Ztraceni v Mnichově

V poslední době mám pocit, že Zelenka a jeho melody boys z Dejvického divadla (kdoví proč filmově i televizně protěžovaná partička) si točí pro sebe, že to jsou filmy pro jejich večírky, kde se sami skutečně hodně pobaví a nasmějí. Žel, točí to za peníze daňových poplatníků, a navíc to ani pořádně neumí. Ona ta hranice mezi uměním a blábolem je občas hodně tenká. Nestačí vzít alternativní pohled na historii a udělat z toho údajně vícevrstevnaté drama, je potřeba to umět naservírovat i divákům - tím nemyslím kamarády a spolupracovníky a jejich rodiny, kteří mi to olajkují a nasázejí tomu pět hvězdiček, ani ty rádoby mladistvé intelektuály, jež vrní blahem, když je cokoliv jinak a nedodržuje to zavedené kameramanské/herecké/scenáristické postupy. Jinak nějaké srovnání s Americkou nocí těžce pokulhává - tam je natáčení filmu od začátku přiznané a celou dobu se to hraje o vtazích a příbězích mezi lidmi na place - a ty příběhy se nějak vyvíjejí a někam směřují, až do závěrečné katarze. Tahle podoba je taková intelektuální hříčka pro kamarády a kamarády od fochu, které pobaví, jak se musí točit slunce v dešti, jak se vymýšlejí nejrůznější ptákoviny, třeba ptačí trus, jak se využívají kulisy, jak vypadá čtená zkouška, jak se pracuje v kostymérně. Ha ha. Mimochodem, pak mi sem moc nesedí ty zcela vulgární vtípky, jež asi mají být směšné (kunda na obloze, padající vousy dvojníka, "Plodková je kurva") - to by nepoužil ve filmu ani Troška, jak to zní pubertálně. A co se týče samotného mnichovského tématu, podstatné napsal uživatel VictorMartel. Mně zas tak převratná ta konspirační historka nepřijde, dost možná to tak bylo, ale možná by stálo za to porovnat se současností, zda neexistují nějaké paralely - třeba co se EU týče. Ale na to asi tvůrci neměli koule, nebo jim to možná příliš nabourávalo jejich poklidný sluníčkový světonázor, a místo toho natočili tu nejpitomější paralelu s filmařinou. (24.04.2016)

Každý národ má své mýty, které ho formují, ať už odrážejí či nikoliv historickou pravdu - což je sám o sobě dost irelevantní pojem. A tenhle film předkládá znepokojivou myšlenku: skoro osmdesát let po Mnichově, neneseme si tenhle mýtus jako kouli u nohy? Není to pro nás jen výmluva pro věčnou ublíženost, věčné stížnosti a hlavně, setrvalé přesvědčení, že, přestože MY máme tu pravdu, tak ostatní jsou vždycky proti nám? ____ Ten film je nebezpečný, drtivě ukazuje, jak neotřesitelná víra v mýty - u nás s větší silou než vyšeptalé náboženství - dokáže ublížit. Když se jimi zaštítí sprostota a nenávist, tupost a omezenost, která ani nechce znát skutečný stav věcí. Jen si libuje ve svém zapařeném rybníčku přesvědčení o vlastní pravdě, do kterého hystericky nepropouští ani závan nových myšlenek a možností. Ten snímek ukazuje, že nás skutečně Mnichov porazil. Nejenom tehdy, ale do teď. ___ Bráno jako film, není to komedie, spíš je to smutné. První část, absurdní historka o papouškovi, který byl svědkem dějinných událostí, mě nudila, ale ty další, dekonstruující, ty byly vážně inspirativní. (25.10.2015)

Nesmírně originální film. Vtipný, hravý, propracovaný, k zamyšlení, perfektně natočený... A navíc potěší všechny zaryté obdivovatele Edvarda Beneše, k nimž patřím i já. Čím méně o ději Ztracených v Mnichově předem víte, tím lépe. První zvrat je totiž opravdu TAK nečekaný, že bych byl strašně nerad, kdyby mě o něj předem něco připravilo. Petr Zelenka si s divákem překrásně hraje, ale přitom mu nejde o to, aby ho škodolibě napálil. Kdepak, on diváka naopak odmění příjemným pocitem "Říkal jsem si, že tam něco není tak úplně... Ale tohle by mě opravdu nenapadlo, bravo!" Zkrátka v České republice zase po nějaké době vznikl snímek, kterému nechci a ani nemůžu vytknout vůbec nic. (03.11.2015)

Ztraceni v Mnichově je v mnoha ohledech blízkým příbuzným Roku ďábla. Když pominu zcela zjevné (totiž že jde v obou případech o mystifikační doku-fikci), některé postavy jakoby přešly ze staršího sourozence plynule k mladšímu (nizozemský filmař, kterej získá oblibu v alkoholu a andělech x francouzský filmař, který získá oblibu v papouškovi), podobná je i práce s časem (epizodické vyprávění s různou mírou vypuštěného času) a konečně i vyznění (směřování k rozpadu projektu vlivem odklonu aktérů směrem k bizarním soukromým cílům). Odvrácenou stránkou věci, která je ale rovněž pro oba projekty příznačná, je místy hodně toporné herectví - částečně pravděpodobně vlivem improvizace bez pevného scénáře. Ale zatímco u Roku ďábla je to více-méně omluvitelné použitím neherců, v případě současného snímku pro to polehčující okolnosti nenacházím. Na druhou stranu, některé nové prvky jsou poměrně osvěžující. Zejména fakt, že první třetina snímku je tvořená fikcí uvnitř fikce, totiž "reálnou" částí filmu, který je teprve v procesu výroby, což se dozvídáme až zpětně. Velmi příjemná je i větší konzistentnost filmu - přítomná v různých návratných motivech, jejichž interpretace se postupně proměňuje. A třetím pozitivem určitě je i směřování k zamyšlení se nad samotným tématem "mnichovského komplexu", který nezávazné komedii dává určitou hloubku. Za mě určitě palec nahoru. (25.10.2015)

Jeden z nejoriginálnějších a nejnápaditějších filmů domácí kinematografie za posledních několik let. Celý film se nese v duchu klasických filmů o filmu s dávkou dokumentární a klasické filmové části. Samotný casting je perfektní a díky němu se to důvtipem, autentičností, nadsázkou či povedenými narážkami jen hemží. Je nutné taktéž pochválit skvělou režii a soundtrack. Jednoduše film, který netahá za ručičku, ale musí se opravdu sledovat. [85%] | Kino - Prom. (25.10.2015)