Já, padouch

Ten paškvil na tri odseky príbehom ani nemožno nazvať. Filmom sa navyše vanie duch prázdnoty, všetko okolo je pusté, žiaden život, okrem hlavných postáv a maličkých poskokov nič vo filme nežije. Je to ako nevydarené divadlo. Jediné, čo stojí za ocenenie, je dabing, najmä ústredné trio Carell-Segel-Brand dabujú na nerozpoznanie. Megamind vyšiel oveľa lepšie... (13.07.2011)

Animáků, u kterých rodiče nemusejí podřimovat, moc není. Předně teda přiznávám, že nejsem příznivcem těchhle „roztomilých“ barvitých taškařic, ač kupříkladu V hlavě nebo Coco stavím hodně vysoko. Šlo o látky atraktivní pro všechny generace, milé, inteligentní, ambiciózní, svižné, nápadité. Já, padouch je jednodušší záležitost, místy úsměvná, nicméně cílící od začátku do konce na nejmladší publikum. Pro ně je to nadávkované a já to respektuju. Oceňuju, že se prakticky pořád něco děje. A když to sklouzne (pro odrostlejšího diváka) k ještě větší nudě, na scénu naskočí roztomilí Mimoňové, kteří prostě umí. (03.12.2020)

Na Padoucha jsem vyrazil se svými ratolestmi a nutno přiznat, že se mé děti bavily o poznání víc než já. Emotivní část mého já dokonce požadovala nadělit filmu odpad. Vyčítat dětskému animáku infantilnost je pochopitelně nesmysl, ale musím podotknout, že Padouch jednoduše nemá rozměr rodinné podívané, která by každé věkové skupině nadělila rovným dílem. Problém není v tom, že by úplně absentovaly vtípky zaměřené na dospělé publikum, ale v tom, že tenhle snímek není dostatečně chytrý, propracovaný, a tak se v něm pokusy o dospělejší humor ztrácejí. V Padouchovi je znát právě probíhající hospodářská krize a nevraživost vůči jejím původcům. Filmoví padouši si na své zločinné plány chodí půjčovat do bank a bankéři se předhánějí, kterého padoucha a ďábelský plán podpoří. Superpadouch Gru si jde speciálním vchodem pro vyvolené půjčit do banky, která nese název zkrachovalé finanční instituce, co stála na počátku bankovní krize. Jenže tohle všechno se ztrácí v nekonfliktním sladkém světě plném růžových barev, srdíček, pitvoření a chichotání, žlutých diblíků nazývaných Mimoni a především obývaném třemi cukrkandlovými dívčími sirotečky, které účinně pacifikují Gruovu zlobu. Používají přitom podobných metod jako dětské filmové hvězdy z hollywoodských filmů 30. a 40. let minulého století při usmiřování rozhádaných rodičů. Já, padouch je hodně konvenční předvídatelný film narozdíl od úspěšných rodinných animáků nedávné minulosti, jako je Shrek, který chytře parodoval právě ty konvence a styl, který ve světě prosadil Disney a který Já, padouch reprezentuje. Celkový dojem: 40 % - s tím, že děti si mohou bez obav přihodit 2*. (27.10.2010)

Naprosto pohodova zabavna kravinka, s misty lehce infantilnim humorem, hlavne diky bande poskoku, ktery vypadaj jak maly banani. V druhy pulce to sice na muj vkus az zbytecne moc tlaci na tu udobrovaci, dojemnou notu, kde se pan zaporak spis zajima o tri holky, ale i presto to vetsinu casu dokaze bez nejakyho poucovani bavit. Zadnej poradnej pribeh tu vlastne neni, proste takovy saskovani nekolika zaporaku s jejich hi-tech hracickama a zbranema, povedena animace, prijemnej dabing a superhrdinska hudba. Takze o nejakej animak roku se fakt nejedna, ale bavil sem se dobre. (27.11.2010)

#1 Illumination. Očividně mi chyběl v kulturním přehledu původ mimoňů, takže teď už vím víc. Despicable Me je vcelku zajímavý animák s takovou zvláštní kombinací dospělých témat a dětských nápadů (hodně roztomilá je scéna se čtením leporela s prstovými maňásky), které v některých místech fungují jako vydařená rodinná zábava a jindy bych zas o nich pochybovala. Českému dabingu naštěstí vévodí Jiří Lábus, takže to není taková prohra, pokud vynecháte originál. (02.07.2022)