Reklama

Reklama

Psychiatr Pavel Josek se těší uznání nejen ve své profesi, ale i v širší společnosti. Je totiž bývalým disidentem, signatářem Charty 77, který po boku své ženy snášel šikanování ze strany komunistické Státní bezpečnosti. Nyní se chystá převzít Cenu paměti národa a poskytuje rozhovory do dokumentárního filmu. Jeho zeť Luděk, jenž na dokumentu pracuje jako zvukař, se v rodině cítí jako méněcenný. Proto jej nenechá chladným Joskova složka z estébáckého archivu, kterou jeho kolegové získají. Vyplývá z ní, že Josek počátkem sedmdesátých let naopak s StB spolupracoval. Jako mladý psychiatr donášel na nadějného sochaře Bořka, který byl jeho sokem v lásce a který se nakonec nechal vyštvat z rodné země. Pro všechny členy Joskovy rodiny, včetně těch, kteří v inkriminované době nebyli na světě, tak nastává těžké období. Tím spíše, že každý má svůj úhel pohledu na to, co se odehrálo. Své k tomu může povědět i bývalý pracovník StB Kafka, jenž měl kdysi oba mladé muže na starosti a nyní si užívá klidného důchodu… (Česká televize)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (747)

Malarkey 

všechny recenze uživatele

Hodně zajímavý a originální námět si pro nás Hřebejk připravil. Konečně se opět na chvíli odtrhl od komedií a natočil opravdu zajímavý film, který mě po historické části příliš nic neřekne, protože jsem v té době nežil a nemohl zažít nenávist vůči komunistickejm sráčům nebo zběhlíkům, ale na druhou stranu mu nádherně ukázal mysl obou stran. A to za to určitě stojí. Hodně tomu dopomáhají i samotné dialogy. Ze začátku to na nich sice příliš vidět není, ale od půlky filmu, kdy se film začne odehrávat i jinde než v Česku, to bude mít spád. Krom toho jsem byl i rád, že jako divák českého filmu jsem měl tu čest navštívit i jinou zem, než tu naši. Podstatný je ale stejně příběh, který je jasně daný a dost možná první vlašťovkou dalších příběhů, které se budou zaobírat podobnou tématikou do budoucna. Bůhví. Každopádně je to pro mě pořád lepší vysvětlení totalitního režimu, než když se ptám od mládí táty zdali by mi řek, kdo u nás v ulici byl komunistická špína. Odpověď jsem nikdy nedostal, protože nevěděl nebo se o tom nechtěl bavit. Já ale odpověď znát chtěl, chtěl jsem vědět, jak se ten člověk dneska má, co dělá, zdali uvažuje stejně jako tenkrát. Tady jsem konečně tu odpověď dostal. Sice ne přímo, ale částečně určitě. ()

berg.12 

všechny recenze uživatele

Současné české filmy mají se mnou problém. Když už mě neiritují mají jen velmi málo co nabídnout. Problém s Hřebejkovým/Jarchovského posledním filmem mám ale trochu jinde. Co chce vlastně říci? Že nikdo nejsme bez viny, že systém stojí za osobními tragédiemi a zároveň je osobním selháním vytvářen, hledá omluvu či obvinění pro jedno i druhé, že všechno má svůj rub a líc, cosme si tosme si? V tom případě se ptám: k čemu taková výpověď, ze které si každý může vybrat dle libosti, vlastně je? Respektive kde je hranice mezi možnostmi interpretace a absencí jasného tvůrčího názoru? V nějaké naše "Životy těch druhých" je asi zatím zbytečné doufat. ()

Reklama

Payushka 

všechny recenze uživatele

Tohle drama je nezvykle hořké, chvílemi se pousmějete, chvílemi povzdechnete. Pokládá spoustu otázek, na které si musíme odpovědět sami cestou z kina – což je dobře, filmy, které v divákovi vzbudí úvahy nad vážnými událostmi jsou vždy přínosné. Neříkám, že kvalitní. Jistě že má Kawasakiho růže své mouchy. Pojednává ale o tématu, které si o zfilmování vyloženě říkalo. A to zfilmování se panu Hřebejkovi překvapivě povedlo. ()

