Grotesque

Žiadne „spievanie v daždi“, ale jednoduchá a samoúčelná mäsiarčina. Nič pre citlivé povahy, či vyznávačov majsterky pera Rosamundy Pilcherovej. Sedemdesiattri minútová porcovačka, určená len pre fanúšikov žánru, ktorí sa narodili priamo na jatkách a pre doktorov špecialistov, zubárom počnúc a patológom končiac. Vzhľadom na minimálny počet postáv sa v tomto japonskom filme dá výborne orientovať a postavy si skutočne nebudete zamieňať. Hlavne z toho dôvodu, že sú len tri, pričom jedna z nich je žena a druhý chlap je prakticky po celý čas priviazaný a prichádza o jeden orgán za druhým. (Samozrejme nemám tým na mysli hudobné nástroje.) (18.08.2009)

Japonská variace na Saw, Hostel.. víc, než Kostku. Překlenout mez únosnosti znamená pro lidské vnímání zkoušku zátěže. I když, kde je ta hranice za kterou už nelze jít? Co se mi u Grotesque bezprostředně vybaví, to je „samoúčelná brutalita“, která jistě vyvolá v některých šok a znechucení; jenže u mě jsou tyto rezervy v takovém rozsahu, že tento práh snesitelnosti dosud nemám překročen.-)) Zkuste taky 13: hra smrti. (20.06.2010)

Po prvním flashbacku jsem měl chuť film ukončit, protože něco tak debilního se často nevidí. Naštěstí jsem to neudělal a mohl si tak vychutnat takřka hodinovou nefalšovanou řezničinu. Vidět toho příliš není, ale když si zkusíte představit, že vám někdo hřebíky přibije varlata, tak už neexistuje mnoho více bolestivých kousků. Náš vrahounek je docela sympaťák s celoživotním traumatem, protože smrdí. Je kreativní a i když už jste přesvědčeni, že nic strašnějšího nedokáže již vymyslet, tak vás náhle překvapí. Navíc je zábavný a nejedna hláška mě dokázala rozesmát. Nejlepší byla hláška: ,,Je tam drát!" Konec filmu byl naprosto ujetý a zařadil bych ho do kategorie sci-fi. Nerad bych prozradil nejkouzelnější moment filmu, ale nemohu si pomoct, takže kdo to nechce číst, nechť si zacpe uši, ale já se prostě o kousací letící hlavu nemohl nepodělit. A málem bych zapomněl na moc pěkný hudební vkus vrahounka. Škoda toho vysoce amatérského nádechu. Takhle to budou jenom 3*. (16.07.2013)

Na rovinu řeknu, že zde není k vidění nic nového, ale Japoncům se podařilo v sedmdesáti minutách prezentovat tu nejzvrácenější podívanou, která se dá jen v lidské představivosti stvořit. Asiaté jsou mistry ve stupňování atmosféry a to se mi na jejich filmech líbí asi nejvíc. Nejprve diváky pořádně navnadí, potom zvolní tempo a během okamžiku opět zaútočí na divákovu mysl. Tady tomu nebylo jinak. O tom že motorová pila se dá dobře využít nejen v Texasu vás přesvědčí ihned na začátku mučení. Prsty a dokonce i celá ruka brzo okusí její ostří. Čím víc se blížil konec, tím míň mě však kupodivu film bavil. Finish sice nabídl docela zajímavou podívanou, ale úplný závěr zcela znevážil předchozí děj a na obrazovce se odehraje taková parodie hodná pro céčkové filmy. Kousací hlava vypadala trapně a když začala plakat, tak jsem to zastavil. (05.05.2010)

Stupidní sračka, která je filmařsky zcela nicotná. Lidi, kteří takové filmy přivádí na svět, nejsou podle mě normální (to samé podle mě platí o těch, komu se líbí na to koukat - přitom kdybyste je postavili ke klasické české zabijačce, tak to s nimi určitě sekne). Dementní zvrácenost, kterou si někdo realizoval svoje úchylné fantazie, a neměl k tomu ani dost kuráže, aby v tom filmu skutečně něco ukázal nebo si dal aspoň záležet, aby to vypadalo realisticky - celá ta řezničina působí strašně fušérsky, protože kamera v klíčových momentech uhne nebo zabírá něco jiného, a když už je tam něco vidět, tak je to udělané tak amatérsky nevěrohodně, až je to k smíchu. Čistý odpad. (06.05.2019)