Ať žijí rytíři!

Rozpačitá filmová podoba televizního seriálu. Historických žánrových filmů odehrávajících se ve středověku vzniklo v polistopadovém Československu a později Česku jen několik. V říjnu letošního roku přichází do kin čtvrtý celovečerní film režiséra Karla Janáka Ať žijí rytíři, původně zamýšlený jako sedmidílný televizní seriál s názvem Než se táta vrátí, jež se snaží variovat žánr historického dramatu, pohádky, fantasy či romantického filmu. [==] U stanovení žánru vzniká hned první z mnoha problematických aspektů celého díla. Na historický film postavy mluví až příliš současným a hovorovým jazykem. To sice může představovat jistou snahu tvůrců o přiblížení dnešnímu publiku (především tomu dětskému), nicméně pokud postavy v množství nespisovných a pro moderní mládež cool výrazů použijí středověký archaismus (hladomorna, šatlava, ranhojič apod.), působí to na diváka spíše rušivým a ne příliš příjemným dojmem. Na žánr fantasy nemají Rytíři ucelený a přesně definovaný fikční svět (pouhopouhé dvě lokace) a na pohádku jsou v některých momentech, především bojových scénách až příliš “brutální“, postrádají také v pohádce tak populární prvek nadpřirozena. [==] Název filmu odkazuje k dílu Ať žijí duchové! (1977). Filmová novinka ovšem nemá zcela ujasněno pro jaké publikum je primárně určena. Ve snímku Oldřicha Lipského sice také vystupuje vysoký počet dětských herců, nicméně ve změti postav je možné narozdíl od Rytířů nalézt dvě hlavní, se kterými se nejmenší diváci mohou bez větších problémů jednoznačně identifikovat (navíc nechybí nadpřirozeno), což o Janákově filmu tak úplně neplatí. Typově podobní, především chlapečtí představitelé orientaci poněkud znesnadňují. Také je poznat silný střihačský zákrok; mnohé postavy jsou příliš ploché, nedostatečně charakterizované a jednostranně zaměřené. To souvisí s jednoduchou narativní strukturou (dobro a zlo jasně definované); hodný a čestný rytíř Martin z Vamberka (David Prachař) obdrží z rukou posla zprávu od panovníka o jeho údajných zločinech. A tak mu nezbývá nic jiného než se vypravit a jet králi vysvětlovat. Pomluvu má na svědomí Albrecht z Krvenos (Pavel Kříž), rytířův soused a úhlavní nepřítel, kterému je vlastní hrad příliš těsný a svou působnost by rád rozšířil i do okolních panství. Záporná postava Albrechta z Krvenos dostává největší prostor a Kříž ji dodává na plastičnosti. Bohužel film trpí určitou roztříštěností a představuje spíše sled jednotlivých více či méně dlouhých a natahovaných sekvencí. Tento fakt bych přikládal na vrub původnímu záměru tvůrců natočit sedmidílný televizní seriál. [==] Celkově považuji Ať žijí rytíři za nepříliš povedený a kostrbatý pokus oživit „historický“ žánr, jenž filmaři v českých končinách stále nedostatečně probádali. Na druhou stranu určitý potenciál zde cítit je a třeba to tvůrci celé zamýšleli úplně jinak, protože se vlastně nacházíme „v tak trochu jiném středověku.“ (13.10.2009)

Sakra, kdo toho Janáka furt tlačí? Snad se spolu brzo rozkmotří, ale nevypadá to tak... Všem špatnostem tohoto filmu vládne "moderní rytířská" hudba mladýho Brzobohatýho a výkon Štěpána Šafránka, kterej by to měl do důchodu dohnít v Ulici. Ale abych mu snad nekřivdil, oni jsou tam příšerní skoro všichni. (01.01.2012)

Dětské filmy a filmy pro mládež byly vždy tím, čím se naše národní kinematografie mohla chlubit, tohle jsme prostě uměli. Karel Janák se rozhodl jít v těchto stopách a navíc druhou nohou měl ještě nakročeno po k západním produkcím vedoucí pěšince velkovýpravného dobrodružného filmu a seriálu. To přímé srovnání s velkými vzory ale drtí - když si už do názvu projektu dám aluzi na kultovní rodinou duchařsko-rytířskou dětskou komedii Oldřicha Lipského, musím počítat s komparací...a z ní projekt Ať žijí rytíři! vychází celkem tristně. Karel Janák tu selhává především jako scénárista, s kvalitou scénáře Zdeňka Svěráka jeho dílko srovnávat opravdu nelze. Na české poměry by ještě ušla celkem dobrá výprava a dokonce i davové scény, útok královnina vojska oplýval celkem překvapivým počtem komparzistů, chyběly ale nápady, vybroušené repliky a hlášky, humor, prostě skoro všechno, co dělá dobrou dětskou komedii dobrou dětskou komedií... Pak tu ale máme ještě ono srovnání se světovou produkcí tohoto žánru - a vezmeme-li si coby příměr třeba ,,podobný" fantasy-rytířský seriál televize HBO Hra o trůny, cílený také především na mladého diváka, náhle tu zeje neuvěřitelně obrovská kvalitativní propast. Tak nevím, je-li tohle ta pravá cesta... (01.01.2012)

