Roma

Velkolepé vyznání lásky jednomu městu, VELMI VOLNĚ svázaný s Amarcordem (jen ve scénách vzpomínek, které později Felliny rozvinul do celovečerního formátu)... Vizuálně opět působivé, i když oproti Felliniho nejlepším dílům (8 1/2, Sladký život, Amarcord...) o něco málo slabší... Věřím ale, že kdybych byl rodilý říman, užiju si film beze zbytku... pořád je film ale kvalita, která nemá v kinematografii obdoby! PS. : Mastroianniho jsem také ve filmu neviděl... :) (12.06.2006)

Sakra, ono to bylo docela dobré. Asi těch předchozích 5 (nebo kolik) filmů nadělalo své a já jsem si na režisérův nestravitelný styl konečně zvykl. Nelíbily se mi pouze poslední dvě scény s přehlídkou a motorkami. V té první jmenované byla ale zase perfektní hudba. Jinak ale byly ostatní dosti zajímavé, obzvláště mě dostala havárie na dálnici, budování metra (nečekaně atmosférické) a překvapivě i kabaret. Pokud si ale (ne)dobře vzpomínám, všechny ostatní už jsem z paměti vytěsnil a to upozorňuji, že od zhlédnutí snímku mě dělí asi sedm hodin, což není mnoho. Klasické pojetí filmu dle Federica Felliniho (hodně postav, žádný příběh atd.) mi sice stále brutálně nevyhovuje, ale k mému překvapení už mě to nenudí, což si ale vysvětluji sledováním hodně brzo ráno (rozuměj jedna odpoledne), kdy jsem překypen dobrou náladou a psychickou i fyzickou energií. (27.12.2006)

Italská metropole, otčina perel i poklesků, ve výkladní skříni od rozbřesku po setmění, od soumraku do rozednění, pro pozorného diváka zápisník shluku rozličných vůní a chutí. Srdečné pozdravy a výjevy, s láskou maestro Fellini. Řím jako hlavní star, na červeném koberci včera i dnes ve světlech, stínech, tmách. Když se zvedá opona… Řím – město věčné, město otevřené, hříšné i hladové, sladce rozhýbané. Kabaret, revue i benefice, jejichž salvy pronikají i do postranní ulice. Hýřivá, oslnivá, výheň karnevalová, show k polechtání duše, laškovné veselí, zde se žije, nuda nehrozí. Město mužů a žen, klaunů, kavárníků, komediantů, darmošlapů i obyčejných patriotů. Mraveniště vztahů, ustrojené do snu, poseté fantazií, střízlivou změnou obsazení, prozíravé, parádivé, konfetami cudnosti a vyzývavosti, intelektu i dekadence obsypané, příběhy malými, velkými, starodávnými, současnými obydlené. Řím je městem mým, setkáním osudovým, místem, kam svůj klobouk odhodím. Šapitó pod nebem širým, z něhož přecházejí oči, svět se s námi točí. Hvězdný, opojný, město tisíce tváří, které i pod pouličním osvětlením září, vše je k mání, na Felliniho přání. Řím – koketní bonviván, společenský elegán, dítě dnů i nocí. Přidejte se k posádce, kormidelník Fellini vyplouvá. Spanilá jízda pohlednici památek uctívá. Viva Roma! Viva Fellini! (15.06.2015)

Opulentní freska ukazující typicky felliniovským způsobem lesk a bídu města, do něhož vedou všechny cesty a kam na velikonoce odlétají zvony. Centra římskokatolické církve (geniální přehlídka církevních oděvů na perfektní hudbu Nina Roty), města zároveň starého a důstojného (fresky) i mladého a rozpustilého (svátek v Trastevere) až zpustlého (bordel). Změť barev, hlasů, míst, zvuků, pro mě pastva pro oči, jako skutečný Řím. Kromě výše uvedených scén mi utkvěla v hlavě prohlídka bytu ("Chceš vidět malinkou babičku?") a večeře na ulici, to bych chtěla někdy zažít. Film jsem bohužel viděla jen dvakrát, chtěla bych ho mít doma, abych si ho mohla kdykoli pustit a do Říma se aspoň takto vrátit. Moc pěkné a výstižné komentáře Decker, Pacco, Marigold, k212 a Ingrid a vlastně všechny další, správná mozaika jako ten film. (12.01.2010)

Co jsem si měl z Říma vzít? Proč se střídají krásné obrazy, které mi v mysli zůstanou velmi dlouho (mizející fresky) s předlouhými nudnými výjevy, ke kterým marně hledám klíč (kabaret)? Co mají znamenat odosobněné scény, které nijak nesouvisejí s myšlenkou, která doposud vedla vyprávění? Nebo je to opravdu jen pocta milovanému městu? Snažil jsem se, ale těmihle hradbami mi asi proniknout nepřísluší. Fellini tak pro mě nadále znamená jen Amarcord. (22.05.2006)