Na sever

Ve spoustě komentářích se střídají slova jako "nezajímavé", "nudné", "nevtipné." Nedokážu souhlasit ani s jedním. Mě se tato mlčenlivá, avšak svým způsobem velmi výmluvná cesta "Na sever" velmi líbila. Pokud se mluví o komedii v souvislosti se severskými filmy, nemůžete od nich očekávat klasický a výrazný humor, na jaký jsme zvyklí. Severský vtip je specifický v tom, že se v melancholicky posmutnělém příběhu na pozadí drsné, zimní krajiny snaží ve vší té vnitřní bolesti, pocitu odloučení, osamění a citového strádání vykrojit nějaký kousek a "posypat" ho trochou, zcela sotva viditelného, či vnímatelného vtipu. Já zde pár takových momentů objevila, a vykouzlily mi lehký úsměv na tváři, pod kterým se však i tak skrývala ona melancholie. Milá dívka s deníčkem, mladý bagrista a jeho fígl s tamponem na hlavě a starý muž čekající ve stanu s řetězem na noze. A samozřejmě nádherná, mrazivá příroda bez hluku, davů spěchajících lidí a stísněnosti urbanizovaných metropolí a velkoměst. Bez všech těch banálních a plytkých hovorů okolního světa, které se nám v mysli slévají do jednoho nesmyslného bzukotu. Bez pocitu nepříjemných pohledů, které nás sledují, když projdeme kolem zástupu lidí. Bez prostor zastavěných moderními nákupními komplexy a lidí, kteří se jako šílení ženou, aby kupovali "nezbytné" "super značkové" výrobky a oblečení, aby byli "in". Bez všech těch skupinek povrchních dívek řešících "nehty, vlasy, krásu, módu" a podobné banality, kupujících si sračkoidní ženské časopisy. Bez skupinek mladistvých smradů a vygumovaných kreténů, jejichž jedinou slovní zásobou jsou slova jako "chlastat, vole, debile, p*čo" doprovázené hýkavým primitivním smíchem. Bez mládeže s nezájmem o jakékoliv skutečné hodnoty, na níž je prováděn brainwashing pomocí současné přetechnizovanosti a vyumělkovanosti světa. Bez doby, v níž se často city a tolerance ztrácejí v sociálních sítích, drahých mobilech a značkových hadrech. Bez vší té povrchnosti, bezohlednosti, nezájmu, lží, odsuzování, předsudků a svazujících konvencí. Na sever je chladivým pohlazením proti všem těm místům, kde máme pocit, že na nás vše padá, lidí je příliš, hluk moc výrazný a kde bychom se radši schovali na místo, jako je v tomto filmu. (08.02.2012)

Sníh, sníh a chlast. A mezi tím epizodické útržky ze života pár osaměle žijících seveřanů, trochu depresivních a trochu podivínů. Pár bizardních i vtipných momentů, ale v celku mě to nijak zvlášť neohromilo. Možná až na spojení jízdy na sněžném skútru s country hudbou... Pomalé, rozvláčné a polodokumentární, (dlouhé statické záběry na nic nedělající obličej....), asi nebudu největší fanoušek takových filmů. Minulo mě to možná krapet podobně jako Kurz negativního myšlení. (24.12.2009)

Stařec na zamrzlém jezeře připoutaný řetězem na noze ke svému sněžnému skútru .. to je ten nejstylovější odchod z tohoto světa co jsem doposud viděl, a že jsem toho ve filmu už viděl opravdu dost .. kéž by každý při svém odchodu po sobě takto dokázal uklidit .. kéž bych to dokázal alespoň já, až si budu myslet, že nastal ten správný čas … (10.02.2012)

Chladné, jako prostředí, ve kterém se příběh odehrává. O antidepresivních účincích filmu, zmíněných jako motto, nemůže být ani reč a opravdu jediným štěstím snímku je, že ho režisér nenatáhl do absurdních rozměrů, protože pak by to byla k uzoufání. Stopáž necelých 80 minut bych povinně ordinoval i jiným klubovým kladinám, takže v tomto směru lze brát podobnou střízlivost za velký úspěch, v jehož stínu divákův zájem o probíhající události nestačí spadnout na bod mrazu. Hudba: Ola Kvernberg. 50% (16.12.2009)

Úžasná severská road movie, která mi přesně sedla do nálady. Plno ujetých týpků a ještě ujetějších gagů, které nikde jinde neuvidíte. Pro všechny, kdo milují nadsázku, snesou trochu černého humoru a ví něco o životě. Všeho akorát. Zaujalo mě víceúčelové využití dámských tampónů. :o) Obsazení: Jomar: Lasse: Anders Baasmo Christiansen, Kyrre Hellum, Lotte: Marte Aunemo, Ulrik: Mads Sjøgård Pettersen, Ailo: Lars Olsen, Mari: Astrid Solhaug (24.08.2014)