Don't Stop
Režie:
Richard ŘeřichaScénář:
Richard ŘeřichaKamera:
Martin ŽiaranHrají:
Patrik Děrgel, Lukáš Reichl, Jiří Kocman, Jakub Zedníček, Oliver Cox, Viola Černodrinská, Kristína Svarinská, Richard Fiala, Klára Pollertová-Trojanová (více)VOD (2)
Obsahy(1)
Starší muž si v koloně aut pustí v autorádiu starou kazetu. Nahrávka z ní mu připomene jeho dospívání. On, Miki, chtěl hrát v punk rockové kapele. Problém byl jen najít ty správné spoluhráče a místo, kde by mohli zkoušet. Nic však není tak jednoduché, jak se zdá, píše se rok 1983 a Miki stále chodí na střední školu. Kvůli jeho zanedbávání školy mu hrozí, že propadne u reparátu z chemie a bude ze školy vyhozen. Mikiho otec po něm chce, aby se celé léto věnoval škole. Miki ale právě řeší důležitější problém. S kamarádem Dejvidem, který si jako první v Praze nechal na hlavě udělat číro, dělají konkurz na ostatní členy kapely. Když se jim podaří skupinu založit, Miki zjistí, že škola a otec s matkou pro jeho hraní nemají pochopení. Proto se s otcem pohádá a odejde z domova. Spí v pronajaté garáži, kterou kluci získali od starého pána z Dejvidova domu. Tady také kluci zkoušejí a připravují se na první koncert. Mikiho podporuje i jeho dívka Pavla, která by ale ráda viděla, kdyby si Miki vedle muziky také vyřešil své problémy ve škole. První koncerty z Mikiho pohledu dopadnou dobře a kapela se snaží dál prorazit. Po koncertě ve venkovském kulturním domě, který se zvrhne ve rvačku s místními, se ale Dejvid začne kamarádit s recidivistou Kaličem. Kluci si ve skupině přestávají rozumět a Dejvid propadá stále víc alkoholu a drogám, do kterých ho zatáhl Kalič. Nakonec se Miki, který se pomalu rozešel kvůli klukům a jeho způsobu života s Pavlou, rozhodne od Dejvida odtrhnout. To už také Dejvid nemá moc zájem o hraní a kapelu. Mikimu tak nakonec sebere jeho iluze teprve zjištění, že jeho kamarádi až tak o muziku zase nestojí... (TV Prima)
(více)Videa (2)
Recenze (222)
Rebelové bez příčiny mě budou bavit vždycky. Sledovat židovskou bukvici Děrgela je sice očistec, ale záplava punkových fláků to lehce vyváží. Řeřicha se snaží čarovat s kamerou a podařilo se mu do filmu vtisknout dravý styl, který pasuje k rebelujícímu mládí. Jak by ale řekl klasik, punk je jinde. Tady se jen pár telat snaží vyrovnat s komunistickou šedí. ()
Aspoň takhle. Když už musíme pořád dokola natáčet filmy o normalizaci jako by neexistovalo jiné zajímavé téma, pak alespoň takto - se snahou o nové postupy (úvodní titulky) a bez stále těch samých hereckých tváří (režisér vsadil na neokoukané studenty různých uměleckých škol, což se mu nakonec vzhledem k mizerným tržbám nevyplatilo, kdyby byl angažoval do rolí pankáčů Kotka s Mádlem, jistě by měl zisky vyšší, o to je jeho rozhodnutí obdivuhodnější). Nejvíc se mi ale líbí, že se film neváže přísně k jednomu určitému období, ale zpracovává nadčasové téma revolty mládeže skrze hudbu. Já sám mám podobné zkušenosti jako hlavní hrdina a to jsem už dítě porevoluční. Stejné punkové začátky, stejná radost z prvního plakátu a prvního koncertu, stejná snaha stát se legendární kapelou končící na okresních tancovačkách. Možná i proto mě film tak zaujal - protože mu rozumím. Ať je to kvůli tomu nebo ne, po delší době od českého filmu milé překvapení. ()
Svěží přízemní výpověď normalizačních pankáčů která vám nostalgicky připomene, že ty nejlepší časy vašeho života už jsou vlastně pryč. Neokoukané obsazení, žádné zbytečné dějové nuance a kudrlinky. Rebelující roky mládí jsou ve všech dobách, a neuvědomělá bezstarostnost je zaplněna vlastními starostmi. Don't Stop tohle celkem hezky reflektuje. A lidi, co k tomu a potažmo k punkrocku mají nějaký vztah tenhle film ocení, ač smutně reflektuje životní koloběh punku u nás - je to přechodná mladická rebelie, nebo pro některé zastávka na cestě ke dnu společnosti. Tenhle kousek se může zařadit do mozaiky filmů o životě "obyčejných lidí" v socialistickém Československu. Navíc má přesah daleko za '89. Přeci jen ústřední motiv je zde mládí, vymanění se a punk, a ten se nese dál. Dle mého jde o nedoceněný povedený kousek a pokud vám ještě brnkne na nostalgickou notu, tak není nad čím přemýšlet. Prostě ho pusťte a... don't stop. ()
Jak to doopravdy bylo s českým punkem. 1) Generační dobový protest proti původně anglofonnímu establishmentu je vydáván za hledání smysluplného bytí, jehož se v socialistické společnosti jaksi nedostává. Toto Rudé právo naruby trochu kazí jinak sympatické vyznění filmu. 2) Ve druhé půlce se náhle atmosféra mění. Už nejde o společenský protest, ale o jakési mladistvé poblouznění na cestě k dospělosti (přinejmenším u hlavní postavy). 3) Tvůrce filmu bych proto z přílišných sympatií k punku nepodezříval. Když slyším klávesy, chce se mi blejt, pronese David o nastupující vlně synthpopu a vůbec se neptá, co si nezaujatý posluchač myslí o jeho punku. 4) Nakonec jediné příjemné jsou ti mladí kluci plní elánu a života. 5) No...pro tento film fakt platí no future. ()
Znacne sympatickej pocin. Jen trpi hrozivou formalni neupravenosti, neuhlazenosti a zbytecnou interierovosti. Plus v nem nektery sceny svoji nadbytecnosti a nekoherenci pripominaj na rychlo vsazovany kamerovy cviceni. Pekna myslenka se tu pere s krapet odflaknutym zpracovanim, a to je dost skoda, protoze uz takhle, vinou svyho tematu, to film nebude mit pri hledani divaku snadny. Snad kdyby byl tenhle snimek o poznani vetsi rebel, ale to on neni. Naopak, ma v sobe vic konvencnosti nez se muze na prvni pohled zdat a ve finale si dost potrpi na doslovnost. Napady mu ale nechybej. Jen me krapet dere, ze se po jeho zhlednuti uz zase cejtim starej :o) 65-70 % ()
Galerie (41)
Zajímavosti (14)
- Kapela hlavních aktérů "Émile Buisson" odpovídá jménu francouzského gangstera. (Terva)
- Autentické interiéry se natáčely ve zchátralém domě kousek od Karlova mostu. (Terva)
- Kristína Svarinská prohlásila: „Nejzábavnější byly asi kostýmové a maskérské zkoušky. Zkoušet si oblečení z té doby a vyrábět look stylu punk bylo pro mě dost šokující." (Sufferer)
Reklama