Defendor

K čomu je sám o sebe výborne hrajúci Woody Harelston a námet, ktorému by som dal za každých okolností palec nahor, keď všetko hlavné je jasné prakticky od začiatku a film sa k nevyhnutnému a nijak zvlášť prekvapivému koncu tiahne neskutočne pomaly a bez jedinej pútavo natočenej scény, ktorá by dokázala dlhší čas utkvieť v pamäti. Kvitujem myšlienku a záver, už menej cestu ktorou sa k nej Defendor dopracoval. Nemám problém s dramatickejším prístupom k tejto látke a nečakal som žiadne akčné orgie, vadí mi však slabšia prepracovanosť charakterov (s výnimkou toho Harelstonovho, špeciálne záporáci sú karikatúry kontrastujúce so zvyškom sveta) a nedotiahnutá dramatická línia. Sledovanie "superhrdinu" v akcii by nemalo byť až tak nezáživné. (10.06.2010)

Od superhrdinů přes obyčejného člověka po retarda. Tolik k spletitému vývoji superhrdinského žánru, který před časem uzavřel Defendor. Zlatý věk komiksu spustil ve třicátých letech nezničitelný Superman. Uběhl nějaký čas a nezničitelnost odstavila zpola kacířská, zpola láskyplná dekonstrukce superhrdinského mýtu ve Strážcích. Moore sejmul z hrdinů božský status a přiblížil je lidem, protože kdyby na to přišlo, zařvali by v éře sužované hysterií z atomové války skuteční lidé, ne okostýmované postavičky. Zlom přišel se Spider-Manem, který zavedl rovnítko mezi superhrdinu a obyčejného člověka. Proto nesnáším Spider-Mana, protože Peter Parker není ani spasitelským komplexem postižený excentrický multimilionář, ani smradlavá, ustrašená veš, dnes nazývaná nerd. Je to obyčejný kluk, patnáctiletý středoškolák, jakých najdete ve flísové mikině a nemožné košili po průmkách tisíce. Od teď to šlo s komiksovými hrdiny od desíti k pěti. Jestliže si doposavad vyžadovala funkce superhrdiny vlastnosti o třídu lepší, než jakými disponuje obyčejný člověk, Kick-Ass a Scott Pilgrim navlékl superhrdinský dres lidem o třídu horším, nerdům a třasořitkám. Odčlověčení a přerod k infantilní regresi završil retard Defendor, zrcadlově věrný protějšek Supermana. Hrdinský model zero to hero se otočil, démoni se zmenšili na mechanické hračky, kruh se uzavřel – z Lois Lanové je feťačka a děvka, z Clarka cvok, co má v jedné scéně v pazourech ceduli „slow“, protože je slow a žije ve světě, v němž se z předvčerejšku rodí zítřek, na rozdíl od Clarka, který plive krev v ódě na starou žurnalistickou pravdu, že není nic staršího než včerejší noviny (proto je nesmysl porovnávat kritické studie ze čtvrtletníku Film a doba s deníkařinou, kde se odevzdávají dva texty denně), a ze Supermana se stala přinejmenším srandovní figura z burlesky. Moc jí nepřispívá, že se drží ideálů, ač se jí to postavy ve filmu snaží rozmlouvat. Mohlo by se domyslet, kam dál tenhle vývoj superhrdinského žánru povede. Může být něco méně než retard navlečený do kostýmu? Může - samotný tvůrce retarda, jeho obhájce, komiksový scénárista hrající si na hero boye. Hodně o tom pověděl Resnais v Prozřetelnosti, kde prodělává hořečnatý sen umírající spisovatel. V mnohém tahle dekonstrukce hrdinů a jejich pád připomíná také vztah západní civilizace k Bohu. Na jeho svržení jsme potřebovali bezmála dva tisíce let. U komiksových hrdinů se to odbylo za pár desítek. Ruku v ruce to jde s překotným vývojem společnosti, kde lineární růst přerostl v exponenciální. Na co dřív stačila hodina, na to je třeba dnes minuta. Za pár let to bude sekunda. A pak jen její zlomek. To jen poznámka pro ty, kteří budou zase překvapeni zítřkem. Každopádně, věci jsou v pohybu. A to je vždy dobrá zpráva. (11.09.2010)

