Roma

Řím je pocitovou básní. Federico Fellini odhalil část vlastního nitra, ponořil se do zájmů i dojmů a zazpíval báseň, nakreslil intimní odezvu na zvuk se jménem Řím. Smíchal vzpomínky, představy, prožitky, asociace, sny, sarkasmus, sebepoznání, traumata, vášně, lyriku a provokování. S vůní poezie se prožívá nesmrtelná krása života, koláž pocitů prostupuje v rytmech kontrastů, živelného temperamentu, neurvalosti, úkroků zlehčování a mumraje barevného hemžení. Hravost představivosti a niterných impulsů má obsedantní potřebu popichovat, zlehčovat, tančit a zažívat. Hlavním nástrojem pohybu celé básně vpřed je sám Federico Fellini (v mladické ztřeštěnosti Stefano Mayore, v prvních zkušenostech s městem Peter Gonzales Falcon s hlasem Renata Cortesiho). Vzpomínka se střídá s úštěpkem budování fiktivního dokumentu, koláž lehce křepčí a vzdychá, úsměšek se raduje životem, lačně ukrajuje sousta a vrtošivě dotírá. Z postaviček odrazu vnitřního světa: opojné okouzlení vášní romantického prožitku života Dolores (Fiona Florence s hlasem Cinzie Abbenante), v halucinační nostalgii utíkající osamělá zestárlá aristokratka Domitilla (Pia De Doses), zkušený průvodce římským podzemím (Marne Maitland s hlasem Oresteho Lionella), laskavý kardinál Ottaviani (Renato Giovannoli s hlasem Franca Latiniho), divadelní herec v roli Julia Caesara (Feodor Chaliapin Jr.), provozovatelka ubytovacího labyrintu (Maria De Sisti), vytrvalý stepař (Alvaro Vitali), vznětlivě výbušná karikatura katolické prudérie a přepjatě autoritářský ředitel školy (Franco Magno), či nedůvěřivě plachý pohled herečky (Anna Magnani). Řím je básní vnitřního světa Federica Felliniho, z nerovnoměrně souznějících rýmů a not sestavil koláž z autenticity, pudů, mámení, rozvernosti a sarkastického sebepoznání. Řím je odrazem mumraje nitra, vnitřní svět je je formován místem. Osobité vyjádření pocitu jménem Řím! (13.09.2019)

Tak diky Fellini, uz nemusim jezdit do Rima. Stejne tak jako treba Ridley Scott zobrazil krasy italske Florencie v Hannibalovi, ze by se tam clovek hned nejradsi odstehoval, tak Fellini presne naopak zobrazil Rim ve stylu, ze byste tam nepachli ani kdyby vam za to zaplatili. Jinak jeden z Felliniho nejlepsich kousku s netradicnim reziserskym pristupem, konecne hojne vyuzivanou anglictinou, pohodovym EN vypravecem namisto silene italstiny a nekolika vylozene super scenami ala brutalni projizdka stabu po destive silnici, dokonale industrialni budovani metra a mysticka destrukce rimskych pamatek, nebo cirkevni prehlidka s fantastickou hudbou. 8/10 (27.09.2011)

Film bez děje, zato však s obrovskou atmosférou. 1) Nejzajímavější mi připadají dobové záběry Říma, stavby metra nebo zachycení povahy obyvatel. Hraný dokument z válečného období nemá chybu. Proti němu stojí Řím současnosti, k němuž 52letý Federico Fellini jasně nechová příliš sympatií._____ 2) Některé scény jsou vskutku geniální (módní přehlídka církevních oděvů nebo scény z bordelu), jiné velmi zajímavé (pouliční hostina za války i současná, prohlídka bytu, kabaret), některé další impresivní, ale dlouhé (stavba metra, večerní jízda po staveništi)._____ 3) Výstižný koment: Michal687*****. (24.10.2015)

Opulentní freska ukazující typicky felliniovským způsobem lesk a bídu města, do něhož vedou všechny cesty a kam na velikonoce odlétají zvony. Centra římskokatolické církve (geniální přehlídka církevních oděvů na perfektní hudbu Nina Roty), města zároveň starého a důstojného (fresky) i mladého a rozpustilého (svátek v Trastevere) až zpustlého (bordel). Změť barev, hlasů, míst, zvuků, pro mě pastva pro oči, jako skutečný Řím. Kromě výše uvedených scén mi utkvěla v hlavě prohlídka bytu ("Chceš vidět malinkou babičku?") a večeře na ulici, to bych chtěla někdy zažít. Film jsem bohužel viděla jen dvakrát, chtěla bych ho mít doma, abych si ho mohla kdykoli pustit a do Říma se aspoň takto vrátit. Moc pěkné a výstižné komentáře Decker, Pacco, Marigold, k212 a Ingrid a vlastně všechny další, správná mozaika jako ten film. (12.01.2010)

Až dechberoucí režijní práce Federica Felliniho a příklad neomezených možností studiového natáčení. Na mozaikovité struktuře několika imaginativních "etud" Fellini předvede jak svůj proměnlivý vztah k této metropoli, tak obecnější výpověď o boji tradice s novou civilizací, pojímanou jako hrozba. Davové scény se stovkami protagonistů dokazují režisérovo mistrovství a i když jsou naprosto nedějové, dokážou udržet pozornost a neustále bavit neotřelými detaily. Přesto však na mě několik epizod působilo poněkud samoúčelně, stejně jako snaha blýsknout se technickými schopnostmi, narušující tempo díla. Navíc mi o trochu chyběla výraznější spojnice mezi minulostí a přítomností na postavě režiséra, čímž pro mě výpověď zůstala silně útržkovitá, i když ve své podstatě splnila evokaci velkoměstského chaosu převedenou i na strukturu. Naštěstí oproti Satyriconu je obsah epizod mnohem živější, emotivnější a nezatížený symboly a šiframi a Fellini se dostává do fáze, která je pro jeho tvorbu nejcharakterističtější. (05.05.2011)