Mamas & Papas

Nejsem žádný velký fanda ženských za kamerou, protože mi prostě nesedí jejich přetažená pocitovost. Stejně tak nejsem velký fanda depresivních blábolů o tom, jak je život na hovno, když nemáte aspoň jednoho fakana. Já jednoho měl a nechal jsem ho utratit, aby byl klid, a jsem snad nespokojený? Nejsem..:-) (31.12.2011)

Komentáře ostatních mě neodradili, film jsem zkoukla nadvakrát, ale pořád se nějak nemůžu rozhodnout, zda to bylo spíše dobré, nebo propadák. Co mě hodně rušilo byl nevyrovnaný zvuk, scény s Zuzanou Bydžovskou jsem si musela zhlašovat skoro na 100%, abych jí rozuměla, pak zase rychle tlumit. Pak taky způsob zpracování, kdy herci měli vlastně volnou ruku při natáčení- na jednu stranu vyznívali přirozeně, nevyumělkovaně, na druhou stranu si hodně často skákali do řeči. Může to být chyba vnímání, kdy už jsme hodně zvyklí, že ve filmech každý ví, kdy má co jak říct a pak, když vidíme něco odlišného, tak nás to zaskočí, takže tohle nechci zas tak moc kritizovat. Co mě hodně zasáhlo, byla dvojice, neustále čekající na dítě, a když je měla, tak byla šťastná jen jedna polovina páru. Nakonec dávám tři*, protože i když mě tam hodně věcí rušilo, byla jsem z něj smutná, tudíž nějaká citová reakce tam byla :-). (07.05.2011)

Trvám na tom, že kdo to nezažil, těžko pochopí. Hned na začátku rozdané karty nelehkého rozhodování a/nebo boje s osudem a slabostmi nás samých nebo těch, které máme za své nejbližší, bohužel svojí vysokou hodnotou nemohou přebít zbytečnost některých částí nebo celých dějových linek (třeba taková ukrajinská rodina je ve filmu jen z jednoho jediného důvodu, který by šel řešit i bez nich, a tempu filmu by to jednoznačně prospělo), nesrozumitelnou výrazovou podivnost v podstatě celého dění kolem Zuzany Kronerové, a hlavně a především rádobymagické násilné uzavírání kruhu skrze Magickou Hlubinu a zpěv velryb. A je to veliká převeliká škoda, protože abyste se mohli nelidsky kochat niternou bolestí Zuzany Bydžovské nebo zoufalým úsilím a bezmocí skutečných manželů Čapkových (v reálu rodičů malé Aničky), musíte strpět i ten podivný za každou cenu umělecký (nebo jak to jinak říct) zbytek. A to je přece jenom dost nevýhodný kšeft. "Elis Nelis" to prostě tentokrát nevychytala - ale kvůli Českým Lvem oceněnému výkonu Zuzany Bydžovské a příběhu obou Čapkových jsem rád, že tenhle film existuje. Bohužel mu jako celku nemůžu dát víc než 60%; do červeného totiž nepatří. (11.03.2013)

Tahle skládanka osudů několika manželských/partnerských dvojic mi byla od prvních momentů blízká, rezonovala mi v duši, tekly mi slzy. Nepotřebovala jsem vědět, cítila jsem. Má-li film probouzet emoce, tak tady se to Alici Nellis se mnou povedlo na výbornou. Všichni zúčastnění řeší v podstatě jediné - dítě - přát si ho a nemít, mít a vzdát se ho, bolestně o něj přijít. Relativita pojmu štěstí je tady předestřena v křehké, niterné formě, s citlivým, jemným hudebním doprovodem. Pro mě osobně velice silné téma. Zuzana Bydžovská mě rozdrtila, byla naprosto dokonalá a Zuzana Čapková za ní vůbec nezaostávala, výborná. Netuším, jestli je tento snímek na pět hvězd a je mi to jedno, já je dávám od srdce. (15.07.2019)

Alice Alice, hrom do tvé palice. Kam se to po výletních tajnostech ubírá tvoje tvorba? Čtyři dokumentárně hrané příběhy jsi zmuchlala do jedné koule a prskla je na plátno, snad aby si v tom každý našel svoje. Jen těžko se v tom ale něco hledá, když polovině dialogů není rozumět, děj je rozházený jako zrní po dvorku, a dané situace znám leda z pohledu mimina. Je mi záhadou ten lví humbuk okolo, asi že je to něco jiného. No jo, když stačí jenom tohle... (10.04.2012)