Zen

Příběh o putování a nalezení toho pravého mistra, který by mladého Dogena dovedl až k oproštění duše, těla… k nirváně, k pravému Buddha stylu. Trnitou cestou a velkou odvahou najít pravé kořeny a pochopení Buddhova osvícení. Z mladého mnicha se posléze stává mistr a zakladatel zenového učení – sótó. Ač nejsem fajnšmekr východní filosofie nevyjímaje náboženství, tento film mne opravdu dostal na lopatky. Režisér si pohrál precizně s detaily. I přesto, že je film dvouhodinovým vůbec vás nenudí. Naopak vás strhne a donutí vás dívat se až do konce. Já neměla nejmenší problém film shlédnout až dokonce naopak mi přišel film krátký, protože byl a je působivým.. naopak vás nepřipraví ani o nedostatek peripetií. Spoiler: Jediná scéna, která se mi nelíbila ve filmu…dogen přichází spolu s úředníkem k vysoce postavenému šogunovi Tokiyorimu, kterého trápí halucinace. Slyší hlasy lidí které zabil. Úžasná je hudební stránka filmu. (13.08.2012)

Pozvolně, v téměř meditativním (občas až uspávacím) tempu vyprávěný životní příběh japonského mnicha Dógena, který v 13. století přinesl z Číny do Japonska pravé Buddhovo zenové učení, které se uchytilo i přes nelibost a inzultace jeho konkurentů. Snímek se mnohem více soustředí na fyzické fungování kláštera a mnišský život, než na samotnou zenovou filosofii. Pár mouder tu sice zazní, ale ty neznalým divákům k pochopení motivací, cílů a vnitřního rozpoložení postav moc nepomohou. (16.05.2012)

Směšný film říkající, jak je ten Dógen skvělý a zazen ještě lepší a vůbec člověk je hloupý... Nudný film o Dógenově životě, který se od jeho skutečného života samozřejmě odklání, s pár herci, které mají v Japonsku zvučné jméno. A přesně ti tu stejně mají jen štěk nebo se znenadání vytratí nebo vlastně pro film, jeho příběh nebo vývoj nemají vůbec smysl či význam. Film jistou epizodnotí vypráví o životě jednoho mnicha (mamča řekla běž za Buddhou, tak hoch nelenil a šel). A je to neskutečně nudné. A na tu nudu to má neskutečnou stopáž, já už si v polovině filmu přála, aby zemřel, a i to umírání mu hrozně dlouho trvalo. Každopádně každý japanista ví, že Dógen umřel v zazenu, takže už jen čekal v jakém. :-D Já nevím, během sledování mi film přišel až odporný svou podbízivostí, svými obrazy a tím, co chce říct. Chápu, proč má takové hodnocení na csfd (či kdekoliv jinde), ale pro mě to jen slabší věc, u které jsem se nehorázně nudila. To už si stokrát raději přečti nějaký jeho životopis. Část v Číně je to nejnudnější, co tu bylo, když se vrátil do Japonska, změna, říkám si paráda, začne to být zajímavé a ono to snad i chvíli bylo. Chvíli. (21.03.2012)

Jak z hlasu, tak z řeči těla mistra Dógena, kterého stvárnil Kankurô Nakamura, slyším jen sílu a nenávist, jakoby mě bodaly trny do uší, místo toho, abych slyšel mír a zář klidu. Film je na své téma velice dlouhý a to hned z několika důvodů. Tento počin nám totiž o Zenu moc neřekne a bohužel toho neřekne ani moc o Dógenovi. I když je v tomto snímku celkem podmanivá hudba, tak to nezabrání dojmu prázdna z filmu. Čekal jsem asi něco pozoruhodnějšího. (30.05.2015)

I když si tu někteří stěžují, že to je strašná kravina, mně se to docela líbilo. Ono je problém v tom, jak chcete vlastně zfilmovat osvícení, no autoři se toho ujali celkem uspokojivě. Filmové tempo je krásně pomalé, což se k filmu velmi hodí, lahodná hudba, která film provazí, velmi dobře sedla a vyzdvihuje snímek ještě výše. I když to možná není úplně to, co někteří od filmu očekávali, já jsem byl některými scénami potěšen a s filmem jsem docela překvapivě spokojen. Za mě 70% s odřenýma ušima. (09.09.2010)