I vitelloni
Les Inutiles
Darmošľapi
The Young and the Passionate
Režie:
Federico FelliniHudba:
Nino RotaHrají:
Franco Fabrizi, Franco Interlenghi, Alberto Sordi, Leonora Ruffo, Leopoldo Trieste, Riccardo Fellini, Jean Brochard, Lída Baarová, Achille Majeroni (více)Obsahy(1)
Epizodicky vyrozprávaný príbeh Darmošľapi nakrútil režisér Federico Fellini vo svojom ranom neorealistickom období. Podáva citlivý portrét piatich mladých mužov žijúcich v malom mestečku na jadranskom pobreží. Bezcieľne sa spolu potulujú po uliciach a snívajú o ženách a sláve veľkomesta, ich sny sú však iba vzdušnými zámkami. Nuda a nespokojnosť s ospalým životom vedie túto partiu roztomilých darmošľapov k viacerým chuligánstvam. Táto komická melodráma o mladých ľuďoch, ktorí nevedia, čo si počať so svojím životom, tiahne im na tridsať a ešte stále sa nechajú obskakovať svojimi matkami, je nesentimentálnym zobrazením ľudí bez cieľa, zmyslu existencie, ale aj ľudí bez cti a životnej energie. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (72)
║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $116,428║Tržby Celosvetovo $124,428║ Tak prvá polovica filmu je nesúrodí mišmaš, žiadna celistvosť alebo pútavosť príbehu nehrozí, až v tej druhej polovici sa to začne do niečoho dramatického formovať ale nezáživnú prvú polovicu to už nezachráni a aj preto po pretrpení tohto filmu dávam podpriemerné hodnotenie. Od známeho mena ako Federico Fellini by som určite čakal omnoho viac, postavám tu chýba väčšie rozvitie, lebo takto to je postavené len na takej hromádke postáv pobehujúcej z miesta na miesto a poriadne vysvetlenie ich konania tu proste neexistuje, postupom času začneme chápať konania a záľuby v dievčatách jednej postavy ale vyrysovanie charakterov iných tu dosť chýba. Pre mňa je tento film určite sklamanie. /40%/ ()
Bez stálej práce, ale stále s plným žalúdkom, teplou večerou a postieľkou po krčmovo pouličných pestvách noci. Tak si žije partia mladých mužov okolo tridsiatky v malom prímorskom meste povojnového Talianska. Rodina sa postará o nocľah a živobytie, dotyk s veľkým svetom zabezpečia karnevaly a občasné kultúrne predstavenia umelcov zavítajúcich z veľkých miest (rozjarený tancujúci sprievod, farebné papierové flitre, girlandy sú typickými znakmi i pre neskoršie Felliniho filmy) a nejaký ten peniaz na pohárik čohosi silnejšieho sa vždy niekde splaší. Flákačský život bez práce je pohodovou alternatívou sveta živnostníkov večne pracujúcich pre svoj krámik, či sveta ťažko pracujúcich robotníkov (o čom sa presvedčia i vysmievajúci sa hrdinovia v následnej konfrontácii s päsťami nahnevaných cestárov). Pocity nenaplnenia a nezodpovednosti k vlastným skutkom spôsobujú tienisté stránky života darmošľapov. Sny o úniku do veľkých miest, na svetové divadelné scény, sny o neodolateľnom zvodcovskom šarme, ktorému podľahne každá, ale narážajú na tvrdú realitu. V tomto Felliniho filme dominuje nenáročná mikropríbehová linka opakujúceho sa malomestského prežívania s jemne načrtnutým sociálnym podtextom. ()
