Star Trek: Do temnoty

Abrams opět dojí emoce co to dá - jen v první třetině filmu stihne Kirk přijít o velení lodi, blízkou osobu a málem i o Spocka. A maximálně vyhrocené jsou i akční scény, takže když Kirk letí vesmírem jen ve skafandru vstříc nepřátelské lodi, bojíme se o něj hned pětkrát 1) jestli to nenapálí do vesmírného smetí ležícího mu v cestě 2) jestli se bez navigačního systému dokáže trefit do patřičného vstupu 3) jestli se vstup včas otevře 4) jestli Kirkovi dřív než k němu doletí neimploduje praskající přilba 5) nebo ho nějak neosere Cumberbatch, který letí s ním. Zkrátka přesný opak všech těch TRANSFORMERů a PIRÁTů Z KARIBIKU, kde jsou vám postavy ukradené a místo napínání jste umořeni nekonečnou over the top akcí. A i když u obou STAR TREKů necítím fatálnost jakou oplývají Nolanovi Batmani (které mi to připomnělo natlačeností silných scén), pořád patří - spolu třeba s X-MEN: PRVNÍ TŘÍDA - k blockbusterové špičce, která má kvalitní příběh a postavy, akci, švih a vtip a to všechno v ideálním poměru. (09.06.2013)

Tak ja jsem byl naprosto spokojenej. Sice tu uz trochu chybi takovej ten wow efekt ve stylu, tak tohle je ten novej Star Trek, protoze Abrams vam tu nic moc novyho neukaze a uvodni akce byla precejen vic osudovejsi v prvnim dilu, ale jinak film slape jak hodinky. Zadny zbytecny kecy, neustale se neco deje. Pribeh docela dava smysl, takze to neni zadnej letni vymletej blockbuster. Herci ne ze by hrali tak uzasne, ale vsichni jsou naprosty sympataci a Cumberbatch je skvelej zaporak, i kdyz z neho misty uz delaj zbytecne velkyho Supermana. Takze celkove dve hodiny svizny zabavny jizdy, ktera sice neprinasi nic moc novyho, ale ani na chvily nenudi a uprimne, ani jsem od tohohle filmu nic jinyho necekal. Takze slabsich 5*. (08.09.2013)

Abrams má ten dar, že člověku jako jsem já dokáže plnit sny, které už zdánlivě vymizely s nemilosrdně přibývajícím věkem a nárůstem životních i diváckých zkušeností. Ta výbušná směs dětské naivity, hrdinského patosu, vytříbeného vyprávění a gigantických vesmírných korábů je v zásadě jen drobnou aktualizací žánrových vzorců a propriet z dob minulých, které jsou ve mně možná až překvapivě silně zakódovány. Jinými slovy, jen u tohohle můžu být zase malý kluk, který vyletí nadšený z kina, řekne že to bylo boží a zbytek světa je mu v té chvíli naprosto ukradený. (04.06.2013)

Kdyby mě J. J. Abrams vzal na dvouhodinovou prohlídku vesmíru, užila bych si nejnovější přírůstek do Star Trekovské série asi více. Sotva se totiž na plátně objevily měsíce kroužící kolem planet a vesmírné lodě propadající se skrz mraky, byla jsem ochotná prohlašovat, že realističtější, vizuálně úchvatnější podobu vesmíru jsem v blockbusteru ještě neviděla. K mé smůle však byly tyto momenty (pochopitelně) zatlačeny do pozadí příběhovou linií, která mi (nepochopitelně) přišla pocitově chladná i v těch nejvypjatějších, nejdojemnějších momentech. Být Spock, řeknu, že Star Trek Into Darkness bude z racionálního hlediska trhák. Jako obyčejný člověk, který se neřadí k oddaným fanouškům série, bych si nicméně přála, aby nebyl tak předvídatelný a aby mě alespoň nějak emocionálně zasáhl. (13.05.2013)

Být věrný své nadšenecké geekovské dušičce, raději se pomrkáváním zavděčit trekkies či být poplatný blockbusterovým požadavkům trhu? Toť otázka, na kterou tentokrát Abrams oproti jedničce nenašel uspokojivou odpověď. A tak mezi těmito přístupy kolotá chvilku tak a chvilku zase onak. Rozháranost se tu projevuje ve všech aspektech. Na jedné straně vážně pojatý (a pohříchu ne zcela využitý) záporák s uvěřitelnou motivací ztvárněný charismatickým hercem a proti němu komediálně rozjuchaná posádka plná loutek do počtu. Je to sice emočně spockovsky chladné, ale přitom se tu prolije více slz než na pohřbu Kim Čong-ila. Tváří se to jako popcorn, u kterého není zapotřebí vypínat mozek, přesto se tu sypou z rukávů překombinované plány, které by působili debilně i v o několik řádech tupějších slátaninách. Jsou tu s nadsázkou pojaté indianajonesovské eskapády i pokusy o temnou osudovou epičnost a do toho je šroubovaně naroubované povinné deus ex machinovské cameo, do nekonečna recyklovaná hudba, nechtěně směšné metavariace (v čele s otřesnou scénou "zpoza skla") či utnutý závěr, který spíše než jako nevyhnutelné osudové vyvrcholení působí dojmem, že byl vyčerpán rozpočet a tak se jaksi nedostalo na ten pravý konec... Prostě nesourodý (a frenetickým střihem během akce znepřehledněný) výsledek, u kterého nejvíce zarazí, že přesně s tím samým neměl Abrams v případě jedničky sebemenší problémy. (07.06.2013)