Ztraceni v Mnichově

Každý národ má své mýty, které ho formují, ať už odrážejí či nikoliv historickou pravdu - což je sám o sobě dost irelevantní pojem. A tenhle film předkládá znepokojivou myšlenku: skoro osmdesát let po Mnichově, neneseme si tenhle mýtus jako kouli u nohy? Není to pro nás jen výmluva pro věčnou ublíženost, věčné stížnosti a hlavně, setrvalé přesvědčení, že, přestože MY máme tu pravdu, tak ostatní jsou vždycky proti nám? ____ Ten film je nebezpečný, drtivě ukazuje, jak neotřesitelná víra v mýty - u nás s větší silou než vyšeptalé náboženství - dokáže ublížit. Když se jimi zaštítí sprostota a nenávist, tupost a omezenost, která ani nechce znát skutečný stav věcí. Jen si libuje ve svém zapařeném rybníčku přesvědčení o vlastní pravdě, do kterého hystericky nepropouští ani závan nových myšlenek a možností. Ten snímek ukazuje, že nás skutečně Mnichov porazil. Nejenom tehdy, ale do teď. ___ Bráno jako film, není to komedie, spíš je to smutné. První část, absurdní historka o papouškovi, který byl svědkem dějinných událostí, mě nudila, ale ty další, dekonstruující, ty byly vážně inspirativní. (25.10.2015)

„No né, tak pro mě je lepší papoušek než devadesátiletej herec s rakovinou prostaty.“ Film má 2 roviny. V té jedné jde o Mnichov samotný. Drze si myslím, že mám o něm načteno dost na to, abych mohl demytizační pohled Tesařův (a tedy i tvůrců) označit za min. problematický. Nutno však dodat, že film je podle mě třeba brát hlavně s nadhledem (jediný problém, který tak s dílem mám, není v tom, co říká, ale jak to pak uchopí diváctvo). Co se týče druhé roviny, tedy zpracování, zuřivě tleskám, snímek totiž excelentně: mystifikuje, provokuje a dráždí, naráží na kinematografii a celý filmový průmysl, prolíná téma v obou liniích, odkrývá proces natáčení, nutí publikum k ostražitosti (jazyky, pevnost atd.), působí absurdně, ale nikoliv nesmyslně, rozesmává a mrazí zároveň, a v neposlední řadě si pohrává s předsudky i diváckým očekáváním. Bavil jsem se moc, a tak i přes tu výše zmíněnou „kaňku“ hodnotím slabším plným počtem. „Vy neznáte Čechy? Jsou přesvědčení, že jim všichni škodí. Víte, co o nich řekl Heydrich?“ - „Mí Pražané mi rozumějí?“ (13.07.2016)

Další skvělý Zelenka, ke kterému asi nelze mnoho co dodávat, ale který budu určitě dlouho prožívat a domýšlet... Celkový dojem: 90% ... Snad jen drobnou poznámku k tomu, co zde napsali jiní (sportovec). To že Zelenka ve filmu konstruuje _nový_mýtus_ je přece naprosto v logice věcí. Rozhodně ale nikde netvrdí, že si myslí, že to tak bylo.Z toho filmu je naopak dobře patrné, že to je totální fantasmagorie... Lidé zkrátka stále hledají nějaký klíč. Ke svému životu, ke světu, k minulosti. Zdánlivě racionální vysvětlení, které je ovšem při hlubším pohledu totálně mimo... A právě o tom je tenhle film především. (28.08.2016)

Nesmírně originální film. Vtipný, hravý, propracovaný, k zamyšlení, perfektně natočený... A navíc potěší všechny zaryté obdivovatele Edvarda Beneše, k nimž patřím i já. Čím méně o ději Ztracených v Mnichově předem víte, tím lépe. První zvrat je totiž opravdu TAK nečekaný, že bych byl strašně nerad, kdyby mě o něj předem něco připravilo. Petr Zelenka si s divákem překrásně hraje, ale přitom mu nejde o to, aby ho škodolibě napálil. Kdepak, on diváka naopak odmění příjemným pocitem "Říkal jsem si, že tam něco není tak úplně... Ale tohle by mě opravdu nenapadlo, bravo!" Zkrátka v České republice zase po nějaké době vznikl snímek, kterému nechci a ani nemůžu vytknout vůbec nic. (03.11.2015)

Geniální, výjimečné, prudce inteligentní. Ten film mě skoro zabil. V životě jsem se u ničeho hraného v celovečerní podobě nesmál tak zalykavě, jako u zatím posledního Zelenky. Po ve všech směrech do puntíku ošéfovaných Karamazových je tu po letech další český klenot, který mám chuť z fleku hned šoupnout do mé TOP 10. Přesně takovéhle tvůrčí nápady nám může Hollywood jen závidět, tak jen houšť, Petře! (04.05.2016)