Karel Gott 70

V roku 2009 oslávil svoje sedemdesiate narodeniny socialistický zlatý slávik, národný umelec a antichartista Karel Gott. Pri príležitosti tohto životného jubilea bola v pražskej O2 Aréne usporiadná veľkolepá estrádna galashow na ktorej sa zúčastnilo nechutné panoptikum mediálne známych blbečkov a blbiek, čo prišli zaspievať tomuto pajácovi. Starý koGott sedel v prvej rade s tou svojou zlatokopkou, senilne prikivoval a škeril sa ako chuj. Potom niečo aj on zakikiríkal a bolo po oslave. Odpad! (24.07.2018)

Nechci hodnotit úroveň "zpěvu" některých účinkujících, kteří by se rádi počítali mezi zářivé hvězdy našeho hudebního nebe - nicméně možná právě i díky nim náležitě vyniklo, že Karel Gott je formát, který ve svých sedmdesáti (!) letech s přehledem strčí do kapsy NEJENOM tyhle bídně blikající hvězdičky … Pro srovnání to vůbec nebylo marné ... :-) ... Všechno dobré, Mistře ! (15.07.2009)

Kája je len jeden, nikoho podobného tu, ani v blízkom okolí nemáme, a ani tak skoro nebudeme mať. Na tento program sa budeme pozerať ešte veľa krát počas silvestrovskych osláv, a kto nechce, nemusí. Nad veľkosťou akcie je zbytočné sa pozastavovať, čakal snáď niekto, že oslava sedemdesiatky prebehne iba potichu doma pri rodinnom kozube? Playback tam bezpochyby bol pri interpretoch, ktorí sú v pokročilom veku alebo zjavne mimo formy, ale Gott na playback nešiel, to nech pochybujúci otvoria oči aj uši a nestrápňujú sa "múdrymi" komentármi. (31.12.2017)

Nedorozumění v žánrech vyvolává protikladnosti v hodnoceních. Oslava životních jubileí je a zůstane specifickým tvarem, jehož hlavní prioritou zůstává a zůstane blahopřání. V této rovině se mění gottovské jubileum v to, co oslavanec výstižně nazval manifestací. Sahá-li region gottovské popularity od Vladivostoku po Bonn, v tomto případě lze jeho rozpětí vymezit od Evy Farné po legendárního Josefa Zímu s půvabnými mezizastávkami v podobě Terezy Kerndlové, Taťány Kuchařové či Barbory Špotákové nebo stále atraktivní Heidi Janků. Příznačný byl pohled na Gottovy dcery; zejména jsem ocenil výdrž tříleté holčičky, která doslova překonala samu sebe. Král české noblesy, jemuž nic lidského není cizí, vstoupil touto velkolepou podívanou, která u nás nemá obdoby (napadá mi jen Nohavicou svolaný koncert ostravských osobností hudby pro lidi), na pomyslné nebe českého kulturního dědictví. Dramaturgie ani scénář této apoteóze dalšího českého Nesmrtelného - jak by psali naši předkové ještě v čase Třetí republiky - zvlášť neprospěla, ale ani neublížila; občasný, tyto klíčové okamžiky provázející humor, zlehčující stáří byl minimálně vkusný. Gottovo dojetí bylo nezastírané a upřímné. Legendě se dostalo holdu, který jí poprávu přísluší. Zpěvák životního chlapeckého životního romantismu tak pevného v křehké formě, v níž ho nabízí svým stále početným fanouškům všech generací již šesté desetiletí, prožíval tyto hvězdné okamžiky poprávu jako jedno velké životní zadostiučinění. Chtělo by se věřit, že tento svátek lidské vzájemnosti nebyl jen agenturní kulisou, ale naopak autentickou výpovědí o tom, že optimismus v naší době není jen stále úletovější úchylkou, nýbrž nadčasovou, životně nutnou a nutkavou potřebou. (15.07.2009)

Oslavenec se asi bavil. Já taky. Viděl jsem jen kousek z druhé poloviny, ale ve chvíli, kdy např. Standa Hložek zpíval oslavenci Zůstanu svůj nebo když KG grimasami povzbuzoval Ilonu Csákovou,"aby vydržela", tak jsem se skutečně musel smát. Ovšem když Martin Maxa pěl Nestarej se, kamaráde smích mě přešel... Nepovedená šou, nevhodně zařazená do hlavního vysílacího času... Naprostý kontrast ke střihovému pořadu Co takhle dát si Gotta. Srovnatelné s oslavou sedmdesátin Leonarda Cohena. (14.07.2009)