Doktor od jezera hrochů

Švandrlíka jsem měl docela rád, takže asi více než před 20 lety jsem si tuto knížku koupil ve stánku na nádraží, když jsem kamsi jel, už si nepamatuji kam, a po cestě ji přečetl. Sice nic moc, ale jakž takž dokázala zpříjemnit cestu. Toto se bohužel o tomto filmu říci vůbec nedá. Je však otázka, dá-li se vůbec z předlohy vytěžit více. (25.08.2012)

Šmíd je jouda k pohledání a Holubová si svou nesnesitelnou tchýni viditelně skvěle užívala. Vztahové linky mezi všemi postavami jsou dle očekávání sofistikované asi jako průměrná manželská anekdota a vtípky kolísají od těch snesitelnějších (Bebarová versus Gondíková - kouzelný to moment! =)) až po naprosto zhovadilé, průhledné a stokrát omleté gagy všeho druhu. (Český) televizní podprůměr. (18.10.2010)

Kameňák byl složen z desítek, možná i stovek vtipů. Doktor od jezera hrochů stojí na jediné anekdotě a výsledkem je neskutečně roztahaná, nezábavná, nevtipná, uvřeštěná nuda. Přesazení ze 70. let do současnosti je nefunkční, děj působí jak z jiné planety, respektive planety Czech Xenofobia. ________________ U Doktora od jezera hrochů, mimochodem, vrcholí zásadní paradox Troškovy tvorby - v jeho filmech nevystupuje žádná pozitivní postava, nebo komplexní postava, jenom karikovaní "idioti" a/nebo "kurvy". Přesto by se to z nějakých podivných důvodů mělo líbit obyčejným lidem, kteří se v tom prý mají poznávat. K čemu to poznání ale je? Takový film není ani reflexe, ani karikatura, ale jen sedativum. (17.02.2010)

Dalo se to přežít. kdo se však těší na komedii natřískanou humorem a Afrikou, bude velmi zklamán. Obojího si ve filmu moc neužije. Troška se tentokrát prezentuje v umírněném stylu, ale i tak sem propašoval svůj podivný druh humoru, který připadá vtipný snad jen jemu, aneb vtipe vylez. Příběh vypráví o poctivém a hodném doktoru Čenkovi Dobeškovi (Jaroslav Šmíd), který nemá velké uznání u své manželky (Tereza Bebarová) a hlavně tchyně (Eva Holubová) a neustále mu je předhazován ambiciozní a uznávaný primář Pištělák (Jiří Langmajer). A nemocnice v daleké Africe je dobrý důvod, jak dát vale všem problémům, a případně přijít k velkým penězům. Jenže problémy na sebe nenechají dlouho čekat a sotva se náš milý doktor aklimatizuje na zdejší podnebí, uřízne si břitvou kus zadku v domnění, že ho do něj uštknul jedovatý had. Je poslán zpět do Prahy, kde se jeho manželka mezitím spustila s doktorem Pištělákem a rozvod i nová známost (Alžbeta Stanková) je na spadnutí. Nevím, v čem tkví kvality Švandrlíkova bestselleru (knížní předlohu neznám), ale pokud se Troška držel předlohy, pak si nemyslím, že byla nějak mimořádně dobrá. Do hlavní role byl tak trochu překvapivě obsazen nepříliš charismatický, na to aby utáhl celý film, a hlavně dostatečně neokoukaný Jaroslav Šmíd, jehož postava však byla postupem děje poměrně upozaděna. Větší prostor dostala Eva Holubová v roli tchyně, která poslední dobou začíná hrát uřvané postavy a asi má dojem, že čím uřvanější, tím vtipnější. Tato uřvaná postava asi měla kompenzovat nedostatek vtipů v celém, ne zrovna krátkém filmu. Herecky sem příliš nezapadli ani Langmajer, Gondíková nebo Klepl. Lépe si s rolemi poradili Bebarová, Pogodová, Vladyka, Stanková, Novotný nebo Navrátil. Troška tam, kde ubral ze svého trapného humoru, režíruje zdatně, ale odbytá realizace (stíny mikrofonů na stěnách) příliš dobrý dojem nedělá a těch opravdu dobrých scén nebylo zase tolik, ale nějaké se určitě našly. V podstatě průměrný film s nevelkou porcí vtipu a solidním hereckým obsazením. (29.09.2010)

Přiznejme si, že v české kinematografii existují jak filmy vynikající, dobré, tak filmy průměrné, špatné a dokonce i nekoukatelné. Osobně bych pak ještě k této kategorii přiřadil speciální skupinu, filmy Troškovské. Zdeněk Troška je totiž dobrý režisér. Ví, co má natáčet, jak to natáčet a hezky se na to kouká. Jenže, je to strašně blbé. Nahaté a… sexuálně morbidní. Tím však neříkám, že je to špatné. Je to prostě jiné. Nezvyklé. Do kina bych na to určitě nešel, ale v televizi se na to rád podívám, pokud zrovna nedávají nic lepšího. Protože se občas i zasměji. Jestli se mě někteří z vás teď chtějí zeptat, co tedy považuji za strašné, odkáži vás na tvorbu Tomáše Magnuska nebo Vlado Štancela. Díky těmhle dvěma a celé řadě jiných si mohu být jist, že Zdeněk Troška, ať přijde s čímkoli sebeblbějším, vždy to bude alespoň vypadat jako řemeslně zvládnutý film. A to už si samo o sobě nějakou tu hvězdičku zaslouží. 55% (04.11.2012)