Ivan Hrozný

Pokud to má být sonda do nitra duševně nemocného cara Ivana Hrozného (značnou část děje tvoří modlitby), pak je to výborně udělané. Herecký výkon obou hlavních představitelů je pak přesný. Nicméně to celé působí tak tíživě, že mi jedno vidění stačilo. ■ P.S. Strašně mi to asociovalo současné dění v Rusku. (23.08.2014)

Ivan Hrozný mi vůbec nepřišel tak hrozný, jak by se podle místního hodnocení mohlo zdát. Pro mě zajímavě pojatý film s velmi dobrými hereckými výkony v jejichž čele byla dvojce ústředních postav Ivan (Pjotr Mamonov) a opat Filip (Oleg Janovskij), až na pár míst s velmi solidním scénářem, kamerou a kostými. Prostě když naši přátelé z Ruska chtějí, tak umí. Po dlouhé době film v televizi, u kterého jsem neumírala nudou nebo neusínala. (16.05.2012)

Pokud se z nějakého důvodu zajímáte o ruskou historii a chcete se něco dozvědět o životě prvního ruského cara, tak tento snímek vřele nedoporučuji. Autoři se zde totiž orientují na velmi krátké časové období vlády. Navíc se zcela (a pouze) zaměřili na tolik známé krutosti tyranského vladaře. Ivan IV jako reformátor zůstal zapomenut, stejně jako vítězství nad Tatary a územní expanze na Sibiř. Ani Pyotr Mamonov v titulní roli mě moc nepřesvědčil. Naopak Oleg Jankovskij v roli metropolity, nositele duchovních hodnot, byl vynikající. Film je pro mě zajímavý hlavně díky němu, jeho vztahu k carovi a mučednictví. On totiž nabízí humánní alternativu v atmosféře plné kruté despocie, paranoie a nelidské brutality. Díky této konfrontaci a dobovým reáliím má film atmosféru. Některé scény na mě zapůsobily opravdu silně. Třeba ta s „božím“ soudem, kdy car předhodí šlechtice medvědovi, načež se malá holčička rozeběhne s obrázkem Panny Marie do arény za křiku „Míšo, Míšo, nedělej to!“ Zvrácená krutost nechává vzpomenout některé nechvalně proslulé římské císaře. Moskva jako 3. Řím a car jako nástupce starověkých císařů. Autoři ale tímto svým pojetím vyobrazili Ivana IV spíš jako Nerona nebo Caligulu než jako Augusta nebo Trajána. Pravda bude asi někde mezi. 61% (08.08.2011)

,,Kdo přebýváš v ochranně nejvyššího, kdo dlíš ve stínu všemocného, nemusíš se bát noční hrůzy, šípu létajícího ve dne, moru, který se plíží v temnotách nákazy, jež pustoší o polednách.....“ Zručně natočený příběh z ruské historie pro její milovníky, ale i pro ty, kteří se jen chtějí něco dozvědět o Ivanu Hrozném a osudu kněze Filipa, metropolity moskevského. V modlitbách a slovech víry ukrývá car svoji krutost a tak neustále prosí Hospodina o smilování. ,,TEN KDO SE PROTIVÍ VLÁDCI, PROTIVÍ SE I BOHU!“ A Boží vůli mohl vykonávat v aréně třeba medvěd. Přestože se jedná o velmi zajímavé historické souvislosti, počítejte s tím, že více než polovina snímku slouží jako výpověď a rozjezd pro dramatický závěr. Pokud očekáváte něco jiného, máte smůlu! Několik důvodů, proč má smysl film vidět: 1.) Zajímá mě, jak car projevoval milost. 2.) Zjistím, že věta: ,,Přiznávám se bez mučení“ – pochází z Ruska. 3.) Jsem ,,kolotočář“ a hledám nové, tzv. ,,carské“ atrakce. 4.) Chci poznat po Janu Husovi druhýho solidního věřícího. PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ * (12.02.2011)

Toto bolo trocha psycho pre mna, hlavne tie dialogy ake tam neustale pouzivali. Moc nemusim reci ohladom Boha a neustale modlenie mi fakt liezlo na nervy. Ved sa tam skoro nic nedialo, akurat jedna malinkata bitka, ktora rychlo prebleskla a ten Ivan Hrozny vyzeral ako nejaky bezdomovec, ktory to mal v hlave vsetko naopak. Skoda, ze sa viac nesustredili na bojove sceny a mohli aj ubrat tie panbickarske dialogy, ktorymi je skoro cely film nainfikovany. Pre mna je to absolutna slabota, ktoru som len tak tak dopozeral do konca. (10.10.2011)