Zoufalci

Alespoň ten název nelže, protože všechny postavy v tomto filmu (už ani nevím přesný počet, jak mě to nudilo, ale myslím, že jich bylo sedm) jsou opravdu zoufalci. A nejsou normální, jeden vedle druhého prostě jsou něčím zvláštní. A tenhle typ filmu (o "lidech" pro lidi) mě už začíná štvát, speciálně, když nikam nevede, není tady nic, nad čím by se člověk měl zamyslet (nebo to závěrečné "lidi myslí hlavně na sebe" mělo být myšleno jako zamyšlení?) nebo s čím by se člověk mohl ztotožnit. Zkrátka a dobře, mám rád dramata o lidech, ale tohle šlo absolutně mimo mě. Než na tohle koukat podruhé, to si raději půjdu vybrat nějakou pěknou zeď a budu na ni 102 minut nepřetržitě zírat. Určitě to bude lépe strávený čas. 40 %. (20.06.2011)

Dalo by se ocenit mnoho vtipů a nápadů, herce, ale ve výsledku je vše zabito divácky velmi nevstřícnou formou. Pomineme-li, že se v podstatě nic zajímavého nestane a na konci jsme svědky něčeho ve filmové naraci skutečně zvláštního, tak zpracování se jeví být nesnesitelným. Prapodivná kamera (která se mnohým líbila) a střih mě moc nepomáhaly v tom film snést. A nejhorší je dle mého názoru celkový koncept, kdy šest lidí je na podobný způsob vyprávění dle mého názoru moc. To všechno pro mě činilo stopáž nesnesitelně dlouhou. (13.11.2009)

Plusem je určitě kamera, která mi svým těkáním hodně připomněla Chytilovou. Dokonce i to jakoby dokumentární sledování "zoufalců" se mi líbilo, stejně tak (vlezlá) muzika mi pořád pobroukává v hlavě. I když bych generačně mohl být jedním ze zoufalců, tak na víc jak tři hvězdičky to po prvním shlédnutí nevidím. (15.06.2010)

Nezaujal mě příběh, ale vykreslení jednotlivých postav už ano. Hádání se manželů v autě po cestě na dálnici, nebo bouračka dodávkou jsou povedené scény, jiné zas byly horší. Tento příběh třicátníků je prostě místy realita, místy mě to zas nebavilo. Herecké výkony se mi líbily, akorát jim občas ublížil scénář s přiblblými dialogy. (20.06.2011)

"P.S. Dotáhni pořádně kohoutky !!" ;) Ačkoli jeden zoufale vyprázdněným Zoufalcům snadno odpustí jejich bezobsažnost a prázdnotu, která výborně symbolizuje prázdnotu v bytech i duších svých hrdinů, jejich stejně symbolickou zoufalost a bezradnost z druhé půle, i co do katarze, filmu, která ho vlastně dělí na dvě nesoudržné části, už nikoli.. Přesto tenhle autorský a mimochodem výborně zahraný kousek Jitky Rudolfové, co se snaží především, jakkoli pouze, zobrazit trápení, nás, dnešních třicátníků, potěší, mimo tématu zejména tím nanejvýš vynalézavým střihem i prací s kamerou a zvukem.. (23.03.2016)