Jestli se rozzlobíme, budeme zlí

Nechal jsem se oklamat DVD obalem, na kterém je tučným písmenem uvedeno: Nejpovedenější komedie od dvojice Spencer a Hill. Reklama zůstala reklamou a své pověsti o tom, že klame lidi, nezklamala. A při tom zápletka filmu je podle mě nejpropracovanější ze všech komedií této dvojky. Chápu, že naši rodičové chodili v 70. letech do kin, které byly plně obsazená, díky těmto italským komediím. Jenže ony ty filmy jsou pořád na jedno „brdo“. Spencer vždycky sedí např. u stolu a pije nápoj. Za ním stojí nějaký chlápek, který ho mlátí např. židlí aj. Spencer je v klidu. Po chvíli se zvedne a jednou ranou jeho tvrdou pěstí zničí protivníka, i když ten ho chvíli před tím mlátil dřevěnou židlí. Je divné, že na Spencerovi není ani šrám. Dovedete si vy představit, kdyby vás někdo přetáhl např. baseballovou holí? Nechtěl bych vidět následky. Byly byste vůbec rádi, že jste přežily. Hill je také v každém filmu stejný. Jen oproti Spencerovi využívá více svůj mozek při bitkách. Také to působí velmi nereálně. Člověk, který váží 75kg přemůže několik borců, kteří mají váhu nad 100kg. Scénka z filmu, kdy Spencer jezdí v domě bugginou působí spíše k pláči, než aby splnila svůj původní účel, který byl přivést člověka k legraci a vyvolat v něm smích. Bylo mi hodně divné, že tu jízdu vůbec někdo přežil! Neviděl jsem úplně všechny filmy této, pro většinu velmi úspěšné a zábavné dvojky, ale můžu vám s čistým svědomím říci, že si už žádný film, kde hrají spolu nepustím, protože by skončil v odpadu. Na závěr se ještě jednou omlouvám za tu jednu symbolickou hvězdičku, ale je to hlavně tím, že jsem viděl nekolik komedií s Budem a Spencerem v krátkém časovém úseku. Kdyby tento film byl první mnou viděný, tak bych ho považoval za čistý průměr. (12.09.2008)

Dvě buginy, dva flegmatičtí rozzlobení závodníci, dva zloduchové zralí pro Freuda, dvě veselé rvačky a spousta prázdného místa mezi nimi. Celkem za dvě. Vysoké hodnocení tohoto filmu zřejmě vyplývá z nostalgie po dětství a původní lidové jednoduchosti, která je vlastní všem, kdo nevyrůstal od narození v akademii věd – jde jen o to, jak hluboko tu jednoduchost mají v sobě. Dejme tomu, že jsem tento film viděla příliš pozdě, když mne již zasáhla jakás takás výchova. (20.09.2012)

Dva kliďasové, které skoro nic nerozhází, ale nesmí je nic rozzlobit. Čekal jsem více bitek a ve filmu jsou vlastně jenom dvě. To ovšem vůbec nevadí. Úplně mně stačily hodně drsné hlášky, kaskadérské kousky a několik kultovních scén. Nejlepší je samozřejmě ta s pěveckým sborem. A celý film hraje perfektní dobová hudba - hit "Dune Buggy". (05.02.2006)

No co chcete slyšet? Tohle je klasickej film na dny, kdy člověku chybí mozeg a potřebuje jenom bezduše koukat na bitky. Někdy to přijde vhod a někdy ne. Proto to je totální průměr. Mimochodem ten drsnej nájemnej střelec mi ksichtem nějakým bizarním způsobem připomíná Petra Fejka. "A když neotevřu, tak co uděláte? Budete snad zlí?" "My už jsme zlí." (14.10.2007)

Chytlavá ústřední melodie a Terence Hill a Bud Spencer v té nejlepší formě - ve své patrně nejslavnější komedii. Modrooký blonďák se jako obvykle ujímá osvědčené role "nevinného" provokatéra, zatímco jeho o poznání zavalitější protějšek se spokojí s úlohou dobromyslného hromotluka, kterého je třeba vždycky trochu postrčit. Od slov k činům tahle dvojka nemá nikdy daleko a podle očekávání dokáže zatočit s jakýmkoli počtem padouchů bez ohledu na to, kdo stojí v pozadí, neboť jakýkoli respekt k pochybným autoritám je jim cizí. Přináší nekomplikovanou osvěžující zábavu s dokonale uvolněnou atmosférou a přímočarou údernou akcí ve stylu sedmdesátých let dvacátého století. Neztrácí nadhled ani úroveň a její drobné vtípky fungují pořád stejně spolehlivě. (04.01.2012)