Zbav nás od zlého

V severskej tvorbe som zvyknutý na originalitu. O to viac ma prekvapilo, keď sa mi dostalo drámy o obyčajných ľuďoch z konca sveta, ústiacej do exploitation, s tarantinovskými prvkami v scenári a blanchardovskou hudbou. Dokonalá kombinácia to nebola, ale zaujímvá určite. Myšlienka je stará, ale žiaľ nadčasová: zlo plodí ďalšie zlo. Na záver pridávam big fucking spoiler. (25.08.2013)

Drsný pozdrav ze severu.Těžko zařaditelný film.Třičtvrtě filmu sledujeme psychologické drama,které se poté mění na exploitation.Mix žánrů,ale pěkně to do sebe zapadá a tohle mi fakt sedlo.Od začátku jsem čuměl jak puk a čekal co bude dál.Své určitě udělali neokoukaní herci,tísnivá atmosféra,styl vyprávění ale hlavně kamera a ten tmavý filtr.Určitě je to působivý film a rozhodně stojí za vidění.Ale pozor nezaměňovat s filmem Chraň nás od zlého. (25.05.2015)

Tento film je trochu zvláštním thrillerovým dramatem. Jeho atmosféru by šlo asi nejlépe vystihnout slovy jako „zlověstná“ či „znepokojivá“ (ale také poněkud škodolibá). Dlouhou dobu se jakoby nic neděje. Čeká se na moment, kdy jedna z postav (konečně) shodí svoji vinu na druhou, a pak se odstartuje veřejný lynč. Jde vyloženě o ticho před bouří, nevinnou přípravu na emocionální nálož (vzteku a hněvu) toho nejtěžšího kalibru. Ale i to předchozí zdánlivé „nic se neděje“ pomáhá vysvětlit motivy některých postav, částečně rozvíjet jejich prvotně nahozené charaktery. Přesto, až dojde na jatka, jedna z postav se začne chovat poněkud jinak. To když dojde ke střetu mateřského, ochranitelského citu (žena) na jedné, a smyslu pro spravedlnost a jakýsi odpor k lůze na straně druhé (manžel). A přestože jisté pohrdání chátrou člověk vidí už na oslavě, fanatický a potěšený výraz pána domu staví předešlého slušňáka do pozice de facto magora, který využívá dané situace k tomu, aby si s těmi, kteří jsou pro něj odpadem, de facto tak trochu vyrovnal účty (resp. nechal na povrch vyplout to, co ho sžírá uvnitř a dost možná už pěkně dlouho). Nastává však problém, že v danou chvíli je už publikum (nebo předpokládám alespoň jeho většina) na právníkově straně, a najednou se cítí nesvé, komu to vlastně fandí. Přichází tedy moment, kdy se společensky kritický podtón snímku neobrací jen na postavy ve filmu, ale i na samotného diváka, což je hodně drzé, částečně nepříjemné, ale po jistém odstupu to zpětně oceňuju. A proto si nemyslím, že přímé přirovnávání tohoto filmu k Peckinpahovým Strašákům či snad dokonce jeho remaku (jak tu mnozí v komentářích předvádějí), je úplně vhodné (společné mají jen určité věci). No a pak samozřejmě přichází ta známá pravda o zoufalých situacích, které si žádají stejně laděné činy (matka). Jde o docela drsnou pasáž, ale možná ještě tvrdší je závěrečná pointa, která vše viděné převrací v docela kruté probuzení (především tedy divákovo). Škoda jen toho (na můj vkus) už trochu zbytečného zlehčování na samotném konci filmu (tvůrci, po očku se vysmívající divákovi, si prostě nemohli odpustit ještě jedno rýpnutí do něj). Za mě to budou prozatím solidní 4*, ale snímek si přímo žádá další zhlédnutí (ať už kvůli dalšímu velebení či naopak kritice). „Nejsou špatní lidé, Violo. Jsou jen lidé, kterým chybí láska.“ – „A proto jsou špatní?“ – „Jsou velmi smutní, a proto často udělají něco špatného.“ (21.11.2014)

Seveřané útočí. A nebojí se ničeho. Místy velmi těžko odhadnutelný snímek je nekompromisní, nápaditý, trpělivý, kontroverzní, osobitý a jak známo vychází z Peckinpahových Strašáků (jeho verze byla syrovější a chladnější, další americký remake od Roda Lurieho – 2011 – zase nabídl dle mého šťavnatější balení). Studie odlišných sociálních vrstev vygraduje finální konfrontací, která má rovněž jako Lurieho americká verze několik ne úplně šťastně vyřešených situací a logických zavrávorání, přesto je tím pravým satirickým vyvrcholením předešlého dění na plátně. Moc v rukou ožralých vesnických balíků je uvěřitelná a lákavá zároveň i díky pestré galerii postav, mezi kterou lze překvapivě najít i třeba zpěvačku kdysi populárního dánského uskupení Aqua, nevyzpytatelného otce od rodiny Lasse Rimmera nebo výborně zahraného magora Jensem Andersenem. (12.08.2012)

Na začiatku je zoznamovanie z hlavnými hviezdami filmu a aj z ich tajomstvami a to narážam hlavne na Larsa.A to ho Larsa si zapamätajte v príbehu je veľmi dôležitý.Mám z tohoto filmu veľmi dobrý pocit aj keď je tento film zo Severských krajín,dobre sa drží aj irónie.satiry a aj čierneho humoru.Príbeh a celkové spracovanie je fajn,prevedenie je tiež na úrovni.Len škoda že to pokazila až príliš častá nuda ale finále to aspoň nejak zachránilo.Herci zahrali svoje role veľmi dobre,špiny boli špinami a hrdinovia no v tomto prípade hrdina bol naozaj parádny.Od tej 40 minúte to malo konečne aj grády a aj vidlácku vložku.Oko za oko,zub za zub a v tomto prísloví aj kamarátstvo ide bokom.Nieje tu veľa krvi ale zas je to veľmi dramatické a z vynikajúcimi hercami a dejovou koncovou pointou ktorá ma uchvátila.Z tohoto filmu som nadšený aj keď som ho našiel náhodou,lebo som si chcel pozriet film z roku 2014 ktorý má tento istý nazov,ale vobec nebanujem že som videl práve tento. (31.08.2014)