Roma

Italská metropole, otčina perel i poklesků, ve výkladní skříni od rozbřesku po setmění, od soumraku do rozednění, pro pozorného diváka zápisník shluku rozličných vůní a chutí. Srdečné pozdravy a výjevy, s láskou maestro Fellini. Řím jako hlavní star, na červeném koberci včera i dnes ve světlech, stínech, tmách. Když se zvedá opona… Řím – město věčné, město otevřené, hříšné i hladové, sladce rozhýbané. Kabaret, revue i benefice, jejichž salvy pronikají i do postranní ulice. Hýřivá, oslnivá, výheň karnevalová, show k polechtání duše, laškovné veselí, zde se žije, nuda nehrozí. Město mužů a žen, klaunů, kavárníků, komediantů, darmošlapů i obyčejných patriotů. Mraveniště vztahů, ustrojené do snu, poseté fantazií, střízlivou změnou obsazení, prozíravé, parádivé, konfetami cudnosti a vyzývavosti, intelektu i dekadence obsypané, příběhy malými, velkými, starodávnými, současnými obydlené. Řím je městem mým, setkáním osudovým, místem, kam svůj klobouk odhodím. Šapitó pod nebem širým, z něhož přecházejí oči, svět se s námi točí. Hvězdný, opojný, město tisíce tváří, které i pod pouličním osvětlením září, vše je k mání, na Felliniho přání. Řím – koketní bonviván, společenský elegán, dítě dnů i nocí. Přidejte se k posádce, kormidelník Fellini vyplouvá. Spanilá jízda pohlednici památek uctívá. Viva Roma! Viva Fellini! (15.06.2015)

Jestli byly do této chvíle moje znalosti o Římu okrajové, po shlédnutí filmu mám obrovskou touhu se tam vypravit. Opět musím smeknout před panem Fellinim, Roma je vskutku skvostnou poctou milovanému městu. "I když by se tady našly nějaké mouchy, přece jsem zde šťastný," jakoby říkal sám režisér stavbou děje, někdy se může zdát, že italské hlavní město vykresluje spíše negativně (bouračky na dálnicích, mrtvá zvířata, policejní zásahy proti mladým...), závěrečná bezeslovná sekvence toto vyvrací a posadila mě opravdu na zadek. Ve zdejších diskusi jsem registroval názor, že je potřeba navštívit město a stát se aspoň na jeden den Římanem. Já jsem sice tu možnost neměl, zato však z vlastní zkušenosti vím, co znamená láska k městu a dá se předpokládat, že v tomto směru není rozdíl mezi Římem a Brnem a všude na světě to je stejné. Potěšila mě také provázanost s jeho nejvýznamnějším filmem Amarcordem, dá se říci, že Roma je jakýmsi sequelem. K této souvislosti bych použil stejná slova, jaká jsem použil v komentáři k Amarcordu, tudíž se zastanu i dalšího typického rysu jeho vrcholné tvorby - různých neřestí a mladické nerozvážnosti, podobně jako tam se do tohoto dokáži vcítit. Příjemná autoreflexe svých filmových začátků (kino na nádraží etc.) a camea Federicových kamarádů - známých herců jsou už jen třešničkou na dortu ("Běž se vyspat, Federico." :-)). Tudíž pro mě opět další Fellini z ryzího zlata a opět asi překvapím všechny komentující, ani u tohoto jeho výtvoru jsem se vůbec nenudil, a to ani při nejméně zajímavé části (módní přehlídka v kostele). Svým způsobem škoda existence Amarcordu a 8 1/2, takhle bude Roma navždy upozaděna. (21.05.2010)

Tak diky Fellini, uz nemusim jezdit do Rima. Stejne tak jako treba Ridley Scott zobrazil krasy italske Florencie v Hannibalovi, ze by se tam clovek hned nejradsi odstehoval, tak Fellini presne naopak zobrazil Rim ve stylu, ze byste tam nepachli ani kdyby vam za to zaplatili. Jinak jeden z Felliniho nejlepsich kousku s netradicnim reziserskym pristupem, konecne hojne vyuzivanou anglictinou, pohodovym EN vypravecem namisto silene italstiny a nekolika vylozene super scenami ala brutalni projizdka stabu po destive silnici, dokonale industrialni budovani metra a mysticka destrukce rimskych pamatek, nebo cirkevni prehlidka s fantastickou hudbou. 8/10 (27.09.2011)

Film je prirovnávaný k Amarcordu, takže som neočakával nič dobré. A ani som sa nedočkal. Opäť to bol film o Fellinim a nie o Ríme a Rimanoch. A keďže je to Fellini, stačí mu zobrať so sebou kameramana a iba mu ukazovať, čo má nakrútiť. Doplní to scénami s prsnatými škratami a inými pitoresknými postavičkami, na ktoré je tak zaťažený, nakrútené zostrihá a s veľkou slávou uvedie na niektorom z festivalov. Nechápem, prečo je film zaraďovaný medzi drámy, keď ide o čiastočne hraný dokument. Zaujímavé, že Fellini a ďalší režiséri, na ktorých som v mladosti nedal dopustiť postupne v mojej mysli strácajú pôdu pod nohami. (27.05.2011)

Sakra, ono to bylo docela dobré. Asi těch předchozích 5 (nebo kolik) filmů nadělalo své a já jsem si na režisérův nestravitelný styl konečně zvykl. Nelíbily se mi pouze poslední dvě scény s přehlídkou a motorkami. V té první jmenované byla ale zase perfektní hudba. Jinak ale byly ostatní dosti zajímavé, obzvláště mě dostala havárie na dálnici, budování metra (nečekaně atmosférické) a překvapivě i kabaret. Pokud si ale (ne)dobře vzpomínám, všechny ostatní už jsem z paměti vytěsnil a to upozorňuji, že od zhlédnutí snímku mě dělí asi sedm hodin, což není mnoho. Klasické pojetí filmu dle Federica Felliniho (hodně postav, žádný příběh atd.) mi sice stále brutálně nevyhovuje, ale k mému překvapení už mě to nenudí, což si ale vysvětluji sledováním hodně brzo ráno (rozuměj jedna odpoledne), kdy jsem překypen dobrou náladou a psychickou i fyzickou energií. (27.12.2006)