Suzanne

Strašný brak. Čudujem sa, kde sa tu berú takí skvelí herci ako Marián Geišberg alebo Bolek Polívka. V čom film absolútne vyniká, tak to je konská dávka gýču, patetické scény a nekonečná trapnosť. A tie dialógy.........hrôza a des!!!! Názorná ukážka do akej žumpy padla slovenská porevolučná kinematografia. (25.07.2014)

Měl jsem pocit, jako bych sledoval dlouhý videoklip. Stylizace prostředí (undergrandové doupě padlých umělců, scény při focení) a hudba se vzájemně dopře doplňovaly. Problém je ve stopáži, ta je skutečně přehnaná a zbytečně natahovaná. Překvapivě dobré herecké výkony, i když vztahy mezi postavami - hlavně dirigent (Polívka) a Suzanne (Vejmělková) - hatí dost nevěrohodně podaná role náhody. Letmý pohled dirigenta do Suzanniny občanky jasně naznačuje, co půjde až o půlhodiny později. Zajímavé scény: Suzanne v léčebně, závěrečný "tanec". Ve srovnání s českým snímkem Perníková věž koukatelnější. (25.09.2010)

Suzanne s klidem strčí celého Anděla Exit do kapsy. Eva Vejmělková prostě umí, Maroš Kramár je ďábel, Bolek Polívka se výborně hodí do počtu i s francouzsky hovořící Chantal Poullain a světe div se, snad poprvé mi nevadí slovenské dialogy! :) Jako bonus je tu i scénka se začínající Danicou Jurčovou a dozrávající Božidarou Turzonovovou, takže i ty jako fanda ocením ;) Jen se mi nechce uvěřit, že tohle existuje vedle triologie Fontán pro Zuzanu... (11.03.2009)

Tak koukám, že tohle byl oblíbený trest pedagogů za všechny ty připínáčky na židlích. Ano, i já jsem to viděla v rámci povinného školního představení. Rodiče mě děsívali zkazkami o svých povinných představeních, kdy byli týden co týden vyvlékáni na sovětské válečné filmy. Já bych po tomhle vnímala jako nesmírnou výhru, kdyby nás příště vzali na film o tom, kterak Fjodor Vladimírovič hrdinně padl u Stalingradu za stranu a za vlast. (07.07.2007)

Nebýt Art Film Festu, možná bych tento pro mě dosud neznámý film vůbec neobjevil, a nebýt freddyho (jehož tímto zdravím! :)), zřejmě bych na film Dušana Rapoše do kina nikdy nezašel. Ironie způsobila, že mě Rapošova Suzanne povětšinou bavila i mnohem víc, než nejeden aktuálně oceňovaný současný film na stejném festivalu. Lehce undergroundový styl svobodných devadesátek z toho silně páchne, přes lehce bizarnější nádech nejedné scény však rozhodně má něco do sebe a dokázal u mě zesilnit zážitek autentickým otiskem své doby i jistou pachutí, která sedla rovněž k samotnému tématu a životě hlavní mužské postavy. Filmu od počátku nechybí poutavé nápady (zrcadlo v záchodové míse, až fantaskní nádech v malbách nebo kostýmovém tanci pod vlivem drog), v úvodu vtáhne nejedním vtipem (hlášení na železničním nádraží), dostatečně představí postavy a rozvíjí silné psychologické drama s bohatým dějem, napětím, emocionálně působivými momenty... zvláště ve druhé polovině s postavou Suzannina otce a dilematem ohledně dítěte a neprosperujícího vztahu k zfetovanému malíři dochází na nejednu silnou scénu. Eva Vejmělková tu pořád oplývala křehkým půvabem a dokáže díky svým přednostem podobně specifickou roli utáhnout, Kramára jsem absolutně nepoznal a vyrušila mě příliš známá tvář Bolka Polívky. Byť pocitově mírně přehnaný, i závěr podtrhl nezapomenutelný dojem, stejně jako krásně tajuplný poslední expresionistický záběr a stejnojmenná píseň Leonarda Cohena. Ve světě určitě vznikly vydařenější filmy s tématem drogové závislosti, ale celkový zážitek mi na 4 hvězdičky vystačí. [75%] [Art Film Fest 2024, Košice] (28.06.2024)