I vitelloni
Les Inutiles
Darmošľapi
The Young and the Passionate
Režie:
Federico FelliniHudba:
Nino RotaHrají:
Franco Fabrizi, Franco Interlenghi, Alberto Sordi, Leonora Ruffo, Leopoldo Trieste, Riccardo Fellini, Jean Brochard, Lída Baarová, Achille Majeroni (více)Obsahy(1)
Epizodicky vyrozprávaný príbeh Darmošľapi nakrútil režisér Federico Fellini vo svojom ranom neorealistickom období. Podáva citlivý portrét piatich mladých mužov žijúcich v malom mestečku na jadranskom pobreží. Bezcieľne sa spolu potulujú po uliciach a snívajú o ženách a sláve veľkomesta, ich sny sú však iba vzdušnými zámkami. Nuda a nespokojnosť s ospalým životom vedie túto partiu roztomilých darmošľapov k viacerým chuligánstvam. Táto komická melodráma o mladých ľuďoch, ktorí nevedia, čo si počať so svojím životom, tiahne im na tridsať a ešte stále sa nechajú obskakovať svojimi matkami, je nesentimentálnym zobrazením ľudí bez cieľa, zmyslu existencie, ale aj ľudí bez cti a životnej energie. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (72)
Snad první film počínající zralé fáze Felliniho tvorby vybočuje z dobového zaměření na strádání tzv. lidových vrstev a zaměřuje svou pozornost na sociální parazity. Mělkost a prázdnota jejich existence, ta myšlenková i ji doplňující mravní, je zřejmá. Manželský pár středních let, lnoucí k sobě pevnou a nepřestajnou láskou, je přesvědčivý v nenásilné demonstraci svého samozřejmě a nenápadně žitého lidství v pozitivnosti své varianty vůči výchozímu modelu. Je zvláštní, že nikdo si tu nepovšimnul hereckého projevu jedné z nejlepších českých hereček vůbec - tragické i marnotratné Lídy Baarové-Babkové. Felliniho suverénní kresba italského maloměsta, vyznívající nadčasově, se od českých poměrů (HOSTINEC U KAMENNÉHO STOLU) příliš neliší. Lidé jsou tady i tam až příliš lidští ve svém ne-lidství. Půlstoletí starý film italského mistra si uchovává svou svěžest. Divák tu má stále jistotu, že v této oáze ducha bude vždy náležitě napojen i zasycen. ()
Nejtěžší je asi zachytit život člověka, který v podstatě žádný život nemá. Popis charakterů několika přátel (každý z nich má ve filmu svou "psychologickou" scénu) je i přes černobílý materiál velmi pestrý. A i když se konec dá podle nejrůznějších náznaků uhodnout, stejně vás (emocemi i způsobem natočení) strhne. Takže...pane Fellini, co dál? Uvidíme! :-) ()
Říkal jsem si, že tentokrát se na film Federica Felliniho budu stoprocentně soustředit. Díky tomu a i díky pravděpobodně mnohem jednoduššímu obsahu než má Sladký život (a co si budeme namlouvat, kdyby měli Darmošlapové minutáž stejnou jako La Dolce vita, trpět budu zrovna tak) jsem snímek byl schopen vnímat a pochopil jsem snad úplně všechno. A tak tedy mohu s klidným svědomím a naprosto zodpovědně říct, že Fellini mi nesedí. Moji oblíbení režiséři, když se pustí do filmu, musí mít nápad. Samozřejmě, že Darmošlapové ten nápad také mají, nevím, jak na rok 1953, ale snad už tehdy byl dostatečně plytký a nijak inovativní a mě, jakožto fanouška především science fiction, příběh o ne úplně šťastném manželství a partě lidí, jejichž existenci by tento svět byl schopen oželet, opravdu nenadchne. Zpracování je však precizní s kvalitní hudbou a také s nepříliš pestrým hereckým genofondem, na to si ale asi budu muset u Italů zvyknout :-). ()
Nuda, nuda, nuda...a touha po něčem větším, co by ale té partě darmošlapů jaksi spadlo samo do klína a oni nemuseli hnout ani prstem a jen si užívat. Jen jeden z nich má sílu svůj dosavadní život změnit, nebo se o to alespoň pokusit. Zajisté si získává divákovi sympatie a ten mu snad drží palce, aby to vyšlo. Film, který je podle mne koukatelný i pro ty, kdo Felliniho moc nemusí. Pro Felliniho fanouška velmi dobrý film. ()
Galerie (77)
Photo © Ente Nazionale Industrie Cinematografiche (ENIC)
Zajímavosti (8)
- Film měl velký vliv na filmaře v zahraničí a inspiroval například snímky Špinavé ulice (1973) od Martina Scorseseho nebo Americké graffity (1973) od George Lucase. (Joudec)