Woody Harrelson má za sebou sakra dobrý ročník. Představil nám jednoho z nejvíce cool zabijáků zombíků, varoval nás před koncem světa a dokonce byl nominovaný i na toho zlatého plešouna. No a jako šťavnatá třešnička na dortu nyní přichází jako Defendor, rádoby superhrdina, který likviduje zloduchy kuličkami a vzteklýma vosama. A není to překvapivě až tak moc vtipné, jak by se mohlo na první pohled zdát. Humor tu teda je a většinu času funguje na jedničku, ale zároveň je to má také svoje vážnější okamžiky. Ty navíc fungují ještě lépe a je to proto takový slepenec mez psychologickým dramatem a komedií. A i když to zní divně, tak se tento mišmaš hodně povedl. Navíc se tu neztratí ani ty superhrdinské propriety. Harrelson je samozřejmě opět vynikající a díky jeho výkonu (a maličkosti že Defendor dostává velmi často přes hubu) se s hlavním hrdinou ztotožníme více, než z kdejakým velkorozpočtovým borcem z komiksů. Režie je nápaditá, celé to příjemně uteče a navíc k tomu hraje velmi dobrá hudba. Suma sumárum tu máme zatím největší překvapení na začátku roku a další dobrý krok ve Woodyho kariéře. (29.03.2010)

Zde uvedený žánr komedie je sice těžký omyl, ale jsme na webu, kde pod tímto označením uvádějí třeba horror Dead End nebo western Young Guns. DEFENDOR je pravděpodobně nejrealističtější superhrdinský film. A realistický je prakticky ve všem. Každý detail, i ten sebepodivnější a zpočátku třeba ne zcela věrohodný, je ve filmu dokonale vysvětlený a opodstatněný. Všechno sedí. Přes svůj smutek, zdánlivou temnotu a dojímavost, jde o snímek optimistický. A řekl bych, že jeho realističnost nakonec baví víc než mnohé fantasy superhrdinské snímky, což člověku zvedne náladu. Zajímavé je, že příběh i tak obsahuje úplně všechno, co mají klasické comicsy: Je tu kladný superhrdina (kterého si zamilujete a budete ho obdivovat), je tu superpadouch (kterého budete nenávidět), je tu silný (a uvěřitelný) motiv celoživotní pomsty, superschopnost i její ztráta (i když obojí jen zdánlivé), je tu sidekick a osudová žena v jednom (Kat), máme tu (hned dvojí) znovuzrození a taky superzbraně (zákopová palice, vosy a kuličky). Je tu neschopná a zkorumpovaná policie, hrdinův věrný přítel, média v akci a dokonce superpes (DefenDog). A hlavně spousta vynikajících hlášek a hesel ("Třeste se termiti, nastal čas drcení." "Zbraně jsou pro zbabělce." (Defendor), "Fight back!" (Defendorův fanoušek - sprayer), "Zabijte mouchu." (Captain Industry) nebo skvostné "Kví, kví, zmrde." (Kat). Za dva dny jsem si to dal 2x a už se těším na další zhlédnutí. Co k tomu dodat? Snad jen: Thank you, Defendor! (08.07.2017)

Ejhle, i film o chlápkovi se sníženou inteligencí může být normálním dramatem, v němž na každém rohu nečíhá na diváka nějaká superdojemná scéna. A film o superhrdinovi nemusí být trapná fraška. Slušelo by se poněkud zapracovat na režii a alespoň trochu vybrousit vizuál. Scenáristicky a herecky je film totiž bezchybný. (11.04.2021)