Ztraceni v Mnichově

Film o filmu po filmu ve filmu... Petr Zelenka netočí normální filmy, to je známá věc, ale tentokrát mi to opravdu moc nesedlo - snad kromě scény, kdy dvojník držel Myšičkovi telefon, jsem se ani nezasmál a vlastně většinu stopáže jsem čekal, co se z filmu vyklube - a místo motýla Emanuela z toho byla spíš Maková panenka... (27.03.2016)

O tom, jak se my Češi už po generace vypořádáváme s naším mnichovským komplexem, již vznikly mnohé filmy, knihy i divadelní hry. Petr Zelenka pojímá tuto podvědomou českou bolest z nového, originálního pohledu, který má silně našlápnuto překonat i mou oblíbenou Operaci: Levý hák od divadla Vosto5. Tato naděje zůstává neproměněná, bohužel. Zpracování je neskutečně rozvleklé, plné zbytečných řečí, utahaných scén a nepotřebných charakterů. Výsledkem je potom jen těžká nuda, která postupně ubíjí všechny kreativní myšlenky a zvraty, kterými by se film při lepším zpracování mohl vyjímat. (19.03.2019)

Po delší době tu máme černou pseudo-dokumentaristickou komedii z českých končin. Je to film velice náročný na psychiku diváka a po čase může diváka unavit svým stereotypem. Nicméně, když pochopíte ten pravý kontext černého humoru, satiry, který nám Zelenka naservíroval a hlavně, když budete na tento snímek koukat s trochou nadsázky, určitě se vám Ztraceni v Mnichově zalíbí. Jde jen o to, najít si k němu cestu. ;-) ___ (Cinestar, Hradec Králové) (17.12.2015)

„No né, tak pro mě je lepší papoušek než devadesátiletej herec s rakovinou prostaty.“ Film má 2 roviny. V té jedné jde o Mnichov samotný. Drze si myslím, že mám o něm načteno dost na to, abych mohl demytizační pohled Tesařův (a tedy i tvůrců) označit za min. problematický. Nutno však dodat, že film je podle mě třeba brát hlavně s nadhledem (jediný problém, který tak s dílem mám, není v tom, co říká, ale jak to pak uchopí diváctvo). Co se týče druhé roviny, tedy zpracování, zuřivě tleskám, snímek totiž excelentně: mystifikuje, provokuje a dráždí, naráží na kinematografii a celý filmový průmysl, prolíná téma v obou liniích, odkrývá proces natáčení, nutí publikum k ostražitosti (jazyky, pevnost atd.), působí absurdně, ale nikoliv nesmyslně, rozesmává a mrazí zároveň, a v neposlední řadě si pohrává s předsudky i diváckým očekáváním. Bavil jsem se moc, a tak i přes tu výše zmíněnou „kaňku“ hodnotím slabším plným počtem. „Vy neznáte Čechy? Jsou přesvědčení, že jim všichni škodí. Víte, co o nich řekl Heydrich?“ - „Mí Pražané mi rozumějí?“ (13.07.2016)

První třetina byla boží, úplně jsem si představoval, kam až ten příběh může zajít. Co třeba vyhlášení války? :-D No jenže tvůrci zvolili variantu, že film po 30 minutách useknou a pak nám naservírují na 75 minut nezáživný polodokumentární film o filmu Ztraceni v Mnichově. Vůbec jsem nechápal, co je k tomu vedlo, když mohli natočit tak super absurdní komedií. Takže bohužel zklamání, ale vinu nesu i já v tom, že jsem si tuhle podstatnou informaci nezjistil dopředu. 40% (12.04.2016)