Modlitby za Bobbyho

Tento film je o lidské neschopnosti naslouchat a chápat situaci druhých, včetně našich blízkých. Mary má svou vizi dokonalého a dle její Bible ctnostného syna, ale tato vize je pro ní v rozporu s Bobbyho orientací. Tak co udělá? Snaží se ho "vyléčit", přizpůsobit ho a narvat ho do svých škatulek správného dítěte, na které by mohla být pyšná. Jestli není šťastný? Musí se víc snažit, aby mu Bůh odpustil. Pořád jen Bůh a co je v Bibli...za kolik lidských neštěstí už tahle kniha může? Proč se jí pořád dává takovým význam, resp. jen něčemu v ní, jak bylo ve filmu hezky ukázáno? To vážně ještě i ve 21. století jsou lidé, které ji berou doslovně a řídí podle ní svůj život? Nechápu. Ale o co tu jde je štěstí, o nic jiného. A opět o rozdílnost, kterou má většina takové problémy přijmout. Protože bohužel si člověk potřebuje přijít nějak akceptován okolím a pokud není...no těch, co končí jako Bobby je víc a z větší části je to právě kvůli jejich pocitu nezapadnutí někam do nějakých konvencí a norem. A je hrozně hezké, že si to všechno Mary nakonec uvědomila, ale to už je prostě pozdě a nevrátí to Bobbymu život ani to, že se zabil s tím, že jeho matka radši nechtěla žádného syna, než aby měla gaye. (02.08.2012)

Když se berou náboženské texty doslova, je to průšvih. Používat tři tisíce let starou knihu napsanou v úplně jiném konextu a v jiné tradici jako neotřesitelnou sexuologickou příručku pro současnost, nemůže fungovat. Snad jenom v tom, že se ukáže, jak byla tehdejší zaslepenost stejná jako ta dnešní. Dávám filmu o střetu bigotnosti s realitou tři hvězdy jen za téma a výkon Sigourney Weaver. _____ Jinak je totiž film sám o sobě typická televizní produkce s jednoduchými, stokrát opakovanými schématy o uvědomění si, že svět je ve skutečnosti mnohem složitější místo, než aby se dal vykládat na základě jednoho (i když rozsáhlého) textu. Zvlášť když se z něj navíc vybírají jen určité pasáže. ______Snímek je dojímavý a návodný jako leporelo pro děti s až trestuhodně jednoduchým popisem cesty od jednoznačného odmítání až k absolutnímu pochopení. Je to dost trapný kýč, kde nechybí návodné představy (homosexuální mladík z věřící rodiny se vidí jako svázaný ostnatým drátem) ani americkou kinematografií tak milovaná scéna veřejného projevu, kdy konečně někdo (v tomhle případě matka) emotivně vysvětlí, jak je ona konečně osvícená a všichni ostatní (chovající se stejně jako před půl hodinou ona) najednou zpátečničtí. Závěrečná scéna objímání se na gay pochodu byla až urážlivě pitomá - odpusťme si, co jsme si, Bůh nás všechny miluje a na hřbitov budeme pravidelně nosit kytky klukovi, kterého jsme tam dohnali svou tupostí - od té doby už jsme ale jiní, lepší. _____ Silné téma, příšerné zpracování jak pro děti ze zvláštní školy. /30. 4. 14./ (30.04.2014)

Musím uznat, že televizní inscenace jsou čím dál tím lepší - v krátkém období jsem narazil na další snímek, který mě skutečně dostal a nepotřeboval k tomu rozpočet, po kterém by můj bankovní účet dostal závrať (no, i když....). Dějová linka byla vcelku standartní s jedním nečekaným zvratem a očekávaným závěrem, nicméně vše je podáno tak sugestivně a lidsky, že jsem zkrátka jen koukal a koukal. Ani jednou za celou dobu trvání filmu jsem se nepodíval, kolik ještě zbývá a jakmile začaly běžet titulky, řekl jsem si: "To je už konec? Tak rychle?" Důkaz toho, že jsem se skvěle bavil. Prayers for Bobby je náročný film, ale ne z hlediska pochopení příběhu, ale co se týče divákovi schopnosti uvědomit si závažnost a složitost celé situace. I bez všudypřítomného kýče lze natočit film, který dojme a zaujme. A že je k tomu i Sigourney Weaver navrch? Tak to si nechám líbit. (08.05.2011)

Pěkně jsme si s přítelem pobrečeli. Artové střípky ala imaginace Bobbyho mysli vyznívají trošku nudně, nicméně silně nadprůměrný televizní film táhne nejen představitel Bobbyho, ale hlavně jeho matka v podání naprosto uvěřitelné S. Weaver. Tento film by měli vidět všichni věřící křesťané, kteří považují homosexualitu za léčitelnou a hříšnou... (07.01.2010)

Pro mě jeden z nejpůsobivějších a nejsilnějších snímků, které se zabývají gay tematikou. Na úvod musím říct, že jde hned poznat, že se jedná o TV film, což však není vůbec na škodu - pro taková dramata je to dokonce ideální formát. Od začátku do konce je film plný emocí a úvah a všechno prvky hrajou pro tento film - od technických záležitostí (kamera, prostřihy mezi dvěma časovými obdobími a hudba) přes silný scénář až k přesvědčivým hereckým výkonům - Sigourney Weaver znovu předvedla, že je Paní herečka. Film, který je i přes malý rozpočet prakticky ve všech směrech dokonalý. Poukazuje na to, jak se někteří mezi námi nedokážou vyrovnat s odlišností, která je zakořeněna v lidské přirozenosti. Tleskám a zvedám oba palce nahoru! (15.05.2010)