Kluci jsou zpět

Největším plusem na tomto snímku je v mých očích hudba. Ona si nesnaží hrát na to, že je dobrá, ona jednoduše JE dobrá. Další věcí, které si člověk nemůže nevšimnout, jsou krásné exteriéry. A za zmínku mi stojí i tradičně skvěle hrající Clive Owen. Určitě někoho může odradit rozvláčné tempo, které bylo už tak na hraně mého vkusu. Ovšem co bych viděl jako zásadní otázku vzhledem k hodnocení, je: věřím, že se tento příběh může odehrát ve skutečnosti? Za sebe odpovídám ano. 70 % Oblíbená část- dialog se ženou při balení šatů (30.03.2011)

Charismatický Clive Owen v roli tatíka dvou synků, na něhož padá tíha výchovy jeho potomků i ostatních věcí, které dosud zvládala jeho žena, kterou však porazila rakovina. Coby sportovní redaktor trávil spoustu času na cestách a chvíle, které tak nemohl trávit s rodinou, i plnění svých rodičovských povinností tak většinou kompenzoval alespoň dary, které svému nejmladšímu synovi z cest vozil. Nyní na jeho bedrech spočívá veškerá výchova i péče o domácnost, práce a ještě k tomu se do děje vloží i jeho starší syn. Kluci jsou zpět není scénáristicky, ani obsahově příliš nápadný a výrazný snímek. Jeho děj ve velké míře stojí na sympatickém hereckém obsazení. Snad jen ten jeho nejmladší synek, Artie, mě často štval. A když už jsem si myslela, že by ho ty jeho rozmazlenecké, ukňourané a hysterické projevy, kdy se choval jako otravný fracek mohly přejít, začal znova:) Ale pak se také docela umoudřil. To už na scénu nastoupil Harry, jeho starší syn. Ten si mé sympatie získal a až na pár "puberťáckých" scének, ve kterých to vypadalo, jakoby chováním z oka vypadl svému bráškovi, se mi velmi líbil. No jo, ti britští hoši:) Velmi mile mě překvapila scéna, ve které Clive ve svém článku píše o Michaelu Phelpsovi. Tím si mě získal:) (31.10.2012)

Když máte ve svém filmu Clivea Owena, můžete si dovolit mít na něj vysoké nároky, protože on to zkrátka zvládne. Univerzální herec, který dokáže být stejně přesvědčivý jak v rolích nekompromisních zabijáků, tak v rolích obyčejných můžů, kteří se ocitají na křižovatkách života. A i tentokrát to všechno padá a stojí právě s ním. Joe přichází o milovanou ženu a musí se naučit s tím žít. Obyčejný lidský příběh, nic nového pod sluncem. Další z řady filmů o tom, jak je těžké se vyrovnat s osudovou ztrátou a jak je těžké si uvědomit, že na tomto nespravedlivém světě nejsme sami, ale jsou tu i lidé, kteří na nás (a my na ně) spoléhají. A že nikdy se s pocitem ztráty nedokážete vyrovnat, pouze jej (společně s časem) odsunout do pozadí. Prostě žít dál, protože žít dál za to stojí, i když je to někdy zatracená bolest. Protože o tom to je. Že někdy jste nahoře a někdy dole. Hicks vždycky umně dokázal probudit v člověku emoce, ať už pouhým podbarvením záběru, či vhodně zvolenou hudbou. Je to jeden z mála režisérů, na které se v upřímnosti zážitků, jež chce sdělit, můžete spolehnout. Proto nás nečeká povinná romance rovnající se novému začátku (režisér se jí povedeně vyhnul), ani citové vydírání (tady to je ovšem na každém, jaký pohled si zvolí). Je to pouhý příběh o naději, s jedním výborným hercem a zkušeným režisérem. Málo? Možná ... jenomže i ty obyčejné příběhy je třeba vyprávět ... (07.02.2010)

Do 94 minuty jsem byl více než spokojena. Je úplně jedno, jestli je dílo podle pravdivé události, důležité je, že je to životní tragédie, která se může stát komukoli a že stavy, který podle scénáře postavy mají, jsou takové, jaké by mohly být. Herci je dle mého zahráli slušně, prostředí a klokanská tématika jsou mi blízké (hádejte, jaká je země původu). A jsem ráda, že mě to skutečně nenutilo plakat od začátku do konce. Jediné, co bych vytkla je ten smířlivý konec, který bych oželela. (17.01.2011)

No páni..silný príbeh ako sám život. Nechcem byť sentimentálna, ale asi sa tomu neubránim. Od začiatku som čakala, že sa niečo udeje, že nastane nejaký dejový zvrat, ale celý film mal rovnaké a pohodové tempo, čo mi ale vlastne vôbec nevadilo, pretože príbeh bol tak silný, že mi to bolo úplne jedno. Clive Owen (Joe) bol úžasný. Tak veľmi som mu priala, aby bol šťastný, aby mu život už nepridával ďalšie rany..Po tom všetkom, čo sa mu stalo..samá zodpovednosť, obetavosť, povinnosti, udržať si zdravý rozum aj v práci, prísť domov a opäť byť ten, koho niekto potrebuje.. Veľmi dojemný príbeh, krásny..mám príjemne zvláštny pocit.. Nechýbalo veľa a zbalím kufre a pôjdem do Austrálie pomôcť Joeovi..:) Nie že by už potreboval jedine mňa ..ženskú zo zapadákova (no vlastne zo srdca Európy :) .. No nič, až tam som nedošla, ale nakoniec to Joe vyriešil aj sám. Myslím si ale, že príbeh, ktorý napíše sám život, má v sebe silu..a jedným z takých príbehov je tento.. (11.03.2011)