Občan Karel Kryl (S01E16)

Zdá sa, že budem prvý Slovák komentujúci tento dokument o významnej osobnosti česko-slovenských dejín, ktorá by dozaista zasluhovala viac všeobecného uznania. Malý muž s veľkým srdcom, basník s gitarou, symbol národného odporu voči komunistom, neskôr aj post-komunistického vývoja a veľký kritik rozdelenia Československa. Zhliadnutie odporúčam naozaj každému a predovšetkým Karlovým priaznivcom, medzi ktorých sa už niekoľko rokov s hrdosťou radím aj ja. (08.12.2013)

V umení, aj folkovom, milujem umelcov, ktorí napriek neľútostnému zubu času, nesú aj po rokoch buričsky zástavu nespútanej slobodnej duše, idúcej proti systému. Okrem rebelskej povahy je predpokladom obdivu istá miera talentu a umeleckej invencie. Kryl týmto nepochybne oplýval. Zbierka výpovedí jeho známych nedosahuje síce kvalít dokumentu Bratříček Karel (r. Krystyna Krauzeová, ČR/PR 2016), ale nevadí. Krauzeová ho tvorila vyše 20 rokov po smrti KK. Film M. Zábranského poskytuje pomerne živé spomienky - od smrti Kryla ubehli totiž len 4 roky. Najzaujímavejšie výpovede podáva, ako obvykle, Magor (I. M. Jirous). Sťažuje sa, že ani na pohreb ho nepustili. Väčšina ostatných pricmrndáva pateticky - oslavné ódy. Veľa nových faktov, okrem všeobecne známych, sa divák nedozvie. Vadilo prerušenie piesní po pár tónoch, ďalšou zbytočnou výpoveďou, komentárom. Okrem Magora alebo Anastáza Opaska. Priemernosť dokumentu dvíha charizma a charakter Krylovej osobnosti. Poznámka: Z prednovembrovej Slobodnej Európy mám dodnes uchovanú vlastnoručnú nahrávku básne na kazete, pomedzi ktorú bzučia rušičky: "Keď pluje loďka za loďkou, pijeme vodku s Voloďkou a bratstvo našich národov sa takto tuží. Voloďa býval barónom, teraz má salaš hore nad Hrónom a záhon ruží.". (03.12.2020)

Karla Kryla si velice vážím, neváhal bych mu udělit titul Nejmenší Čech a proto jsem v hodnocení vykouzlili čtvrtou hvězdu, kterou si tento dokument nezaslouží. Jednak proto, že mi neobjasnil lékařskou diagnózu "puknutí srdce žalem", jednak proto, že do všech trapně krátkých úryvků skladeb vždycky kdosi kecal a hlavně proto, že se na slávě zemřelého génia přiživila spousta lidí, se kterými bych na pivo nešel. (17.11.2014)

"V čele klaka, pak ctnostné rodiny a náruč chryzantém, černá saka a žena hrdiny pod paží s amantem, kytky v dlaních a pásky smuteční civí tu před branou, ulpěl na nich pach síně taneční s bolestí sehranou. Co tady čumíte? Vlezte mi někam! Copak si myslíte, že na to čekám? Co tady civíte? Táhněte domů! Pomníky stavíte, prosím vás, komu? ... Kolik vám platějí za tenhle nápad? Táhněte raději s děvkama chrápat! Co mi to říkáte? Že šel bych zas? