Zbav nás od zlého

Tento film je trochu zvláštním thrillerovým dramatem. Jeho atmosféru by šlo asi nejlépe vystihnout slovy jako „zlověstná“ či „znepokojivá“ (ale také poněkud škodolibá). Dlouhou dobu se jakoby nic neděje. Čeká se na moment, kdy jedna z postav (konečně) shodí svoji vinu na druhou, a pak se odstartuje veřejný lynč. Jde vyloženě o ticho před bouří, nevinnou přípravu na emocionální nálož (vzteku a hněvu) toho nejtěžšího kalibru. Ale i to předchozí zdánlivé „nic se neděje“ pomáhá vysvětlit motivy některých postav, částečně rozvíjet jejich prvotně nahozené charaktery. Přesto, až dojde na jatka, jedna z postav se začne chovat poněkud jinak. To když dojde ke střetu mateřského, ochranitelského citu (žena) na jedné, a smyslu pro spravedlnost a jakýsi odpor k lůze na straně druhé (manžel). A přestože jisté pohrdání chátrou člověk vidí už na oslavě, fanatický a potěšený výraz pána domu staví předešlého slušňáka do pozice de facto magora, který využívá dané situace k tomu, aby si s těmi, kteří jsou pro něj odpadem, de facto tak trochu vyrovnal účty (resp. nechal na povrch vyplout to, co ho sžírá uvnitř a dost možná už pěkně dlouho). Nastává však problém, že v danou chvíli je už publikum (nebo předpokládám alespoň jeho většina) na právníkově straně, a najednou se cítí nesvé, komu to vlastně fandí. Přichází tedy moment, kdy se společensky kritický podtón snímku neobrací jen na postavy ve filmu, ale i na samotného diváka, což je hodně drzé, částečně nepříjemné, ale po jistém odstupu to zpětně oceňuju. A proto si nemyslím, že přímé přirovnávání tohoto filmu k Peckinpahovým Strašákům či snad dokonce jeho remaku (jak tu mnozí v komentářích předvádějí), je úplně vhodné (společné mají jen určité věci). No a pak samozřejmě přichází ta známá pravda o zoufalých situacích, které si žádají stejně laděné činy (matka). Jde o docela drsnou pasáž, ale možná ještě tvrdší je závěrečná pointa, která vše viděné převrací v docela kruté probuzení (především tedy divákovo). Škoda jen toho (na můj vkus) už trochu zbytečného zlehčování na samotném konci filmu (tvůrci, po očku se vysmívající divákovi, si prostě nemohli odpustit ještě jedno rýpnutí do něj). Za mě to budou prozatím solidní 4*, ale snímek si přímo žádá další zhlédnutí (ať už kvůli dalšímu velebení či naopak kritice). „Nejsou špatní lidé, Violo. Jsou jen lidé, kterým chybí láska.“ – „A proto jsou špatní?“ – „Jsou velmi smutní, a proto často udělají něco špatného.“ (21.11.2014)

Tak to se kolegům ze severu povedlo. On jeden musí mít za ušima, aby se mu podařilo neoficiálně zremakovat Peckinpahovo životní dílo, aniž by člověk zbytečně opisoval a celek tak ztratil na údernosti. Celé si to kráčí svou vlastní cestou a víceméně jediný motiv, který přebírá z originálu, je chladnokrevné počínání hlavního hrdiny při dobývání hradu. Je to perfektně vygradované, brutálnější než hejno netopýrů v otevřené ventilaci, přepočteno na litry samozřejmě a ani ten nejbystřejší koumák s ožvýkanou tužkou za uchem a půl centimetrovými okuláry neodhadne, co se semele v příštích minutách. A pak je tu ta štětka s párkem dokonalých koz, kterými máchá na odiv jako věcmi, kterými se ehm často mává na odiv, a to se potom nemůže divit, že... No... Nebudeme spoilovat... Ty její dudsony mě ale ničí. Svádějte to na žánrovou abstinenci, ale chvíli mě to táhlo k plné náloži, pak jsem zapojil mozek nebo co. (12.03.2013)

Tímto snímkem u mě Ole Bornedal opravdu zabodoval. Naposledy jsem podobný pocit prožíval během projekce podobně surového filmu z estonské produkce - Zkažená mládež. Tentokrát nejde o šikanu, nýbrž o morální hodnoty a jejich meze, o náboženství a pravdu, ať už je jakákoli. Moc se mi líbilo vizuální zpracování filmu, které mu dodávalo ještě větší nádech syrovosti a depresivnosti. Opravdu mě překvapila účast Lene "Barbie Girl" Nystrom, která svou roli zahrála velmi solidně. Jaká je vlastně hranice mezi (relativně) normálním lidským smýšlením a bezmyšlenkovitým šílenstvím, které nevěstí nic dobrého? Zkrátka pro mě kvalitní filmařský kousek, který mě zaujal hlavně díky obrazovému vzevření a námětu (skvělá pointa!). (10.09.2012)

Když se u nás chlapi poperou, tak jenom hi-fi sestavou... A že prý zlí lidé nejsou, jenom smutní, i když, ono se to vlastně navzájem nevylučuje. V každém případě nám pan Bornedal ten krvavý steak hezky naporcoval a hodil po našem odrazu v zrcadle, ať můžeme přemýšlet, kam bychom byli schopni v krajních mezích zajít. A vizuální chuťovky víceúhlové kamery a ikeáckého katalogu, za zvuku tragické hudby, doplněné společností opravdového akčního hrdiny Johannese - zákusek jako blázen. Olé, Ole! (31.01.2014)

Pri sledovaní tohoto filmu mi automatický prišiel na um film Straw Dogs z roku 1971.Tomu sa nedá vyhnúť,či chceme alebo nie.Samozrejme ale len tomu,kto Straw Dogs videl.Toľko magorov na jednej kope sa vidí len málokedy.A to nie len ako sa správajú ale aj výzorom.Sú to psychopati a šialenci,alkoholici atď.Aj policajti mi pripadali až neskutočne hlúpy a lenivý.Dosť šokujúci a brutálny film,surový a hrubý.Všetko sa pekne rozbieha až po šialené vyvrcholenie,zostávajú len mŕtvoly,celkovo nepríjemná atmosféra.Praktický celé mestečko je pod vplyvom alkoholu,je agresívne a má chuť lynčovať.Je to tiež aj o rasizme a konflikte sociálnych skupín.A ani jedná žena ktorá v tomto filme hrala nebola ani trochu atraktívna.Dobrý film,bez pochýb. (07.07.2010)