Satyrikon

Pro mě dost těžce sledovatelný film, když jsem se však do něj po chvíli ponořil, poskytl mi nebývalý zážitek. Takového Felliniho ještě neznám, stylově a myšlenkově se podobá některým snímkům svého krajana Pasoliniho. Film jsem zřejmě ne zcela pochopil, ale to není důvod, proč bych jej měl odsuzovat. (17.05.2006)

Někteří lidé při vyslovení jména Federico Fellini upadnou do extáze, mě spíš popadne hrůza z toho co to zase uvidim za šílenost. Satyrikon mě v tom jen utvrdil. Je to nehorázná blbost bez příběhu, která sice může mít miliardu filosofických narážek a myšlenek, jenže to je mi úplně jedno, když jsem je vůbec nepochopil. Furt jsou tam jen naolejovaný gayové, nebo ženská který šlehá z vagíny oheň. BOŽE!!!!!!!!!!!! Scéna, když hlavnímu hrdinovi nestojí, a proto dostává spanking kvůli vyléčení a potom navíc (promiňte sprostotu ale to fakt už nejde) vomrdá nějakou padesátiletou bachyni, mě opravdu dostala a už jsem se tomu jen smál a řval jsem jaká je to blbost. Na druhou stranu musím pochválit skvělý casting (když uvidíte ty držky tak pochopíte). Hudba je taky hodně dobrá a dost podtrhuje tu dekadentní atmosféru. Jinak, ale fakt kentus, člověk nejspíš musí bejt na Felliniho intelektuálním levelu, aby se mu to líbilo a to já ani nechci. Toť vše. (16.05.2006)

Kdybych se vůbec nezajímal o rok natočení, myslel bych si, že si někdo pod vlivem "úspěchu" Caliguly natočil vlastní římskou legendu - odpovídají tomu třeba monumentální stavby a velké divadelní scény v Římě. Takhle si spíš myslím, že se Tinto Brass inspiroval právě zde, a bohužel pro tento snímek i vylepšil - myslím si, že snímek měl stejný potenciál kontroverzně - historického filmu, ovšem shazuje ho mimojiné příšerný herecký ansámbl, který je vizuálně stylizovaný dobře, ovšem poslouchat je prostě nemusím. Stejně tak je pochopitelné, že dva roky před Mechanickým pomerančem by toho neprošlo tolik jako třeba dnes, věřím tomu, že některý dnešní tvůrce by nešetřil červenou a případně bílou tekutinou - naproti tomu zde homosexuální láska nevzbuzuje nějaká pobouření a krvavé scény jsou víceméně polotovary. Jméno režiséra filmu je taktéž překvapením - maestro Fellini sice točil neobvyklé filmy, ale kontroverzní pojetí mu evidentně dělá problémy, hlavně v takto okleštěné podobě. I tak nemám moc důvodů k nespokojenosti, jedná se o výborný popis života ve caesarovském Římě, o jeho podsvětí, špatných mravech, láskách všeho druhu, či touhách po nějakém vztahu (v tomto směru mám pochopení pro scénu, na jejímž začátku uvidí hlavní hrdina korpulentní černošku - ač by mohla někomu připadat odporná a v normálním kontextu bizarní). Navíc na to, že Fellini si často libuje v přemrštěné stopáži, má film celkem tempo, zdejším negacím jde na ruku prakticky jen část druhé půle, ale to se na konečném hodnocení vůbec nepodepisuje, kromě toho ta absurdita, která, uznávám, dokáže někoho otrávit, má své kouzlo v návaznosti již zmíněné nezvyklé mravy. Tuto šachovou partii se mnou jako divákem opět Fellini vyhrál. Sympatické komentáře: Amarcord_1, TotalFilm (21.05.2010)

Petroniův Satyricon jsem četl před notnou řádkou let a tehdy na mě zapůsobil jako pozoruhodné dílo a svědectví doby, kdy jsem myslím neměl žádný problém s tím pochopit autorův záměr, byť se román zachoval jen ve fragmentech. Otevřeně řečeno, co chtěl tímto snímkem říct Fellini, už mi tak jasné není, byť film nepostrádá režisérův typický rukopis. Pro běžného diváka zcela nestravitelné dílko, které čas od času vzniká tehdy, když nějaký umělec získá příliš privilegované a nezávislé postavení, které mu umožňuje neohlížet se na zájmy producenta a diváka. Jednotlivé obrazy jsou neobyčejně barvité, ale celek postrádá jakoukoli hloubku a nikam nesměřuje. Pro mě nejslabší Fellini, jakého jsem dosud měl možnost sledovat. Dekadentní samoúčelná hříčka. Nefunguje ani jako nadčasové podobenství hedónismu společenských elit. Celkový dojem: 35 %. (04.12.2007)