viperblade 

všechny recenze uživatele

Upřímně musím říct, že jsem pomalu začal Hřebejka odepisovat. Ostatně od Musíme si pomáhat nenatočil nic, co bych já ohodnotil plným počtem. Ale pak jsem si pustil Kawasakiho růži a oněměl jsem… Tohle je bez nadsázky geniální film. Hřebejk se opět vrací na vrchol s palčivým tématem, které i dnes, po více než 20 letech, nechává málokoho, kdo v té době tenkrát žil, chladným. Kawasakiho růže je hereckým koncerte Daniely Kolářové (její scéna obhajoby manžela… mít klobouk, tak hluboce smeknu) a Martina Huby. Jeho postava doktora, který dostává vyznamenání, ale zároveň se přijde na to, že i on, bojovník proti režimu, pomáhal StB, je dokonale propracovaná. Stejně jako celý film. Nejvíce se mi líbilo, jak snímek staví do stejné roviny dvě otázky, které zde až nepříjemně souvisí. "Dokážeme se vyrovnat se svou minulostí?" a "Dokážeme se vyrovnat hlavně sami se sebou?" Pane Hřebejku, ještě jednou se vám omlouvám a tleskám. Do oscarového klání je tento snímek poslán právem, snad členové akademie ocení vaší snahu… ()

Isherwood 

všechny recenze uživatele

Dal jsem Hřebejkovi po letech šanci se zlomyslným vědomím, že mu dané téma zlomí vaz a já si dál budu moci spokojeně alibisticky říkat, že to s českým filmem jde hlouběji a hlouběji. A on mi vpálil pěstí mezi oči, když s Jarchovským zinscenovali sérii pokřivenosti rodinných vztahů jako dusný thriller, ve kterém čaruje Šáchova fantastická kamera, která snímá plejádu dokonalých herců. Hřebejk tahá diváka skrze sérii vyhrocených situací, z nichž ty dvě nejdokonalejší (setkání milostného trojúhelníku, hádka v lese) asi nedostanu z hlavy už nikdy. S pokorou se omlouvám a pátou hvězdičku nechávám v záloze pro další zhlédnutí. Otázkou je, zda-li na to ještě někdy bude chuť. ()

Galerie (25)

Zajímavosti (16)

  • Kawasakiho ruža je najzložitejšia japonská skladačka z papiera. Preto je názov filmu metafora, ktorou chceli tvorcovia podčiarknuť zložité skladanie príbehu. (Very_kuul)
  • Natáčení Kawasakiho růže bylo zahájeno 7. června 2009 ve švédském Göteborgu. „Švédsko byla přímá inspirace k filmu. Pro Švédsko byl tento film napsán,“ říká režisér filmu. Před několika lety odcestoval Petr Jarchovský na Göteborský filmový festival, a když se tam po roce vypravili již společně s Janem Hřebejkem, seznámili jsme se s celou komunitou místního uměleckého centra. Budova göteborgských výtvarníků, ve kterém umělci pracují, ale i bydlí, byla pro tvůrce natolik jedinečným a fotogenickým místem s obrovským geniem locii, s unikátním výhledem na město, přístav a otevřený mořský horizont, že se tato lokace stala ideálním místem pro natáčení. Nabízela dokonalé spojení typicky městské architektury s přírodou a scénář filmu tak mohl být napsán pro existující reálie. Natáčení ve Švédsku štáb ukončil 17. června a až do 22. července pokračoval v českých lokacích. [Bontonfilm] (POMO)
  • Snímek získal na filmovém festivalu Berlinale cenu za nejlepší film nesoutěžní sekce Panorama. Tuto cenu vyhlásila ekumenická porota. Druhé ocenění, které si z Berlína film odvezl, získal od Mezinárodní konfederace uměleckého a esejistického filmu (CICAE). (Andresito)

Související novinky

Evropské filmové ceny

Evropské filmové ceny

10.05.2017

Od roku 1988 uděluje evropská filmová akademie filmové ceny pro evropskou kinematografii. Původně se ocenění jmenovalo Cena Felix a od roku 1997 bylo přejmenováno na Evropské filmové ceny. Udílení… (více)

Ladislav Chudík 1924 - 2015

Ladislav Chudík 1924 - 2015

29.06.2015

Po těžké nemoci ve věku 91 let zemřel v bratislavské nemocnici herec Ladislav Chudík. Syn hutnického mistra projevoval zálibu v recitaci a herectví již na gymnáziu a později v ochotnickém kroužku.… (více)

Hřebejk v Hlavní soutěži 48. MFF Karlovy Vary

Hřebejk v Hlavní soutěži 48. MFF Karlovy Vary

12.06.2013

Do hlavní festivalové sekce čítající sedm světových a sedm mezinárodních premiér se s novými snímky vrací šest režisérů, z nichž dva si v nedávné minulosti z Karlových Varů odnesli Křišťálové glóby… (více)

Reklama

Reklama