Zoufalci

Opravdu zoufalý film. Člověku, co právě potřebuje rozveselit, rozhodně náladu nezvedne. Myslel jsem, že se jdu dívat na komedii:(! První půlka se táhne ve smutných příbězích každé postavy. Za půlkou to začíná být optimistické a konec nebudu prozrazovat, i když to není kdo ví jaká šílenost. Je možné, že nebýt špatné nálady, tak bych ocenil i 4 hvězdami, protože mě přijde, že všichni to moc dobře zahráli:). Nápad je to také zajímavý a když tak přemýšlím, tak by jsem taky chtěl někdy něco takového spáchat, ale asi ne dlouhodobě. Sečteno podtrženo - lehký nadprůměr, 60%. (23.11.2010)

Kdybych se mohl odstěhovat do Mongolska, odstěhoval bych se do Mongolska. Věc na kterou myslím v poslední době docela často sám. Film je to o životě, o těch sračkách, ve kterých žijeme, ve kterých se válíme a než bychom se z nich dokázali vyhrabat, zůstáváme v nich dál. Jo, samozřejmně, vás jsem tímhle nemyslel. Rozhodně to není nic pozitivního, nic co by si oblíbilo věší množství lidí... Já oceňuji odvahu ukázat nám nejsmradlavější bubáky, které trápí běžné lidi v jejich(našich) běžných životech. (15.12.2009)

Myslím, že nemá cenu filmu něco vytýkat, protože je podle mě přesně takový, jaký ho chtěla slečna režisérka mít. Svoje (spokojené) diváky si určitě najde, já ale Zoufalce vnímám jen jako nekonečný sled epizod(ek) party obyčejných (až plochých) postav. Toho času nelituji, znova bych už na to ale nešel. (07.03.2010)

Zvedám hodnocení, na podruhé se mi Zoufalci líbí mnohem víc. Jednak je fajn vidět mladou partičku z dejvického divadla, kterou jsem v roce 2009 příliš neznala a za další, Jitka Rudolfová si u mě udělala očko krásnou pohádkou, čili jsem na ni lépe naladěná, než před lety. Domnívám se, že prvně film u diváků trošku "dojel" na mnoho neokoukaných tváří, přičemž ale vůbec není špatný. :) (18.09.2019)

Některé postavy sice vypadají jako zbytečné karikatury (manžel Dagmary a ten zženštilejší z gayů obzvlášť), ale jinak Zoufalci působí až pozoruhodně autentickým dojmem. Člověk má místy opravdu pocit, že sleduje nelichotivý dokument o lidech, kteří stále něco chtějí, ale pořádně neví, co vlastně, a tak utíkají (do "tý Prahy", na "tu chalupu"...) a utíkají... Je to určitě stejně tak velká zásluha scénáře, který režisérka poskládala ze skutečných příběhů jejích známých, jako chytré režie, přehledně míchající několika časovými rovinami, a sympatického týmu neokoukaných herců, jimž tu partu prostě věříte. Vtipů není mnoho, ale když jsou, tak jsou opravdu vtipné, což se také cení. (23.12.2011)