- Do scény, kdy Sandra (Leonora Ruffo) vyhraje soutěž krásy na začátku filmu, se vetřelo několik chyb. Když je vyvolána k předání šerpy, stojí napravo od moderátora, ale když přijde herečka, aby jí šerpu předala, stojí od moderátora nalevo. Poté, co si šerpu navleče, se však její pozice opět změní. A později ve scéně se mění i přehození šerpy přes její ramena zleva doprava. (hansel97)
- Vznikl scénář k pokračování filmu, ale Federico Fellini byl tak ponořen do práce na svém dalším filmu Silnici (1954), že k jeho realizaci nikdy nedošlo. (Joudec)
Přepsáno v srpnu 2019. Darmošlapové jsou vyrobeni z lehoučkých hedvábných vláken ironie, niterných rozporů, měkkého odstínu řeči, snění, trudnomyslnosti a jízlivosti. Federico Fellini si vzpomněl na svůj mladický život v rodném Rimini a na mládež bez schopnosti a snahy o uchopení života podle vlastních představ. Podobné stavy si připomněli také spoluautoři scénáře Ennio Flaiano a Tullio Pinelli a všichni společně vdechli život satiře s poetickým výrazem i niterností. Natáčení se podřídilo kabaretnímu programu Alberta Sordiho, a tak téměř každá scéna je z jiného města. Živelnost se střídá s intimitou, temperament naráží na limity odhodlání a hořekuje nad nespravedlností životního řádu. Obraz si vychutnává změny rytmu, plynulosti i nálad vnitřních světů, nenuceně otevírá autentické prožitky a zasněně bloumá v prázdných městských uličkách a u pobřežní promenády. Život svírá, pokouší a zběsile tančí v chtíči po radovánkách a extázi, do prachu u cesty padá na kolena a marně se pokouší najít uspokojující životní hodnoty. Poezie se shlédla ve vášní, expresi a kritickém výsměchu. Hlavním cílem sarkastické jízlivosti je Fausto Moretti (dobrý Franco Fabrizi s hlasem Nina Manfrediho), povrchní sukničkář a nezodpovědný lenoch. Jeho sebevědomí si ctižádostivě nárokuje nové sexuální trofeje, zodpovědnosti není pro sladce spokojený život zapotřebí. A osud si s ním pohrává. Hlavním objektem poetických křivek je Moraldo Rubini (velmi příjemný Franco Interlenghi), důvěřivý mladík, nespokojený s nicotností vlastního života. Ovšem k odhodlání je zapotřebí dosáhnout vystřízlivění z mámivých obrazů. Výrazným cílem uštěpačnosti je Alberto (velmi dobrý Alberto Sordi), mladík s přirozeným odporem k práci. Ctnost si lze vykládat na různé způsoby, a rozervanost se nedokáže vypořádat se sebou samou. Hlavní ženskou postavou je Sandra Rubini (příjemná Leonora Ruffo s hlasem Riny Morelli), Moraldova mladší sestra a místní nová královna krásy, zamilovaná do Fausta. Je si vědoma rozporů, přesto nepřestává věřit ve zvolenou cestu. Výraznou postavou je Leopoldo Vannucci (zajímavý Leopoldo Trieste s hlasem Adolfa Geriho), kamarád mladíků a místní intelektuál. Touží po prosazení se psaným slovem, ale osud má pro něj ironické překvapení. K výraznějším postavám filmu patří také Michele Curti (příjemný Carlo Romano), vlídný obchodník křesťanských starožitností a spořádaný manžel. Zaměstnanec Fausto mu přináší bolest svým pokryteckým způsobem chování. Z dalších rolí: pátý člen povalečských kamarádů a zpěvák Riccardo (Federicův bratr Riccardo Fellini), Faustův poctivý a synem - darmošlapem velmi nespokojený otec Francesco (Jean Brochard s hlasem Enrica Ostermanna), Albertova pracující a nesprávně zamilovaná sestra Olga (Claude Farell s hlasem Gabrielly Genty), ze zetě více a více roztrpčený Sandřin otec (Enrico Viarisio), jeho starostlivá manželka (Paola Borboni s hlasem Giusi Raspani Dandoly), Michelova spořádaná manželka Giulia Curti (Lída Baarová), Faustovo eroticky dráždivé pokušení v kině (Arlette Sauvage), smyslná subreta Caterina (Maja Niles s hlasem Joly Fierro), herecká ikona s homosexuálními sklony Sergio Natali (Achille Majeroni), prostoduchý prosťáček Giudizio (Silvio Bagolini), pracovitý klučina a Moraldův upřímný malý přítel Guido (Guido Martufi), či nešťastná Albertova matka (Gigetta Morano). Darmošlapové mají poeticky ladný pohyb obrazu, nešetří sarkasmem, živelností, karnevalovou oslavou života. Jedinečný to kritický pohled na marnotratnou mládež, která vzývá velikost života, ale není schopna účelných kroků a utápí veškerou svou energii v pózách a lačnosti po opojných prožitcích. Krásný rozpor mezi chtěním a snahou poetického rozjímání! () (méně) (více)