AŤ ŽIJÍ RYTÍŘI jsou Janákův nejlepší film určený pro kina, což ale neznamená, že by se jednalo o povedenou žánrovku (ani fantasy, ani pohádka, ani historický), která je leda tak pážetem co do srovnání s českými klasickými pohádkami a hollywoodskými inspiračními zdroji; je pouze snesitelnější než "-ácká" volná trilogie. Na to, aby byli RYTÍŘI historičtí, nemají ujasněno, nakolik chtějí být moderní a nakolik doboví (postavy mluví moderně a přitom sem-tam použíjí historický výraz, středověk slouží jako pouhá dekorace); na fantasy nemají dostatečně promyšlený svět a jeho mytologii, postavy jsou redukovány na jedinou charakterovou vlastnost; pohádce zase chybí nadpřirozeno, protože na strašidla zde věří pouze dospělí. V podstatě se zase jedná o teenagerovskou komedii, ale v jistém "před" stádiu, kdy kluci tlak spermatu na mozek vybíjí neplechami, starší holky svrbí, a tak se rády koupou v řece a hladí koně, malé holky plní funkci vedlejšího zábavného zvířátka z animáčů (Kateřina jako Oslík) a postava z ciziny je směšná, protože je z ciziny. Prostoduchá fabule (zlý zeman chce hrad hodného zlemana, a tak kuje pikle) je zbytečně uměle komplikována, což způsobuje rozpad filmu na jednotlivé scénky; vyjma úvodu a závěru je většina scén interiérově televizních; neustále se něco děje, ale stopáž 105 minut je ve druhé čtvrtině cítit, protože "něco se děje" znamená "děcka páchají neplechu", či "zlo kuje pikle"; hudba sice dodává spád, jenže hraje nepřetržitě, což vede ke stereotypu; dobře natočené akční scény a atrakce postrádají nápad a chybí jim velkolepost, jsou příliš "lokální"; herci hrají ve zcela jiných polohách (osazenstvo jednoho "hodného" hradu se pokouší - důležité je slovo pokouší - o civilnost, osazenstvo druhého - zlého - zase přehrává, čímž na sebe strhává pozornost a nutí tak fandit diváky těm zlým)... a už nemá smysl dál pokračovat. Ono vlastně nemá smysl točit další pokus o českou pohádku (protože jsou mrtvé, pokud se nepřiblíží těm současným zahraničním) a nemá smysl Janáka považovat za žánrového obroditele v české polistopadové kinematografii, protože nebyl schopen natočit ani jeden skutečně žánrový film. (09.10.2009)

Tvrz ovládá skupina malých dětí! Nemějte slitování! Na steč!!...... A TOHLE BYLO JAKO CO??? Sázka na neznámé dětské tvářičky moc nevyšla, i když – zatím co já valím ,,bulvy“, mladej se u toho baví. O. Jirák hraje jako v Dívčí válce a všichni jsou tak nějak svým způsobem TRAPNÍ! Dialogy, děj, herci – takže všechno je aspirantem na titul ,,kosočtverec“ ne roku, ale století. Smekám před všemi, kteří tohle dokázali sledovat jako seriál. TENHLE FILM JE NA KONCI JEŠTĚ HORŠÍ NEŽ V PŮLCE A JÁ ODVOLÁM VŠE ŠPATNÉ, CO JSEM KDY NAPSAL O DRUHÉ NARNII! Několik důvodů, proč má smysl film vidět: 1.) Chci vidět ,,tokající“ T.Voříškovou. 2.) Ještě jsem neviděl vtipného muslima. 3.) Zjistím, že Princ Kaspian je filmovej skvost. 4.) Poznám SHAZOVADLO, vynález, který by nám záviděl i L. da Vinci. 5.) Pro své děti udělám cokoliv. PŘÍBĚH * HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ ne (27.06.2010)