Chatroom

Chatroom je výborný film o obrovské a zrůdné moci internetu. Se zařazením do žánru horroru bych byl nicméně opatrný:)), víc by se hodilo psychologické drama s prvky thrilleru. Nevím, jak to přesně vyjádřit, ale o ten celkový zážitek a závěrečné (vlastně i dost průběžné:)) souhlasné gesto se nepostará snad ani tak scénář (přičemž nemohu upřít propracovanost a vynikající gradaci - a v neposlední řadě ten samotný nápad, který je vynikající) a ani režie (kterak proti ní nemám nejmenších výhrad), jako spíš přesah do reálného života, alarmující stav závislosti mladé generace na internetu, která postupně ztrácí povědomí o normálním světě a svěřuje se se svými nejintimnějšími pocity raději imaginárním přátelům. Je pravda, že postavy v tomto filmu jsou možná až přehnaně naivní, důvěřivé a lehce zmanipulovatelné, což lze zdůvodnit jejich nízkým věkem, nedostatkem životních zkušeností nebo faktem, že je pro ně chatovací místnost ideálním prostředkem, jak uniknout z toho "zlého světa, který je nechápe". Proto považují svůj virtuální život v danou chvíli za nedotknutelný a bezmezně mu (jim) věří. Ano, vím, že nepřicházím s ničím novým:)), každý přece ví, že na internetu jsou úchylové, asociálové a možná ještě mnohem horší sebranka.) Spíš bych chtěl poukázat na to, že je v tomto filmu velmi důkladně a do detailů ukázáno, kam až může to zpočátku nevinné a nezávazné chatování dospět. Se svou výpovědní hodnotou (morálním přesahem, poselstvím) a skvělým Aaronem Johnsonem to úplně v klídku na nějakých 80% stačí.) (02.01.2011)

,,Chcete si promluvit o těch, které nenávidíte?“..... Představte si virtuální chatovací místnost. Jsem sám, pak přisedne holobrádek s rybičkama, vzduch oživí 2 roštěnky a nechybí zamilovanej černoušek. Svět chatu převedený do vizuální podoby má obstojnej vizuál a zajímavej námět. Příběh několika dětí, kteří se nedokáží vypořádat se svými problémy a místo naděje na internetu nalézají anonymní našeptávače myšlenek je však pouhou roztaženou krátkou povídkou, které dělá jméno Hideo Nakata. Několik důvodů, proč má smysl film vidět: 1.) Jsem závislej a jedu na chatu. 2.) Hledám inspiraci do soutěže ,,Jak nejlépe zkazit dítěti den“. 3.) Jsem dítě se spoustou problémů a místo pobytu v ústavu, dávám přednost pobytu na síti. PŘÍBĚH ** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (27.02.2011)

Úplne súhlasím s užívateľom LIVINGDEAD. A to som poriadne prekvapený, lebo sa to nestáva často, ale tentokrát má na 100% pravdu. Mal som vážne psychické a fyzické problémy toto dopozerať a po hodine trápenia som si to aj ja musel pustiť zrýchlene. A nielen, že to nie je horor ani thriller, nie je to dokonca ani dráma, pretože drámy by mali mať aspoň minimálny emocionálny dopad na diváka. Toto nemalo nič, akurát myšlienku, aký je internet nebezpečný, ale o tom viem aj bez pozretia tohto filmu. Bolo to ináč strašne predimenzované a chaoticky nakrútené, takýto scenár a strih mi vôbec nevyhovujú. (04.01.2011)

Neskutečná píčovina. Psychologické filmy mě nevadí ale musí být o něčem toto je o velkém hovně. Parta 5 kreténu (z nichž jeden vypadá jak Vladko Dobrobvodský :-) jeden sebou nosí mrtvou rybku a diví se že je mrtvá :-) jeden má rád 11 leté holčičky :-) a 2 ženské co dělají chytré přitom obě dohromady mají Iq menší než saranče :-) založí chatovací skupinu kde si kecají o svých problémech. Jelikož režisér zhruba po hodině pochopí že ty jejich kecy už nudí vymyslí si myšlenku že by mohl jeden z nich chtít spáchat sebevraždu. Na konec ji nespáchá což je škoda a místo toho se zabije jeden týpek co tu skupinu vede. Hideo Nakata jednou možná že natočil parádní Kruh ale tohole no potěš. P.s. kdesi jsem četl popis cituji že tento film je něco mezi Kostkou a Disturbií ale kdeže :-) tento film je něco mezi hovnem a sračkou. (26.01.2011)

Navzájem se ve mně bijí dva protichůdné pocity. Ten první mi říká, že z filmařského hlediska je na snímku patrná zkušená ruka Hideo Nakaty, který – jakožto uznávaná režisérská veličina – by do světa nevypustil lecjaký šit, a proto film překvapuje na mladé osazenstvo poměrně slušnými hereckými výkony, místy velmi povedeným vizuálním ztvárněním a taky náramně dynamickou gradací příběhu až do napínavého finále. Na straně druhé já opravdu nejsem přítelem sociálních sítí, a proto nechápu – pozor SPOILER – proč by se někdo svěřoval se svými nejniternějšími pocity (což myšlenky na sebevraždu určitě jsou) nějaké anonymní skupině pubescentů a řídil se pochybnými radami nějakého manipulátorského hajzlíka, který si tak léčí své vlastní komplexy. Faktem je, že já vlastně obecně nechápu tu potřebu se s někým on-line vykecávat o čemkoli, takže uznávám, že tenhle film asi opravdu není určen pro mě. Přesto jsem v něm určité klady a kvality objevil, a proto si to tři hvězdy plně zaslouží. (02.01.2011)