Roma

Felliniho svět je světem sám pro sebe. Ne každý do něj vstoupí, ale komu se to povede, již ho nechce opustit. Film Řím je pocta městu, jako živému organismu. Organismu, který vzdoruje infekci fašismu let 40., stejně jako nárůstu automobilové dopravy let 70. Genius loci prostřednictvím poezie obrazu jako by nahrazoval strukturovanou dějovou linku. Nesledujeme děj. Všímáme si míst a drobností, které bychom jinak při sledování děje nerozpoznávali. Fellini nás učí číst v anonymitě davu osob, čímž nám více přibližuje skutečný svět než sebelépe nalinkovaná dějová kostra. Učí naslouchat. Neurčité jednání osob bez znalosti konkrétní příčiny do značné míry relativizuje koloběh všedního života a nutí k nadhledu. K nadhledu z pozice věčného města. Jemné melancholické podbarvení s lehkým sentimentem ke všemu Italskému vytváří vyšší mimoobrazovou hodnotu. Myslím, že kdo miluje Itálii, musí milovat Felliniho. 70% (28.06.2011)

Film je prirovnávaný k Amarcordu, takže som neočakával nič dobré. A ani som sa nedočkal. Opäť to bol film o Fellinim a nie o Ríme a Rimanoch. A keďže je to Fellini, stačí mu zobrať so sebou kameramana a iba mu ukazovať, čo má nakrútiť. Doplní to scénami s prsnatými škratami a inými pitoresknými postavičkami, na ktoré je tak zaťažený, nakrútené zostrihá a s veľkou slávou uvedie na niektorom z festivalov. Nechápem, prečo je film zaraďovaný medzi drámy, keď ide o čiastočne hraný dokument. Zaujímavé, že Fellini a ďalší režiséri, na ktorých som v mladosti nedal dopustiť postupne v mojej mysli strácajú pôdu pod nohami. (27.05.2011)

Felliniho mistrovské vyznání se z lásky k milovanému Římu je balzámem na duši každému, alespoň trochu kultivovanému divákovi. Roma nabízí hýřivou estrádní přehlídku dojemně groteskních obyvatel města, Felliniho trademarky v podobě kabaretové zábavy, biografů a nevěstinců, ale rovněž i nevšedně zábavnou, rádoby dokumentární mystifikaci (viz. úžasné pásmo natáčení na dálnici, jež Vám nedá popadnout dech). Pro mě osobně se jedná jak o pomyslný vrchol druhé fáze Felliniho tvorby (tedy prakticky všeho od Sladkého života), tak i o jeden z jeho nejjiskřivějších i nejoslnivějších snímků vůbec. Mj. nejen Fellini, ale i jeho dvorní skladatel Nino Rota dosáhl skrze Romu svého vrcholu. (06.11.2023)

Až dechberoucí režijní práce Federica Felliniho a příklad neomezených možností studiového natáčení. Na mozaikovité struktuře několika imaginativních "etud" Fellini předvede jak svůj proměnlivý vztah k této metropoli, tak obecnější výpověď o boji tradice s novou civilizací, pojímanou jako hrozba. Davové scény se stovkami protagonistů dokazují režisérovo mistrovství a i když jsou naprosto nedějové, dokážou udržet pozornost a neustále bavit neotřelými detaily. Přesto však na mě několik epizod působilo poněkud samoúčelně, stejně jako snaha blýsknout se technickými schopnostmi, narušující tempo díla. Navíc mi o trochu chyběla výraznější spojnice mezi minulostí a přítomností na postavě režiséra, čímž pro mě výpověď zůstala silně útržkovitá, i když ve své podstatě splnila evokaci velkoměstského chaosu převedenou i na strukturu. Naštěstí oproti Satyriconu je obsah epizod mnohem živější, emotivnější a nezatížený symboly a šiframi a Fellini se dostává do fáze, která je pro jeho tvorbu nejcharakterističtější. (05.05.2011)

Italská metropole, otčina perel i poklesků, ve výkladní skříni od rozbřesku po setmění, od soumraku do rozednění, pro pozorného diváka zápisník shluku rozličných vůní a chutí. Srdečné pozdravy a výjevy, s láskou maestro Fellini. Řím jako hlavní star, na červeném koberci včera i dnes ve světlech, stínech, tmách. Když se zvedá opona… Řím – město věčné, město otevřené, hříšné i hladové, sladce rozhýbané. Kabaret, revue i benefice, jejichž salvy pronikají i do postranní ulice. Hýřivá, oslnivá, výheň karnevalová, show k polechtání duše, laškovné veselí, zde se žije, nuda nehrozí. Město mužů a žen, klaunů, kavárníků, komediantů, darmošlapů i obyčejných patriotů. Mraveniště vztahů, ustrojené do snu, poseté fantazií, střízlivou změnou obsazení, prozíravé, parádivé, konfetami cudnosti a vyzývavosti, intelektu i dekadence obsypané, příběhy malými, velkými, starodávnými, současnými obydlené. Řím je městem mým, setkáním osudovým, místem, kam svůj klobouk odhodím. Šapitó pod nebem širým, z něhož přecházejí oči, svět se s námi točí. Hvězdný, opojný, město tisíce tváří, které i pod pouličním osvětlením září, vše je k mání, na Felliniho přání. Řím – koketní bonviván, společenský elegán, dítě dnů i nocí. Přidejte se k posádce, kormidelník Fellini vyplouvá. Spanilá jízda pohlednici památek uctívá. Viva Roma! Viva Fellini! (15.06.2015)