Zoufalci

Docela jsem se zapotil. Jen nevím, jestli za to může moje angína nebo banda zoufalců. Nemám rád přesně tenhle typ paskvilů, které jsou někde na hraně mezi filmem a dokumentem. Ono vlastně se vším, co je někde mezi, bývá kříž. Jedinou výjimku svírají dámská stehna, čemuž se ovšem Zoufalci ani náhodou nepřiblížili. (24.07.2013)

Zajímavej film, velmi podobnej snímku Děti noci (2008). K tom se dostanu ještě pozdějc. K filmu mam dost poznámek... Prostě je to film o šesti lidech z Jablonce, kteří se z různejch důvodů přestěhovali do Prahy. Nutno poznamenat, že ne všichni maj stejně prostoru, jedna postava je tam zcela navíc například. Humorné chvíle jsou fajn a hlavně ve všech těch šílenejch scénách jsou to opravdové momenty oddechu. Bylo by fajn, kdyby takovej byl celej film. Prostě pořád si kladu otázku, proč na ten film koukat. Snad jen abychom se přesvědčili, že na tom nejsme tak špatně, protože anti-hrdinové filmu jsou na tom ještě hůř? Komu ho doporučit? Snad jen těm třicátníkům no... Ten námět sám o sobě je dost zajímavej, lidi, který věděli, že po maturitě půjdou na vysokou, ale pak se ztratili a nevěděj, co si počít se životem..no je to zajímavý a už jen proto, by si to zasloužilo lepší příběh. "Příběh" totiž končí pesimisticky a vyznívá dost do ztracena. Anti-hrdinové filmu navíc dokonale dostojej názvu filmu, protože se nepoučí ze svých chyb, opravdoví Zoufalci. No a k těm Dětem noci. Tohle skoro vyznívá jako pokračování. Děti noci nevěděli, co se sebou, ale závěr vyzníval spíše optimisticky: záchranu lze hledat ve vztahu, v přátelství. Zoufalci působí jako pokračování po deseti letech, kdy se anti-hrdinům rozpadají jejich dlouholeté vztahy a manželství a ukazuje se, že právě tyto nepovedené vztahy jsou příčinou nespokojenosti. Proto také jeden z nejsympatičtějších Zoufalců, homosexuál Tonda, nic takového neprožívá, protože žádnej vztah s nikým neudržuje. (18.11.2009)

Nebýt těch nekonečných detailů(co to jako mělo být-zachycení duševního rozpoložení?, cesta do duší zúčastněných?,-ale no tak..) výrazů obličejových partií dobrých herců, mé hodnocení by bylo výrazně výše. Dost mně to rušilo (otravovalo). Ale abych se nepokakal-takhle dobré české filmy zas tak často nevídám. A pan Plesl jako rodinný psycho tyran? Bonbónek!! (11.07.2020)

Jitka Rudolfová je takový mladý Forman v sukni. I jí se podařilo zachytit život ve své celistvé trapnosti. A člověk by ani nevěřil, jak můžou být ty trapné postavičky k smíchu. V mém případě to byl dost tlumený smích, protože jsem se smál vlastně sobě samému. Kousavá výpověď jedné ztracené generace, co zabloudila stejně tak dobře v Praze, jak ve svých životech. Trapné. (13.11.2009)

Jsem rodilý Jablonečák, lze mě zařadit do generace třicátníků a z Jablonce jsem utekl do města (ne do Prahy, do toho druhého největšího, jak je do něj dál z Prahy než z něj do Prahy) a často jsem se cítil velmi trapně a na jazyk mi vytanula určitá hořkost... Velmi se těším na další filmy Jitky Rudolfové a jsem zvědav, co z ní vyroste za filmařku. Nutno dodat, že tentokrát měla velmi dobrou ruku na herecké představitele... Jen by mě ale zajímalo, proč je z Rampy nechala taxíkem dovést pod sjezdovku a pak chudáky nechala drápat až na Gutbrunnwarte... tedy Dobrou vodu, kam vede silnice? No nic, jen takové rýpnutí;) (20.06.2010)