Bitva o Diên Biên Phu

tohle mohl být naprosto skvělý válečný film, ale pan reřisér by se měl jít zakopat s Vietnamcema a nevracet se , děj filmu-výbuchy ani nevím kolikrát to se nedá spočítat, pak bezpředmětné tlachání většinou v baru no a takhle se scény střídají téměř celý film, a pořád dokola, a až v samém záběru zahlídnete Vietnamce kteří se rojí jak mouchy a vykopávají jak krtkové (11.03.2010)

Déšť, bahno, beznaděj a smrt. Bitva o Dien Bien Phu je další z filmů, u nichž jsem vděčný, že jsem nedal na ČSFD hodnocení :) Podle mě se totiž rozhodně jedná o velice zajímavě pojatou rekonstrukci událostí dodnes tolik citlivých pro spoustu Francouzů, Vietnamců, ale možná trochu nečekaně i Čechoslováků (ostatně v rámci svého angažmá v cizinecké legii ve Vietnamu bojovalo v letech 1945 - 1954 na 2000 Čechoslováků, což je vlastně "naše" největší bojové nasazení od druhé světové války). Podle zdejšího hodnocení je vidět, že ne každému vyhovuje francouzský styl filmového vyprávění a musím přiznat, že ani mně nevyhovuje vždy a všude - tady se mi ale líbil a bez něj by film byl jen dalším z řady nudných pokusů o cool akční/válečný velkofilm, jako můžeme sledovat např. v současnosti u Jihokorejských režisérů. Zde sledujeme několik postav, které nás provázejí celým filmem, "nepřítele" v podobě Vietminhu prakticky nevidíme, ale neřekl bych, že je to vyloženě nějak záporné - naopak, Vietnamci vyhráli oba konflikty (s Francouzi i později s Američany) právě díky tomu, že většinu času vidět nebyli a na vojáky západního světa uvyklé na konvenční válečné konflikty tak vyvíjeli daleko větší psychický nátlak, než jaký bylo možné delší dobu ustát. Citlivě použitá hudba od mistra svého řemesla, Georgese Deleruea, dokresluje dekadentní výjevy zmaru z rozpadajícího se francouzského koloniálního impéria. Pomalu, nebo spíše pozvolna, den za dnem sledujeme rozpad francouzské obranné linie u Dien Bien Phu, rozpad morálky, vědomí zmaru... takovou takřka dokonalou francouzskou apokalypsu. A jak tak přemýšlím, nejsem si jistý, jestli (jinak v mnoha ohledech daleko lepší) Apocalypse Now! dokázala zmar a zbytečnost vietnamského angažmá vůbec tak dobře vykreslit. Po druhém zhlédnutí přidávám hodnocení na 5 hvězd a takových hezkých 95%. (23.04.2011)

Zásadní událost ve Vietnamu a dopadne to takto. Francouzi jsou totálně zmatení, morálka na bodu mrazu a nepřítel nikde. Takže vlastně klasická francouzská armáda. Kdybych o tom nevěděl něco víc, tak normálně řeknu, že asi bojovali mezi sebou. Jak někdo může natočit válečný film plný výbuchů a zraněných vojáků, ale nedat tam boj s nepřítelem, to nechápu. Stejně tak nechápu to francouzské velení. To vypadalo že tam vlastně nikdo nevelí. Tak hlavně že si zajdem na operu. Konec je pak očekávaný, prostě standartní postoj francouzské armády. 2* (24.11.2020)

Mě by zajímalo, jestli si někdo všiml nepřítele. Já teda pořádně ne, a to jsem viděl vybuchnout tolik bomb, že by moje uši měli co dělat, aby to rozdejchali, bejt v té krajině já sám. A to je dost možná jeden z řady problémů, který tento film sebou nese. Přiznám se, že jsem se na něj docela těšil, ačkoliv mě hodnocení zarazilo, nedal jsem se jím přemluvit a film jsem si i přesněj sehnal. K čemu mi to ale bylo, když jsem viděl film, který se z jedné třetiny, i když ze začátku z většiny filmu odehrává nudně a naprosto nezáživně (i když, viděli jste někdy herce sázet na to jak dopadne kdejaká bitva?) a později naopak zase v centru dění, ale jak jsem řekl, v tak mohutném dění, kdě bomby bouchají, ale nepřátelé tak trošku chybí. Film mohl být opravdu velkolepý. Ale jak to nakonec dopadlo, tomu jsem se musel jen a jen smát, řek bych, že Francouzi s tímhle filmem vostrouhali u diváků stejně jako ve Vietnamu, dost možná tohle je stejná katastrofa pro Francouze jako Vietnam, podle všech informací bych očekával absolutně něco jiného, to co jsem viděl mi ale k radosti opravdu nestačilo. Jedna hvězdička na válečňák, a není se čemu divit. (18.12.2008)

"Strhující válečný film podle skutečných událostí!" Opravdu? - Nevzpomínám si, kdy naposledy jsem film DVD projížděl rychloposuvem, abych snad už konečně narazil na scénu, kde se trochu něco děje, abych tu padesátku, co jsem do filmu vrazil, nevyhodil tak úplně z okna. Poté ale sisk opravdu do odpadků putoval. Frantíci, jděte s tím struhujícím dramatem do Paďous! (21.12.2009)