Silnice

Chtěla jenom tančit, bavit, milovat a být milována. A zasadit nějaká rajčata. Vážně toho chtěla tolik? Klaun, po jehož tváři stékají hořké slzy – snílek, který procitnul do reality. Gelsomina. Giulietta Masina. Už jenom pohled do jejích velkých „manga“ očí vydává za tisíce slov. Tisíce slov, jejichž váhu si hrubiánský barbar Zampano uvědomí až příliš pozdě. Stále dál a dál, pryč od trvalých jistot uhánějící silnice je agresivně červenou nití příběhu, který s odstupem času nejspíš není nostalgický jenom pro Felliniho, který sám v mládí utekl k cirkusu. Není divu, že poválečnou Itálii vidí v příznivějších barvách než neorealisté, k nimž kdysi také patřil a kteří jej za tuto idealizaci odsuzovali. Přes „bigger-than-life“ tragičnost postav Masinové i Quinna, přes vědomí, že Silnice musela dojímat a dojímá diváky všech věkových i sociálních vrstev, jsem jen bez většího zájmu, bez jediné slzy dojetí, hleděl, jak ubíhá. Jak pomalu ubíhá. 70% Zajímavé komentáře: sportovec, Kmotr, SeanLSD, GilEstel (29.06.2011)

Pro mě osobně nejlepší film Federica Felliniho, který je dle mého názoru asi nejvíce otevřený širokému diváctvu a díky tomu je i nejvíce populární. Líbí se mi jeho poetika, která míchá melancholii s optimismem, výborná postava Gelsominy, která je stejně jako Charles Chaplin tragická i vtipná zároveň. Líbí se mi příběh, který začíná i končí u moře a jenž podkresluje geniální melodie na trumpetu. Film chvílemi spadá až do lyrického vidění světa a kombinuje reálnou vizi světa spolu s Felliniovou imaginací, která se objevuje v podobě cirkusu, orchestru v poli atd... I když nemám zrovna Felliniho jako osobnost moc rád, tento film, to nemůžu popřít, je skvělý a má i dnes co nabídnout... (09.09.2006)

Svojim posolstvom predchnutým kresťanským duchom je tento film, ktorý Felliniho preslávil po celom svete, jednoducho krásny a čistý ako Duch svatý. Z pôvodného zámeru vytvoriť "chmúrnu rozprávku" vzniklo nadčasové veľdielo, ktoré má čo povedať každému, kto je ochotný načúvať. Film, ktorí jedni označili za "zradu neorealizmu" a druhí zas vyzdvihovali jeho "čisté kresťanstvo", pritom nebol myslený ako jedno ani druhé, šlo len čisto o vyjadrenie autorovho pohľadu na svet, strachu zo samoty, vízií zániku, znechutenia z našej civilizácie a nádeje, že ľudské hodnoty napriek všetkému pretrvajú. Nezačnem radšej rozoberať, či sú oné vyzdvihované hodnoty položené na správnych základoch alebo sú iba útechou pre slabých, chudákov a hlupákov, odpoveď by som aj tak nenašiel. Podstatné je, že CESTA je silne znepokojivá, nenechá diváka chladným a prinúti ho rozmýšľať, čo bol presne jeden z cieľov, ktoré Fellini svojimi filmami chcel dosiahnuť, hoci si to možno ani sám neuvedomoval. Každopádne, neexistuje vo svetovej kinematografií veľa filmov vyjadrujúcich sa tak výstižne a pôsobivo k téme pokory. Mám len trochu problém s tým, že je pre mňa z filmového hľadiska trochu málo výrazný, inak by som s hodnotením neváhal. (20.10.2006)

Jako by mezi mnou a Silnicí bylo tlusté zrcadlo, protože jsem se nedokázal do děje vcítit a nějak prožívat osudy hajzla Zampana a pošahané Gelsominy. Pro některé to určitě bude silný film, ale pro mě je to pouze vytříbeně našlehaná podívaná, ale já potřebuji víc, potřebuji to "cítit". Anthony Quinn hrál královsky, ale jeho postava se mi vážně hnusila, takže nemám vůbec chuť ho vychvalovat. Giulietta Masina jako mimozní pomocnice taky dobrá, ale mám ji radši v jiné poloze. Čekal jsem od Silnice mnohem víc, po Nights of Cabiria přišla spíš nuda a zklamání, ale význam toho filmu neodepírám. Na rovinu, zkazil mi náladu a budu nad ním muset přemýšlet. (29.10.2008)

Tak tento film vo mne dozrieval ako víno. Po prvom zhliadnutí som to videl na štyri hviezdy, po druhom som už uvažoval nad piatimi. La Strada predstavuje nezabudnuteľné úzke prepojenie dobra so zlom. Na jednej strane je stelesnené dobro a čistučká prostoduchá dušička v podobe Gelsominy, na strane druhej je tu primitívna krutosť a čisté zlo v podobe hrubiána Zampana. Do toho sa ešte priplietla tretia osoba v podobe Blázna, ktorý toto prepojenie filozoficky obaľuje, pričom niekedy to zachádza až do existencionálnej metafory, nad ktorou je radosť popremýšľať. Áno, všetky veci, živé i neživé, by mali mať svoj zmysel a úlohu, pre ktorú sú na tomto svete, nie je väčšieho šťastia pre človeka prísť na tú svoju. A nie je väčšieho nešťastia ak človek svoj zmysel nikde nevidí - Zampano v jeho poslednej scéne. Nádhera. 85/100 (22.11.2015)