Já, padouch

Rozhodně to není jen pro ty nejmenší, jak tu pár osob píše, většinu vtipů asi těžko pochopí. Až mě překvapilo, jak velké nároky na vzdělání a slovní sázobu Já, padouch má. Je to velmi milá záležitost s úžasným hlavním hrdinou a i nečekaně zábavnými vedlejšími postavami (do jedné!). Filmu jsem schopen klišé odpustit, protože jsem si jich takřka nevšiml. Zastínilo je totiž to, že jsem se opravdu srdečně smál situačním gagům. A ne že by se mi to stávalo u animáků často, vzpomínám si tak na tři předešlé, a sice Hledá se Nemo, Doba ledová a Simpsonovi ve filmu. Ačkoliv jejich kvalit Já, padouch nedosahuje, je to pořád výtečná podívaná těžící z extrémních charakterů jednotlivých hrdinů, u které jsem nezaznamenal ani jednu trapnou scénu, ačkoliv několik scén a jejich vyznění bych si dovedl představit jinak a moralistickou stopu a směřování negativního k pozitivnímu holt smazat z filmu pro děti asi nejde. (25.10.2010)

„Nazdar sused. Tvoj pes mi zasa nechal na trávniku prekvapenie.“ – „No, vieš, aké sú psy... nechajú to tam, kde to na nich príde, he-he-he.“ – „Mŕtvi nie.“ – Hrobová chvíľa mrazivého ticha. - „Žartujem... ale nie je to zlý nápad.“ Už za nápad (nakrútiť film z pohľadu „klasického komiksového zloducha“) si film zaslúži 80%, nevraviac o svižných postavičkách, zábavných dialógoch či sranda hláškach a fajn vizuálnej podoby. Ale malo, či skôr NEMALO, to niečo, čo by ma „naozaj strhlo“. Každopádne dávam palec skôr hore („Mama, keď budem veľký, tiež poletím na Mesiac.“ – „Zlato, blbcov v NASA neberú.“). (27.05.2011)

Na Padoucha jsem vyrazil se svými ratolestmi a nutno přiznat, že se mé děti bavily o poznání víc než já. Emotivní část mého já dokonce požadovala nadělit filmu odpad. Vyčítat dětskému animáku infantilnost je pochopitelně nesmysl, ale musím podotknout, že Padouch jednoduše nemá rozměr rodinné podívané, která by každé věkové skupině nadělila rovným dílem. Problém není v tom, že by úplně absentovaly vtípky zaměřené na dospělé publikum, ale v tom, že tenhle snímek není dostatečně chytrý, propracovaný, a tak se v něm pokusy o dospělejší humor ztrácejí. V Padouchovi je znát právě probíhající hospodářská krize a nevraživost vůči jejím původcům. Filmoví padouši si na své zločinné plány chodí půjčovat do bank a bankéři se předhánějí, kterého padoucha a ďábelský plán podpoří. Superpadouch Gru si jde speciálním vchodem pro vyvolené půjčit do banky, která nese název zkrachovalé finanční instituce, co stála na počátku bankovní krize. Jenže tohle všechno se ztrácí v nekonfliktním sladkém světě plném růžových barev, srdíček, pitvoření a chichotání, žlutých diblíků nazývaných Mimoni a především obývaném třemi cukrkandlovými dívčími sirotečky, které účinně pacifikují Gruovu zlobu. Používají přitom podobných metod jako dětské filmové hvězdy z hollywoodských filmů 30. a 40. let minulého století při usmiřování rozhádaných rodičů. Já, padouch je hodně konvenční předvídatelný film narozdíl od úspěšných rodinných animáků nedávné minulosti, jako je Shrek, který chytře parodoval právě ty konvence a styl, který ve světě prosadil Disney a který Já, padouch reprezentuje. Celkový dojem: 40 % - s tím, že děti si mohou bez obav přihodit 2*. (27.10.2010)

Nebylo to pixarovsky dokonalé (především tedy chyběl lepší příběh), přesto jsem se u Despicable me poměrně oddychově bavil a věřím, že s originálním dabingem by to bylo ještě o chloupek lepší. Minioni jsou parádní postavičky, které by si možná zasloužily větší prostor v nějakém krátkometrážním seriálu.. pět minut denně bych si klidně dopřál. :) (03.11.2010)

Kladní hrdinové jsou vyčerpaní, tak přišel správný čas překlopit zrcadlo a obsadit do hlavních rolí padouchy, tedy alespoň v 3D animovaných dětských filmech, jelikož ve filmech pro dospělé tato revoluce proběhla již dávno. A stalo se to frontálně, neboť nejdříve spatřil světlo 3D světa antisuperman Megamysl a skoro současně se stal králem padouchů (ne)milý zloduch Gru. Padouch nabízí všechno, co jako divák od 3D animáků očekávám, mix gagů, vtípků, zábavy a okázalé akce, originálního hrdinu, byť v trochu neoriginální variaci Wolkerovské pohádky O milionáři, který ukradl slunce, samozřejmě moralistickou stopu a happy end, téměř až dojemný. Podíl tří holčičích sirotků na polidštění padoucha je až čítankově patrný, mně jako dospělému divákovi přišel tenhle element možná trochu nadbytečný, ale nahlíženo dětskýma očima jde o nutnost. Ani ten největší padouch přece nemůže být tak zlý...v dětském filmu tedy... :-) (11.07.2012)