Star Trek: Do temnoty

V podstatě stejný nářez jako jednička. Ano, najde se zde pár dílčích scénáristických nedostatků, které při následném ohlédnutí malinko nedávají smysl. Ale až po následném, protože během filmu vám nějaké nedostatky budou šuma fuk. Abrams totiž opět jede na maximum, ve filmu se pořád něco děje, hláška střídá hlášku a napínavá scéna ještě napínavější. Herci už jsou ve svých postavách, jako ryba ve vodě a zvláště Chris Pine je ještě o několik levelů lepší, než posledně. Benedict Cumberbatch si svého záporáka skvěle užívá a při scénách s ex-Robocopem Peterem Wellerem jsem měl spokojený úsměv na tváři. Zkrátka popcornová jízda po všech stránkách, u které se divák ani na milisekundu nenudí a jen si užívá skvěle vystavěný příběh plný emocí a kulervoucícch triků. 90% (21.06.2013)

Ochromujúca záhadná sila spôsobila, že z nadšeného sledovania si po mesiaci vybavujem len chabé záblesky deja. Vďaka mentánej absencii automaticky posúvam celok do pásma bežného spotrebného priemeru. Zaradenie do priemernej zóny hodnotenia totiž stačí na jedno pozretie. Maximálne na jedno. Účelovo je to nastavené, aby celok zafungoval raz, pôsobi chvíľu. (03.08.2020)

J.J. Abrams je mimozemštan, kterého nám sem poslali z budoucnosti, aby smrtelníkům ukázal, jak vyrobit dokonalý blockbuster. Při té příležitosti mu vpravili do žil hravost a dětskou duši Stevena Spielberga a smysl pro destruktivní spektákl Michaela Baye, ale ponechali mu dost osobitosti, aby přidal něco svého. Možná proto je každá drobná postava propracovaná k dokonalosti, proto mezi lehkovážnými hláškami problikávají odkazy na americkou zahraniční politiku, střet civilizací a problém terorismu ve světě, kdy nepřítel může udeřit kdekoli. Snad proto je špičkování mezi inertním Vulkáncem Spockem a horkokrevným kapitánem Kirkem zábavné i symbolické, i když všichni víme, že rozum a chtíč nemohou být v opozici natrvalo... Celý startrekovský systém zvratů a charakterů dává přesný smysl a přináší spoustu humoru a vizuálních parádiček. To něco navíc je brilantní Benedict Cumberbatch v roli Johna Harrisona, záporák bondovského kalibru. Jeho postava nabízí několik interpretací a celou Federaci a její snažení relativizuje, protože ačkoli je "pro většinu lidí zabiják, pro někoho může být bojovníkem za svobodu". Cesta vesmírem pro Abramse nekončí. Hvězdné toulky zanedlouho nahradí Hvězdné války. A já se nemůžu dočkat: když mne Abrams ve dvou dílech konvertoval ke klanu trekkies, je pravděpodobné, že v dalším sčítání lidu uvedu jako vyznání víru v řád rytíře Jedi. 90% (12.06.2013)

Story o tom nejopravdovějším a nejpevnějším chlapském přátelství - a dechberoucí akční výprava do míst, kam by moc lidí vkročit nechtělo, jako menší bonus. Chris Pine dokazuje, že v okamžiku, kdy navleče žlutočernou kombinaci, uhraje absolutně všechno, Karl Urban tradičně vyjádří pocity, i kdyby jen pohnul obočím a osvědčená tvůrčí sestava sází tentokrát na jistotu. Přestože na několika místech trochu zbytečně spoléhají na to, že publikum má povědomí o snímku z roku 1982, tuhle šanci Abrams ani scénáristé z ruky nepustili. Téměř každý dialog graduje ve výbušné následky a tváří v tvář nevyzpytatelnému charakteru, kterému Benedict Cumberbatch dává punc padlého anděla, musí všechny výtky nutně zblednout. Nehledě na to, že při finální půlhodině se téměř výhradně hraje na první emoční signální a racionální úvahy jdou definitivně stranou. Ohromených 90%, přetrvávající mírná rozechvělost a věčný smutek nad tím, že tvůrce nejlepšího restartu v dějinách odplul do předaleké galaxie. (21.06.2013)

Grandiózní zklamání od J.J. Abramse poprvé. Efektní pozlátko, na které se sice hezky kouká, ale jinak mi nepřineslo potěšení takřka v ničem. Příběh je odvyprávěn neuvěřitelně ledabyle, v podstatě nechápu, o co ve filmu vlastně přesně šlo. Líbivosti a vysokému tempu je podřízeno vše - než se stav nastolený jedním zvratem stačí pořádně ustálit, aby jej divák pochopil, přijde další zvrat - a vše je zase jinak, aniž by film samotný poskytoval možnost pochopení oněch změn, neboť dějově se nikdy nedostaneme příliš do hloubky. Zásadní rozhodnutí, na která by bylo potřeba několika hodin či dnů rozvažování, se zde činí během několika mikrosekund. Prostě šup sem, šup tam, nám už je to všechno jedno. Na té nejzákladní úrovni od scény ke scéně to jakž takž funguje (krátkodobé cíle postav jsme schopni sledovat), ale kdo se vlastně o co přesně snažil dlouhodobě teď absolutně nejsem schopen dát dohromady a mám podezření, že to prostě nedává smysl. Ani trochu. Fakt, že se ve filmu mluví zásadně jen v tupých frázích, také zrovna nepomáhá. Mírně jsem vůči druhému Star Treku (první díl se mi přitom velmi líbil) pookřál v závěru, kdy se mu na chvíli podařilo vydolovat ze mne jisté emoce. Trvalo ale asi jen pět sekund, než jsem si uvědomil, že se vlastně nic nestalo, a přesně jsem odhadl, jakou další berličku film použije, aby se dostal k nekonfliktnímu cíli. Celkově jsem tedy poměrně silně roztrpčen. Film, v němž extrémně charismatického záporáka hraje extrémně charismatickým způsobem extrémně charismatický herec, ale při pohledu zpět si uvědomíte, že o něm vlastně nic nevíte a že si z jeho výstupu na plátně pamatujete jen pár psychopatických grimas, si vyšší hodnocení nezaslouží. (06.06.2013)