Roma

Film, který příběhově volně sousedí s Amarcordem, ale opravdu volně "dvakrát podtrženo". Vypravěčsky sevřené příběhy z malého města nahrazuje chaotický svět velkoměsta. Mladý jinoch přijíždí do italské džungle plné života, světel a křiku a společně se změnou prostředí se mění i Felliniho režijní styl. Roma je dílo na pomezí dokumentu a hraného filmu, dovedně pracuje s rychlým střihem, vrstevním dialogů a tříští nejrůznějších scén. V kabinetu kuriozit velkoměsta se prolínají nejen příběhy mnoha lidí, ale i dvě časové roviny – minulost (s Peterem Gonzalem Falconem v roli jinocha, poznávajícího taje Říma) a "současnost", ve které se přímo temazituje natáčení filmu (hlavní roli hraje sám Fellini). Ve změti hlasů a událostí nezaniká Felliniho talent pro vypointovanou situaci (naprosto geniální přehlídka církevní módy, objev zachovalé římské vily v podzemí města). Roma je vskutku mistrovské dílo, které je v jedné rovině plastickým vyobrazením života v matce všech měst, v rovině druhé metaforou civilizace, která na jeho základech povstala. Nevšední film pro nevšední chvíle... :o) (25.01.2004)

Sakra, ono to bylo docela dobré. Asi těch předchozích 5 (nebo kolik) filmů nadělalo své a já jsem si na režisérův nestravitelný styl konečně zvykl. Nelíbily se mi pouze poslední dvě scény s přehlídkou a motorkami. V té první jmenované byla ale zase perfektní hudba. Jinak ale byly ostatní dosti zajímavé, obzvláště mě dostala havárie na dálnici, budování metra (nečekaně atmosférické) a překvapivě i kabaret. Pokud si ale (ne)dobře vzpomínám, všechny ostatní už jsem z paměti vytěsnil a to upozorňuji, že od zhlédnutí snímku mě dělí asi sedm hodin, což není mnoho. Klasické pojetí filmu dle Federica Felliniho (hodně postav, žádný příběh atd.) mi sice stále brutálně nevyhovuje, ale k mému překvapení už mě to nenudí, což si ale vysvětluji sledováním hodně brzo ráno (rozuměj jedna odpoledne), kdy jsem překypen dobrou náladou a psychickou i fyzickou energií. (27.12.2006)

Až dechberoucí režijní práce Federica Felliniho a příklad neomezených možností studiového natáčení. Na mozaikovité struktuře několika imaginativních "etud" Fellini předvede jak svůj proměnlivý vztah k této metropoli, tak obecnější výpověď o boji tradice s novou civilizací, pojímanou jako hrozba. Davové scény se stovkami protagonistů dokazují režisérovo mistrovství a i když jsou naprosto nedějové, dokážou udržet pozornost a neustále bavit neotřelými detaily. Přesto však na mě několik epizod působilo poněkud samoúčelně, stejně jako snaha blýsknout se technickými schopnostmi, narušující tempo díla. Navíc mi o trochu chyběla výraznější spojnice mezi minulostí a přítomností na postavě režiséra, čímž pro mě výpověď zůstala silně útržkovitá, i když ve své podstatě splnila evokaci velkoměstského chaosu převedenou i na strukturu. Naštěstí oproti Satyriconu je obsah epizod mnohem živější, emotivnější a nezatížený symboly a šiframi a Fellini se dostává do fáze, která je pro jeho tvorbu nejcharakterističtější. (05.05.2011)

Felliniho svět je světem sám pro sebe. Ne každý do něj vstoupí, ale komu se to povede, již ho nechce opustit. Film Řím je pocta městu, jako živému organismu. Organismu, který vzdoruje infekci fašismu let 40., stejně jako nárůstu automobilové dopravy let 70. Genius loci prostřednictvím poezie obrazu jako by nahrazoval strukturovanou dějovou linku. Nesledujeme děj. Všímáme si míst a drobností, které bychom jinak při sledování děje nerozpoznávali. Fellini nás učí číst v anonymitě davu osob, čímž nám více přibližuje skutečný svět než sebelépe nalinkovaná dějová kostra. Učí naslouchat. Neurčité jednání osob bez znalosti konkrétní příčiny do značné míry relativizuje koloběh všedního života a nutí k nadhledu. K nadhledu z pozice věčného města. Jemné melancholické podbarvení s lehkým sentimentem ke všemu Italskému vytváří vyšší mimoobrazovou hodnotu. Myslím, že kdo miluje Itálii, musí milovat Felliniho. 70% (28.06.2011)

Film bez děje, zato však s obrovskou atmosférou. 1) Nejzajímavější mi připadají dobové záběry Říma, stavby metra nebo zachycení povahy obyvatel. Hraný dokument z válečného období nemá chybu. Proti němu stojí Řím současnosti, k němuž 52letý Federico Fellini jasně nechová příliš sympatií._____ 2) Některé scény jsou vskutku geniální (módní přehlídka církevních oděvů nebo scény z bordelu), jiné velmi zajímavé (pouliční hostina za války i současná, prohlídka bytu, kabaret), některé další impresivní, ale dlouhé (stavba metra, večerní jízda po staveništi)._____ 3) Výstižný koment: Michal687*****. (24.10.2015)