praxi to vypadá tak, že tam kvůli stínům nikomu není vidět do obličeje, natřásají se tam zmalované děvky v nevkusných kostýmech a do toho hraje laciná hudba jak od cirkusu. A to vše tak hodinu a čtyřicet minut, zbytek tvoří jakýsi chabý pokus o děj. Podobně jako v Satyrikonu mám problém s tím, že výjevy jsou tak křiklavě nechutné, až mi je nepříjemné na ně koukat (což píše člověk, co dal filmu Pink Flamingos pět hvězdiček). Ranou Felliniho tvorbu mám rád, ale časem se posunul k nesnesitelným dlouhým pestrobarevným ukřičeným filmům plným nevkusných výjevů, které při nejlepší vůli nemohu považovat za umění. (24.04.2012)

Tenhle film je takový... filmový. Výprava a kostýmy jsou přímo k sežrání, zbytek stravitelný. Akorát se musím přiznat, že když jsem si začala vychutnávat závěr, zjistila jsem, že je to teprve polovina. Výraznější vývoj hlavní hrdinky nebo zajímavější dialogy by pomohly. Ale ne... Já jsem jenom moc pohodlná a málo odvázaná. (29.08.2007)

Zaujímavé, ako sa Federico Fellini, môj obľúbenec z mladších rokov, postupne prepadá každým ďalším filmom dolu. Pritom nepochybujem, že je to veľký umelec, len mu nerozumiem a nedokážem sa s ním stotožniť ani v maličkostiach. Všetko mi pripadá síce hravé, snové, ale tiež samoúčelné. Tie tri hviezdičky sú vlastne iba za Giuliettu. (10.11.2012)