Suzanne

Nebýt Art Film Festu, možná bych tento pro mě dosud neznámý film vůbec neobjevil, a nebýt freddyho (jehož tímto zdravím! :)), zřejmě bych na film Dušana Rapoše do kina nikdy nezašel. Ironie způsobila, že mě Rapošova Suzanne povětšinou bavila i mnohem víc, než nejeden aktuálně oceňovaný současný film na stejném festivalu. Lehce undergroundový styl svobodných devadesátek z toho silně páchne, přes lehce bizarnější nádech nejedné scény však rozhodně má něco do sebe a dokázal u mě zesilnit zážitek autentickým otiskem své doby i jistou pachutí, která sedla rovněž k samotnému tématu a životě hlavní mužské postavy. Filmu od počátku nechybí poutavé nápady (zrcadlo v záchodové míse, až fantaskní nádech v malbách nebo kostýmovém tanci pod vlivem drog), v úvodu vtáhne nejedním vtipem (hlášení na železničním nádraží), dostatečně představí postavy a rozvíjí silné psychologické drama s bohatým dějem, napětím, emocionálně působivými momenty... zvláště ve druhé polovině s postavou Suzannina otce a dilematem ohledně dítěte a neprosperujícího vztahu k zfetovanému malíři dochází na nejednu silnou scénu. Eva Vejmělková tu pořád oplývala křehkým půvabem a dokáže díky svým přednostem podobně specifickou roli utáhnout, Kramára jsem absolutně nepoznal a vyrušila mě příliš známá tvář Bolka Polívky. Byť pocitově lehce přehnaný, i závěr podtrhl nezapomenutelný dojem, stejně jako krásně tajuplný poslední expresionistický záběr a stejnojmenná píseň Leonarda Cohena. Ve světě určitě vznikly vydařenější filmy s tématem drogové závislosti, ale celkový zážitek mi na 4 hvězdičky vystačí. [75%] [Art Film Fest 2024, Košice] (28.06.2024)

Suzanne není nějak špatný film. Asi bych tedy na něj možná koukal jinak, kdyby nám ho v rámci jakési prevence pouštěli ve škole (páč tam úvodními proslovy dokázali zkazit a zhnusit kde co). Naštěstí já už v době vzniku filmu byl dávno v pracovním procesu. Ale tak nějak si říkám, proč skoro všechny ty příběhy o drogách (alespoň tedy ty, s nimiž jsem se setkal) mají tak nekompromisně ultimátní odstrašující sdělení: Jakmile jednou čichneš ke drogám, jsi ztracen! Nedělej to. Protože co je odkazem Suzanne? Jakmile jednou čichneš k drogám, nepomůže ti ani odvykačka, stejně skončíš špatně. Je to opravdu pozitivní přístup? Co takhle té cílovce říct třeba i to, že i když k těm drogám přičichnete, pořád je určitou dobu ještě cesta ven? Že když ty drogy vyzkoušíte, nemusí to nutně znamenat, že jste ztraceni a skončíte v pekle? že opravdu ne každý, kdo se k drogám dostanbe skončí putupnou smrtí. A ne pořád jen děsit tou nejhorší možnou variantou a brát jim pozitivní vidiny a možnosti? Ale zpět k filmu. Je samozřejmě svým způsobem "propagandistický", plánovitě odstrašující (čemuž se přizpůsobuje všechno, od dějových linek, oslích můstků náhody, až po použité výrazivo) a nutně citově vyděračský, ale jak už jsem psal, není to špatné. Je to asi první (nepočítám první Fontánu) film s Vejmělkovou, co jsem viděl, kde není jen jako okrasa, ale kde i něco hraje a o něco se snaží. Má to i zábavné okamžiky (scéna s nádražním rozhlasem, nebo když Suzanne jednu natáhne klukovi na ulici). A když už jsem u té Evy, Eva vždycky byla hrozně krásná, ale když se tady postaví vedle Chantal, i její krása bledne závistí. (07.04.2016)

,,ODPUSŤ MI DIEŤA MOJE!" ,,DIEŤA MOJE MI MÔŽE HOVORIŤ IBA ULICA." __ Filmy Dušana Rapoša sa žiaľ nevyznačujú výraznejšou kvalitou spracovania, ale ,,Suzanne" som dal šancu, keďže som bol zvedavý na film zo života slovenských narkomanov. Výsledok je značne bolestivý a to najmä vinou slabého scenára prevareného v absolútne zbytočnej 130 minútovej dĺžke s ktorým si neporadia ani viac či menej vhodne obsadení herci. Postava Mariána Geišberga je pre vývoj deja zbytočná, Stano Dančiak ako taxikár pôsobí rušivo a uznávaná Božidara Turzonovová tu má až smiešnu mikro úlohu. Vejmělková, Slovák a Polívka - ktorý do filmu zbytočne dodal francúzsku vsuvku so svojou manželkou - nie sú vo svojich úlohách vyslovene zlí, ale viacej zaujmú svojim výzorom. Rovnako to platí o Marošovi Kramárovi s krátkym účesom a čiernymi očnými linkami pokým mu nezačnú z úst vyliezať čoraz patetickejšie žvásty (predávanie duší v bazári stratených snov, strkať mince Cháronovi, ,,Bez teba som iba kolotoč v opustenom lunaparku.") znejúce smiešne, umelo a nepresvedčivo. Zvláštne pôsobia čierne prechody v strihu a celé nevydarené antidrogové predstavenie s občasnými svetlejšími momentmi korunuje tragický záver, ktorý jedným šmahom drví všetko dovtedy budované a ja som iba nemo zízal na obrazovku. Napokon ,,Fontánu pre Zuzanu 2" vnímam ako lepší film. (823. hodnotenie, 52. komentár k filmu) (11.02.2019)

Tak koukám, že tohle byl oblíbený trest pedagogů za všechny ty připínáčky na židlích. Ano, i já jsem to viděla v rámci povinného školního představení. Rodiče mě děsívali zkazkami o svých povinných představeních, kdy byli týden co týden vyvlékáni na sovětské válečné filmy. Já bych po tomhle vnímala jako nesmírnou výhru, kdyby nás příště vzali na film o tom, kterak Fjodor Vladimírovič hrdinně padl u Stalingradu za stranu a za vlast. (07.07.2007)

Slabé, nepropracované, mnohdy kýčovité. Se samotným jádrem by se daly dělat věci, ovšem bez nastavení nechutnou omáčkou. Celá herecká plejáda ukázala, že umí hrát, ale ani to nestačilo. Vyzdvihla bych uměleckou stránku - postel, obrazy, hra s kovem a jinými rukodělnými materiály., celkové prostředí feťáckého doupěte. Postava navrativšího otce působila jak pěst na oko. Morální bahno stejně mladou Suzanne pohltilo a film skončil, tak jak skončil. A její přesvědčení, že vše je pro blaho děťátka a že ji jako čistou může následovat otec dítěte v momentálním absťáku, vyznělo jako fanatické promlouvání nějaké sekty. (30.07.2012)