Reziser Federico Fellini /La Dolce Vitta, La Strada, Amarcord/ natocil slusny film o 5 kamaratoch v malom talianskom mestecku . Nemaju pracu a tym padom ich kazda zenska posle do hajzlu, teda slusne napisane do prdele a taxa len bezcielne flakaju. Filmu chyba dejova linia, je to len komplex udalosti, ktore spolu volne suvisia. take veci ako strhujuce tempo, brutalne prestrelky tu fakt akciechtivy diviak nenajde. Herci ako Franco Fabrizzi /Agrese 1975, Ginger a Fred, Smrt v Benatkach/, dalej Franco Interlenghi /Plysovy Medvidek, Otcove a synove 1957/ a Alberto Sordi /Lakomec 1990, Rim 1972/ to vsak dobre zvladaju a daju sa najst aj herecke vykony. Plus objavila sa tu aj Lida Baarova. Za seba teda pisem, ze mne film vyhovoval a slusne som sa bavil. Lebo som obcas dementalny pozersky artovy picus, ktory je schopny opisat kazde hovno zo zumpy najmenej 35 -izmami a teda mna zase oslovila bezdejovost, casove prelinanie deja, rozdielnost zivotnych potrieb a cielov 5 kamaratov. Ma to vsak aj tieniste stranky : pocit bezprizornosti a mizive sance na lepsie a krajsie zajtrajsky /povedane marxisticko -leninskou termitologiou/. 89 % ()
Přepsáno v srpnu 2019. Darmošlapové jsou vyrobeni z lehoučkých hedvábných vláken ironie, niterných rozporů, měkkého odstínu řeči, snění, trudnomyslnosti a jízlivosti. Federico Fellini si vzpomněl na svůj mladický život v rodném Rimini a na mládež bez schopnosti a snahy o uchopení života podle vlastních představ. Podobné stavy si připomněli také spoluautoři scénáře Ennio Flaiano a Tullio Pinelli a všichni společně vdechli život satiře s poetickým výrazem i niterností. Natáčení se podřídilo kabaretnímu programu Alberta Sordiho, a tak téměř každá scéna je z jiného města. Živelnost se střídá s intimitou, temperament naráží na limity odhodlání a hořekuje nad nespravedlností životního řádu. Obraz si vychutnává změny rytmu, plynulosti i nálad vnitřních světů, nenuceně otevírá autentické prožitky a zasněně bloumá v prázdných městských uličkách a u pobřežní promenády. Život svírá, pokouší a zběsile tančí v chtíči po radovánkách a extázi, do prachu u cesty padá na kolena a marně se pokouší najít uspokojující životní hodnoty. Poezie se shlédla ve vášní, expresi a kritickém výsměchu. Hlavním cílem sarkastické jízlivosti je Fausto Moretti (dobrý Franco Fabrizi s hlasem Nina Manfrediho), povrchní sukničkář a nezodpovědný lenoch. Jeho sebevědomí si ctižádostivě nárokuje nové sexuální trofeje, zodpovědnosti není pro sladce spokojený život zapotřebí. A osud si s ním pohrává. Hlavním objektem poetických křivek je Moraldo Rubini (velmi příjemný Franco Interlenghi), důvěřivý mladík, nespokojený s nicotností vlastního života. Ovšem k odhodlání je zapotřebí dosáhnout vystřízlivění z mámivých obrazů. Výrazným cílem uštěpačnosti je Alberto (velmi dobrý Alberto Sordi), mladík s přirozeným odporem k práci. Ctnost si lze vykládat na různé způsoby, a rozervanost se nedokáže vypořádat se sebou samou. Hlavní ženskou postavou je Sandra Rubini (příjemná Leonora Ruffo s hlasem Riny Morelli), Moraldova mladší sestra a místní nová královna krásy, zamilovaná do Fausta. Je si vědoma rozporů, přesto nepřestává věřit ve zvolenou cestu. Výraznou postavou je Leopoldo Vannucci (zajímavý Leopoldo Trieste s hlasem Adolfa Geriho), kamarád mladíků a místní intelektuál. Touží po prosazení se psaným slovem, ale osud má pro něj ironické překvapení. K výraznějším postavám filmu patří také Michele Curti (příjemný Carlo Romano), vlídný obchodník křesťanských starožitností a spořádaný manžel. Zaměstnanec Fausto mu přináší bolest svým pokryteckým způsobem chování. Z dalších rolí: pátý člen povalečských kamarádů a zpěvák Riccardo (Federicův bratr Riccardo Fellini), Faustův poctivý a synem - darmošlapem velmi nespokojený otec Francesco (Jean Brochard s hlasem Enrica