Zátoka

Presvedčivé, dojemné, šokujúce, dychberúce... nepoznám nikoho kto by nemal delfíny ozaj rád, ale o to tu neide... to len tak na okraj. Som rád, že som to videl, myslím však že čo sa týka konkretné tohto a mnohých daľších dokumentov som v celku v obraze... avšak rád by som aby to videli mnohí ďalší, ktorí takéto veci doslovne odmietajú a idealizujú si konkretnú "kôpku piesku" na ktorom žijú (nevidím, nepočujem, nezaujíma ma to?) v mnohých smeroch na zamyslenie... 8/10 (01.01.2010)

Dlouho mě za srdce nechytnul dokument jako v tomto případě Zátoka. A ano, chápu, že takové věci se dějí po celé světě, ale jelikož jsem byl doma v křesle tohoto problému součástí, nemůžu to jen tak hodit za hlavu a nepřemýšlet nad tím. Nicméně dokument byl naprosto perfektně udělaný. Divákovi představil o jaký problém se jedná a stejně tak představil lidi, kteří se s problémem snaží bojovat. Vrcholem všeho pak byly dvě naprosto úžasný partizánský akce lidí, kteří se ten problém snaží řešit. Tím mi vlastně tvůrci dokázali, že bojovat proti podobným problémům má smysl, jen člověk musí skutečně chtít. Také právě proto mě tenhle dokument zaujal ze všech nejvíc a po shlédnutí, problém v zátoce v Taiji budu mít v hlavě nadosmrti s tím, že Japonci jsou pro mě momentálně národem na jednom z nejnižším stupni národů, které bych rád poznal, včetně jejich země. (19.06.2011)

Mám k těmhle ‚mějme rádi zvířata‘ dokumentům lehkou averzi, ale The Cove funguje přesně tak, jak fungovat má. Nejde zde o dva rozdílné pohledy, které by správně nezaujatý dokument měl mít. Jde tu čistě a jen o pokání člověka, který si uvědomil, co odstartoval a teď se snaží nastalou situaci řešit aktivním bojem, čímž je mi Ric O’Barry notně sympatický. V momentě, kdy divákovi dojde, že nejde ‚ani‘ o ty peníze, musí se mu zákonitě udělat šoufl. Škoda, že aby si volání tvůrců někdo všiml, museli by svůj počin halasně avizovat rok předem a pak je naservírovat ve 3D. PS: Stejně nehezky skoná ročně x živočišných druhů (toho lidského nevyjímaje) a nikdo se jej nezastane. Ale nad zvířátky se pláče lépe… (05.04.2010)

"Delfíní úsměv je největší iluzí přírody." Zhovadilost japonských rybářů je všeobecně známým faktem, stejně jako podplácení ostrovních států Japonskem či legendární neschopnost mezinárodních organizací přejít od nekonečného tlachání k činům. Informace o kontaminaci delfínů pro mne však byly dosud utajovanou skutečností. To, co jsem viděl, mi samozřejmě nebylo po chuti, ale tak nějak jsem měl pocit, že jsem tlačen k slzám a očividná snaha autorů rozbrečet na povel co nejvíc lidí mi byla chvílemi až nepříjemná. Nikdy jsem nebyl odborníkem na Delphinus delphis ani další ohrožené druhy, ale na důkaz souhlasného vzdoru nepoctím žádné delfinárium svou návštěvou a sousto rtuťovitého masa rovněž škrtám z jídelníčku. (13.06.2012)

Tak tenhle dokument mě hluboce zasáhl a dostal k slzám. Jsem velkou milovnicí zvířat a nesnáším jejich týrání. Smekám před lidmi, kteří se podíleli na tomto skvělém díle a moc si přeji, aby to bylo účinné. Obdivuji postoj pana Richarda O´Barryho. Nejkrásnější a nejsmutnější dokument, jaký jsem doposud viděla. A to si dokážu představit, že je to ještě daleko od skutečnosti. (08.02.2011)