Defendor

Herecky strhující,úchvatné a dojemné.Režisersky průměrné a scénaristicky neskutečne debilní :-) V námětu byl opět cítit veliký potenciál.Místy to je opravdu zajímavé drama,ve kterém neskutečně válí Woody Harrelson,jenže ty neskutečně hluchý místa,který nemaj hlavu ani patu..to bylo k uzoufání...scény z policejní stanice nemají žádný význam.Postavy se chovají nelogicky a já měl chvílema pocit,že film někdo musel znásilnit ve střižně.Vždycky když se film na chvilku rozjede,najednou zakrní,stane se nějaká pitchovina a vráti se zase o krok zpět.Bohužel těch kroků zpátky je ke konci víc a víc a já chtěl jít s hodnocením taky o stupínek níž,hlavně kvůli konci,který me neskutečně vytočil,nejenže byl opět plný nelogického jednání...hlavně co se týče Kat,když pošle Defendora regulérně na smrt..kráva blbá.To mě nasralo snad úplně nejvíc,nemám rád špatné konce,u filmů u kterých se to absolutně nehodí.Ve finále je to paradox,protože Woody Harrelson podává nejlepší herecký výkon ve svém životě,bohužel ve filmu,který si imbecilitou scénáře koleduje vo malinu..a ne jednu..škoda 40%. (11.03.2011)

Od superhrdinů přes obyčejného člověka po retarda. Tolik k spletitému vývoji superhrdinského žánru, který před časem uzavřel Defendor. Zlatý věk komiksu spustil ve třicátých letech nezničitelný Superman. Uběhl nějaký čas a nezničitelnost odstavila zpola kacířská, zpola láskyplná dekonstrukce superhrdinského mýtu ve Strážcích. Moore sejmul z hrdinů božský status a přiblížil je lidem, protože kdyby na to přišlo, zařvali by v éře sužované hysterií z atomové války skuteční lidé, ne okostýmované postavičky. Zlom přišel se Spider-Manem, který zavedl rovnítko mezi superhrdinu a obyčejného člověka. Proto nesnáším Spider-Mana, protože Peter Parker není ani spasitelským komplexem postižený excentrický multimilionář, ani smradlavá, ustrašená veš, dnes nazývaná nerd. Je to obyčejný kluk, patnáctiletý středoškolák, jakých najdete ve flísové mikině a nemožné košili po průmkách tisíce. Od teď to šlo s komiksovými hrdiny od desíti k pěti. Jestliže si doposavad vyžadovala funkce superhrdiny vlastnosti o třídu lepší, než jakými disponuje obyčejný člověk, Kick-Ass a Scott Pilgrim navlékl superhrdinský dres lidem o třídu horším, nerdům a třasořitkám. Odčlověčení a přerod k infantilní regresi završil retard Defendor, zrcadlově věrný protějšek Supermana. Hrdinský model zero to hero se otočil, démoni se zmenšili na mechanické hračky, kruh se uzavřel – z Lois Lanové je feťačka a děvka, z Clarka cvok, co má v jedné scéně v pazourech ceduli „slow“, protože je slow a žije ve světě, v němž se z předvčerejšku rodí zítřek, na rozdíl od Clarka, který plive krev v ódě na starou žurnalistickou pravdu, že není nic staršího než včerejší noviny (proto je nesmysl porovnávat kritické studie ze čtvrtletníku Film a doba s deníkařinou, kde se odevzdávají dva texty denně), a ze Supermana se stala přinejmenším srandovní figura z burlesky. Moc jí nepřispívá, že se drží ideálů, ač se jí to postavy ve filmu snaží rozmlouvat. Mohlo by se domyslet, kam dál tenhle vývoj superhrdinského žánru povede. Může být něco méně než retard navlečený do kostýmu? Může - samotný tvůrce retarda, jeho obhájce, komiksový scénárista hrající si na hero boye. Hodně o tom pověděl Resnais v Prozřetelnosti, kde prodělává hořečnatý sen umírající spisovatel. V mnohém tahle dekonstrukce hrdinů a jejich pád připomíná také vztah západní civilizace k Bohu. Na jeho svržení jsme potřebovali bezmála dva tisíce let. U komiksových hrdinů se to odbylo za pár desítek. Ruku v ruce to jde s překotným vývojem společnosti, kde lineární růst přerostl v exponenciální. Na co dřív stačila hodina, na to je třeba dnes minuta. Za pár let to bude sekunda. A pak jen její zlomek. To jen poznámka pro ty, kteří budou zase překvapeni zítřkem. Každopádně, věci jsou v pohybu. A to je vždy dobrá zpráva. (11.09.2010)

Defendor je taková vážnější verze Kick-Ass. Humor je zde také přítomen, ale neni to rozjuchaná násilná teen zábava, ale spíš drama, které je občas proložené komickou scénkou. A je to taková pocta komiksovým hrdinům obecně. Všimněte si, že Arthur čte komiks Sojourn a nosí kostým, který se batohem a vojenskou helmou blíží vzhledu kapitána Ameriky. Příběh je vcelku jednoduchý, dvě časové roviny, které se v jednu chvíli protnout a pak dojde k rozřešení zápletky. Divák může celkem lehce odhadnout, jak se bude děj vyvíjet, ale díky projevu Woody Harrelsona to má do nudy daleko. A vážně to vypadá jako variace na http://www.csfd.cz/film/181219-jigureul-jikyeora/ (20.03.2010)

„Kto ti písal monológ? Superman?“ Tušil som, že to bude nízkorozpočtový (väčšinou zopár neznámych hercov postáva v hnusných tmavých kulisách) malér a mal som pravdu. Harrelson sa snaží, ale to je asi tak všetko – ostatní ani to. Nápad o chudákovi, ktorému hrablo v debni, hrá sa na komiksového hrdinu, mláti pasákov bejzbalovou palicou, vypúšťa na nich osy (!) a nemá žiadnu super-vlastnosť, znie dobre na jedno pobavenie nad pivom. Na celovečerný film to bohužiaľ nestačí resp. mohlo by, ale to by režisér musel vedieť, či z toho chce mať frašku alebo sociálnu drámu. Oboje dokopy... kdeže, vo SVETE PODĽA PROTA to fungovalo, ale DEFENDOR nie je SVET PODĽA PROTA. (22.03.2011)

Někoho by napadlo, že tohle bude komedie jako Brno. Jenže ono je to vlastně pravej opak. Je to taková ta parodie bez humoru. Bere se to totiž všecko hrozně vážně a Woody Harrelson umí být vážnej. Tehdá v Zombielandu by klidně za poslední koláč na světě položil život, takže se od něj dá čekat vlastně cokoliv. Tenhle film sám o sobě supr je, jen mu chybí víc humoru k tomu, aby byl takřka dokonalej. A to je docela dost, když si člověk uvědomí, že ne každý v sobě ten humor skrývá. I když u tohodle by se to dalo udělat vcelku snadno. Nakonec to ale natočili, tak jak to natočili a mně to stejně bavilo. Bylo to, jako kdybych koukal na Spider-mana, jen v hlavní roli by nebyl Spider-man ale chlap, co si myslí, že je superhrdina, ale je lůzr a často dostává do držky. (13.05.2010)