Satyricon
Satyricon
Satyricon
Fellini Satyricon
Režie:
Federico FelliniKamera:
Giuseppe RotunnoHudba:
Nino RotaHrají:
Martin Potter, Hiram Keller, Salvo Randone, Magali Noël, Capucine, Alain Cuny, Lucia Bosé, George Eastman, Ennio Antonelli, Carole André, Gordon Mitchell (více)Obsahy(1)
Na počátku 60. let měl za sebou Federico Fellini osm a půl filmu (ta "půlka" se vztahuje k filmu Boccaccio 70, u něhož se o režii dělil s V. De Sicou, M. Monicellim a L. Viscontim). A taky velkou tvůrčí krizi. Paradoxně právě ta mu pomohla k dalšímu triumfu: vypovídal se z ní totiž ve filmu 8 1/2 (1963) tak originálně a působivě, že mu vynesla v roce 1964 Oscara za Nejlepší cizojazyčný film. V příštím roce byla uvedena ještě Giulietta a duchové.
Satyrikon (1968) natočil Fellini podle fragmentů antického románu Gaia Petronia Arbitera. Na scénáři s ním spolupracoval nový "člen týmu", Bernardino Zapponi, který je podepsán i pod filmy jiných režisérů (Nová strašidla, Horalka).
V osobité alegorii lze najít jak prvky společné s obrazem společnosti v Sladkém životě, tak velké výtvarné vize jako v pozdějším filmu Roma. Jakási starověká road movie o putování mladíků Encolpia a Ascylta nás provádí v prvním plánu zároveň surrealisticky i často až naturalisticky viděným antickým světem hostin, orgií, úchylek a výstředností, v druhém pak oťukává skryté oblasti lidské mysli. Bortící se hodnoty římského impéria symbolizovaného zříceným obrovským nevěstincem, zvrácené hodnoty, únik před novým tyranem do neznáma na moře... Felliniho Satyrikon překypuje obrazy a významy, na rozdíl od předcházející tvorby je nezakrývaně stylizovaný v hereckém projevu i ve výpravě (z velké části natáčený výjimečně v ateliérech, podle skic samotného režiséra).
Satyrikon je první z trojice velkých dobových fresek (ony druhé dvě jsou Casanova Federica Felliniho (1976), A loď pluje (1983) - a zahájil tak režisérovo druhé tvůrčí období. Byl nominován na Oscara za Nejlepší režii. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (95)
Petroniův Satyricon jsem četl před notnou řádkou let a tehdy na mě zapůsobil jako pozoruhodné dílo a svědectví doby, kdy jsem myslím neměl žádný problém s tím pochopit autorův záměr, byť se román zachoval jen ve fragmentech. Otevřeně řečeno, co chtěl tímto snímkem říct Fellini, už mi tak jasné není, byť film nepostrádá režisérův typický rukopis. Pro běžného diváka zcela nestravitelné dílko, které čas od času vzniká tehdy, když nějaký umělec získá příliš privilegované a nezávislé postavení, které mu umožňuje neohlížet se na zájmy producenta a diváka. Jednotlivé obrazy jsou neobyčejně barvité, ale celek postrádá jakoukoli hloubku a nikam nesměřuje. Pro mě nejslabší Fellini, jakého jsem dosud měl možnost sledovat. Dekadentní samoúčelná hříčka. Nefunguje ani jako nadčasové podobenství hedónismu společenských elit. Celkový dojem: 35 %. ()
Rozkoš a orgie akoby zakomponované v dekameronovskom koncepte antického rozkladu hodnôt, ktorý Fellinimu slúži ako možnosť prezentovať svoj vizuálny potenciál. Bohužiaľ, za týmto cieľovým ohniskom záujmu, a inak fakt, bravúrne dobre zhosteným impulzom tkvie veľmi ladná konceptuálna prázdnota. Fellini svoj myšlienkový kolorit nedokáže rozporcovať na dielčie časti. Respektíve, iba v jednotlivostiach, ktoré sa mu opulentne hodia do mozaiky sekvenčného rámca, kde môže rozvíjať perveznosť a stratu cností v surových, v umelecky vyobrazených líniách. Naratív je nezáživný, zdĺhavý a donúti k strate zainteresovanosti diváka. Filozofický presah je málo rozvinutý a k málo originálnym tendenciám vyúsťuje. Je to možno svieža dekadentná freska s voľným naratívom, avšak, veľmi uzavretá v autorovej sebaprezentácii a estetike. ()
S Fellinim se ne vždy potkáváme, jeho tvorba je obtěžkána spoustou filmové ukecanosti, která příběh zhutňuje a činí ho tak těžko stravitelným. Vrstvení barevitých obrazů na sebe způsobí, že je divák sice nasycen barvou, ale nepamatuje si jediný obraz. Hodně záleží na rozpoložení diváka a jeho schopností na tuto složitost přistoupit. Mnohem sofistikovaněji to vyjádřili kolegové Marigold a gudaulin. ()
Na jednu strana velkolepá oslava studiového natáčení s neopakovatelným vizuálem a stylem, na druhou stranu jeden velký mumraj, který přeci jen brzy ohromí a jelikož je zde velmi těžké nalézt nějaký smysl všeho a všelijaké symboly a podtexty jsou silně dobové a pro mě nenadčasové, nakonec jsem se jen nechal opájet režijním rukopisem a vše ostatní šlo jaksi mimo mě. ()
Federico Fellini bezesporu patřil mezi nejvýznamnější světové režiséry a jeho odkaz se stal nesmrtelným. Satyricon bývá označován za jedno ze základních kinematografických děl, které by měl filmový fanoušek shlédnout. Budiž, shlédl jsem. A buď ještě nejsem dostatečně vzdělán anebo je Satyricon vážně nudný epos... ()
Galerie (83)
Photo © United Artists
Zajímavosti (8)
- Z původního antického románu "Satyricon" se zachovaly pouze nepatrné zlomky 14. a 16. knihy, které nám v dnešní době dávají jedinečnou možnost nahlédnout do tehdejší společnosti, a to zejména díky nejdelšímu zlomku - Hostině u Trimalchiona. (džanik)
- Gian Luigi Polidoro si název Satyricon pro svůj film nechal zapsat jako první. Federico Fellini usiloval o totéž, ale prohrál. Jeho film byl pak uveden jako "Felliniho Satyricon". (džanik)
- Latinská fráze, kterou pronáší žena páchající sebevraždu, údajně vyšla z úst umírajícího císaře Hadriána (117 - 138). Hadrián zemřel 72 let po Gaiovi Petroniovi, pravděpodobném autoru "Satyriconu". (džanik)
Reklama