Južná pošta

Pekne natocene, kamera umi vyuzit krasy exterieru. Namet uplne spatny neni, ale ten pribeh neni podany nejlepe. Jasne, je to z detskeho pohledu. Ale napriklad Vlacilovemu Pasackovi z doliny, nebo Zlatym uhorum od Kachyni je ten detsky pohled poetictejsi a myslim, ze i srozumitelnejsi. Nakonec jen prumer. (01.01.2022)

Nejak sa pozabudlo na detailnejšie vykreslenie postavy Magdy Vášáryovej. Je smutné, že jediná žena, ktorá tu nepôsobí ako kurva, zohráva len úlohu kuchynského robota bez osobnosti. Ale poetika detskej duše podarená. Vidno, že autor nezabúda, odkiaľ pochádza, aj keď ide o miesto, ktoré nestálo za veľa. (13.02.2018)

Hranice času, do ktorých sa už nedá vrátiť.. zatiaľ čo skutočné hranice sa menia a možno ich prebehnúť... Tento smutný film je zasazený (stejně jako jiný zfilmovaný Ballekův román Pomocník) do těsně poválečné doby na slovensko-maďarských hranicích. Během jízdy vlaku přes hranici se v mysli stárnoucího muže vracejí vzpomínky na dětství, které zdaleka nejsou tak poetické, jak by se na první pohled mohlo v případě toulek na venkově zdát. Malý Janko byl vždycky vítáným hostem svérázného souseda se šlechtickou krví, kamarádem svých rovesníků, ale i svědkem drsných událostí (nejen) během služby financů chytající ilegální pašeráky. Spíše než o jeden souvislý příběh nabízí Južná pošta leporelo mírně útržkovitých vzpomínek na pohraniční vesnici a lidi v ní. Symbolický význam pošty je krásně rozpracovaný v motivech chování holoubků. Jen škoda, že postava mámy v podání Magdy Vášaryové zůstala jaksi nevýrazná. Celkově se film nesl v takové zvláštní smutné a tíživé atmosféře, u níž převládaly po celou dobu spíše nepříjemné pocity. Nesledovalo se to snadno, třeba u scény s pokusem finance o sebevraždu nebo závěrečném incidenu s útočícím pašerákem v poli. Ale zřejmě to bylo i cílem tvůrců pocity podobné těm v duši hlavního hrdiny vyvolat a na druhou stranu i díky tomu si film ještě dlouho budu pamatovat. 70% (# "Filmová reťaz" Challenge Tour 2020) (26.04.2020)

Uplne chápem, ak niekto tento film ohodnotí plným počtom. Párnický od Káry plnej bolesti urobil poriadny krok vpred. Sú to tak v podstate iba detaily, ktoré mi na filme prekážajú, avšak dosť mi skazili výsledok. Určite sa dá napadnúť jakubiskovský poetizmus, namiesto toho, aby sa Párnický snažil byť svojský. Je to síce príbeh štylizovaný už tým, že je rozprávaný z pohladu dieťaťa, skôr teda jeho dospelej verzie, ktorá si pamätá veci po svojom, ale väčšia realističnosť by mi sedela viac. Potom aj niektoré dialogy pôsobia zbytočne premúdrelo (výsledok je skôr trápny) , napríklad pri požiari počúvame miestneho, ako rozpráva koze niečo o plamenoch pri požiari pekingského paláca. Miestny blázon trepe jedna na dve a cítiť, že Párnický chce, aby sme jeho reči brali vážne ako niečo hlboko filozofické. Logika drhne napríklad pri schovaní antibiotík, čo viedlo Bartošku ich odovzdať tomu, kto ich nutne potrebuje, je asi stratené pri adaptovaní knihy do scenára. (05.03.2016)

Normalizacne filmy 80. rokov v byvalej federacii len dodychavali, a ak sa tocilo, tocili sa len dychavicne trilogie typu Slunce Seno. Tento film dokonca je pre mna este o triedu nizsie nez spominana Troskova trilogia. Realita Ceskoslovenska /presnejsie Juzneho Slovenska/ okolo roku 1946 je fajn - a to je asi vsetko. Nic sa dohromady nedeje, herecke vykony mizerne, dialogy mizerne, dejova linia : to je skor vakuum a sci fi nez realita. Takze len taky normalizacny nic nehovoriaci vyplach za 5 % (28.06.2014)