Einaym pkuhot
Du sollst nicht lieben
Tu n'aimeras point
Oči doširoka otvorené
Eyes Wide Open
Obsahy(1)
Jeruzalém, semknutá komunita přísně ortodoxních Židů. Aaron má prosperující košer řeznictví a spokojené manželství s Rivkou, s níž má čtyři děti. Sám na všechno nestačí, a tak si na dveře svého krámku vyvěsí ceduli, že hledá pomocníka. Zakrátko na prahu stojí pohledný student Ezri, jenž má o práci zájem, ačkoli řezničině vůbec nerozumí. Ezri je snad až příliš krásný a příliš jemný pro tento svět přísných pravidel, která Aaron, zcela propadnuvší mladíkovu kouzlu, jednoho dne nenávratně poruší a bezhlavě se zamiluje... Režisér filmu říká, že hlavní tragédií tohoto příběhu, který sice není napsán podle skutečné události, ale mohl se stát kdykoli a kdekoli, je fakt, že věřící nepovažují homosexualitu za zločin – je to prostě něco, co neexistuje. „Jak se můžete vyrovnat s něčím, o čem je psáno, že to prostě není? V talmudu stojí, že synové Izraele ani nemohou upadnout v podezření, že by něco takového dělali... Název filmu odkazuje k očím komunity, která nás sleduje na každém kroku, k očím Boha, ale nejen to. Pro mne je to film spíše o vyrovnání s vírou, s vlastním bytím.“ [44. MFFKV 2009] (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (42)
Jistě, je to film z ortodoxní židovské komunity. A je v tom velice přesný a důsledný. Ale je to zároveň silný příběh o zakázané lásce, pokrytectví, tlaku komunity, nerozhodnosti, zodpovědnosti. Kdosi napsal, že je v tom filmu málo zvratů. To je tedy blábol. Nebo už jsme tak zaslepení hollywoodskou povrchní a tupou akčností, že nevidíme kvalitu tam, kde opravdu je? Děsí nás, když je záběr delší než pět vteřin? Když ke všemu nehraje nějaká pompézní odrhovačka a kamera nekrouží kolem líbajícího se páru? Je to úžasný a silný film. Skvělé herecké výkony. Škoda, že takové filmy nejsou k vidění v kinech. Tedy v Plzni určitě ne... ()
Musím se přiznat, že jsem od snímku čekala víc...Víc dějového zvratu a procítění dané situace. Nedokážu popsat, co přímo mi v tomto filmu chybělo, ale spíše si myslím, že to bylo danou mentalitou a prostředím, v kterém se to nacházelo (tím mám na mysli přímo židovskou víru), jelikož je to pro mě téma, na které mám jiné názory, než se tam pronášeli a prosazovali. V daném prostředí se nepohybuji a tudíž nevím, zdali to opravdu takto při těchto problémech židé řeší, ale každopádně to bylo předvedeno dobrým způsobem... ()
Těžko oddělit kvality filmu jako takového od kvality námětu. Mne osobně zajímá prostředí ortodoxního judaismu a jsem ráda, že jsem do něj mohla nahlédnout. Ukazuje se, že to není tak jednoduché, prozářené moudrostí, rozjímáním a láskou, jak si naivní čtenář Chaima Potoka může myslet. Komunita ortodoxních Židů je stejně přísná, konzervativní a úzkoprsá, jako jakákoli jiná přísně ortodoxní komunita. Kdokoli se liší, není oblíben. Pro homosexuála je život v takovém prostředí zcela nemožný. Není to Bůh, kdo se dívá přísným okem, je to člověk, který nezná slitování. ()
Aaron žije svůj stereotypní život ortodoxního žida a uvnitř se cítí mrtvý, avšak to vše se změní s příchodem Ezriho. Aaronův život nabírá dech a on se ocitá jako ve snu. Ale vždy přijde den, kdy se každý musí probudit. Poutavě natočený film se sympatickou hlavní hereckou dvojicí, který čerpá z celkem neokoukaného námětu. Jak lze čelit něčemu, co vlastně neexistuje (resp. nemá existovat). Zkrátka milé izraelské překvapení v podobě romantického dramatu, ve kterém se střetává láska, náboženství, víra a přesvědčení. ()
Sympatická reálná atmosféra, živý problém a skutečné vypořádání se se sebou samým v konkrétních podmínkách jednotlivce určených společenskými mantinely. Film nabízí otázky po hranicích patologie touhy a po způsobu, jakým s touhou pracuje a jak ji formuje společenská cenzura. Vede společenské tabu k její racionalizaci, nebo má schopnost maximalizovat ji vytvořením psychologického exilu až k sebezničení? Nakolik silně se vlastně podílí na duševním vývoji jednotlivce? Nabízí se tu i otázky po rozporu kontrolovaného a povoleného a po roli tradic, snímek reálně ukazuje funkci širšího než rodinného soužití semknutého společnou vírou, která poskytuje člověku možnost směřování a v případě židovských komunit i nezvyklého růstu, navzdory svobodě, kterou tu představuje touha a možnost se jí poddat. Snímek je o hranicích touhy, spíše než o střetu homosexuality s náboženstvím, homosexualita však dává ostrakizaci touhy specifický nádech. Je sympatické, že položené otázky nejsou filmem jednoduše zodpovězeny, což je princip, který je duchu ješivy i židovskému pragmatismu blízký. Vzhledem k převažujícím stereotypům považuji natočení tohoto snímku za odvážný čin: soudy z davu jsou předvídatelné - ortoxodní Židé jako fanatická nesvobodná pakáž a náboženství největším zločinem (jakoby snad naše společnost žádné neměla); i obdivovatelé Třetí říše by mohli mít radost - Žid a "buzerant", to možná potěší. Film sám se naštěstí k žádné takové "hlubokomyslné" výpovědi nesnižuje. ()
Reklama