Ostermanna), Albertova pracující a nesprávně zamilovaná sestra Olga (Claude Farell s hlasem Gabrielly Genty), ze zetě více a více roztrpčený Sandřin otec (Enrico Viarisio), jeho starostlivá manželka (Paola Borboni s hlasem Giusi Raspani Dandoly), Michelova spořádaná manželka Giulia Curti (Lída Baarová), Faustovo eroticky dráždivé pokušení v kině (Arlette Sauvage), smyslná subreta Caterina (Maja Niles s hlasem Joly Fierro), herecká ikona s homosexuálními sklony Sergio Natali (Achille Majeroni), prostoduchý prosťáček Giudizio (Silvio Bagolini), pracovitý klučina a Moraldův upřímný malý přítel Guido (Guido Martufi), či nešťastná Albertova matka (Gigetta Morano). Darmošlapové mají poeticky ladný pohyb obrazu, nešetří sarkasmem, živelností, karnevalovou oslavou života. Jedinečný to kritický pohled na marnotratnou mládež, která vzývá velikost života, ale není schopna účelných kroků a utápí veškerou svou energii v pózách a lačnosti po opojných prožitcích. Krásný rozpor mezi chtěním a snahou poetického rozjímání! () (méně) (více)
Zatím nejslabší film, jaký jsem od Felliniho viděl. To však ale neznamená, že by byl špatný, to rozhodně ne. Darmošlapové jsou perfektní po herecké a filmařské (i když v té to je trochu slabší, než v jiných Felliniho filmech) stránce a mají velmi zajímavou myšlenku. Celé to vypráví o bohatých skoro třicetiletých mladících, co se potulují po ulicích a bálech, v životě se strašně nudí, pořád žijí u rodičů a tak nějak neví, kam v tom životě dál. Naštěstí se tenhle film liší od jiných s podobným dějem a má něco jako zakončení. Takže se mi to líbilo i po té příběhové stránce, jenom mám problém se stopáží, protože i ta hodina čtyřicet mi přišla moc. Místy jsem se nudil a těch míst bohužel nebylo málo. Vlastně to je poprvé, kdy mě nějaký Fellinho film, byť jenom chvílemi, nudil. Ale jinak to rozhodně špatné není, jen to není to nejlepší od Felliniho. Slabší 4* ()
Galerie (76)
Zajímavosti (8)
- Italské slovo „vitelloni“ je spojením slov „vitello“ (telecí maso) a „bovino“ (hovězí maso) a je označením pro líného, nezralého mladého muže, který nemá žádnou představu o tom, co dělat se svým životem a nic nedělá, i když by mohl pracovat nebo studovat. Režisér filmu Federico Fellini si tento název vybral poté, co jej tak nazvala jedna žena, ze které si dělal legraci. (Joudec)
- Lída Baarová sa vyjadrila, že v tomto filme hrala po prvýkrát charakternú úlohu. S Fellinim mala počas nakrúcania aj konflikt, pretože bola odchovaná maskérskou školou, čo znamenalo, že postavy, ktoré predtým stvárňovala, boli za každých okolnosti vždy pekné a hlavne dobre nalíčené. Fellini od nej požadoval reálne stvárnenie bez maskérskych zásahov, s čím Lída nesúhlasila. Z jej strany došlo aj na plač, čo Fellini hneď šikovne využil a keď doplakala, prikázal scénu natočiť. Nakoniec sa Baarová dočkala odškodnenia a keď sa jej postava zúčastnila plesu, nalíčili ju presne tak, ako bola dovtedy zvyknutá. O Fellinim sa vyjadrila, že to bol pán režisér, ktorý vedel čo chce a vyznal sa v ženách. (JančiBači)
- Do scény, kdy Sandra (Leonora Ruffo) vyhraje soutěž krásy na začátku filmu, se vetřelo několik chyb. Když je vyvolána k předání šerpy, stojí napravo od moderátora, ale když přijde herečka, aby jí šerpu předala, stojí od moderátora nalevo. Poté, co si šerpu navleče, se však její pozice opět změní. A později ve scéně se mění i přehození šerpy přes její ramena zleva doprava. (hansel97)
Reklama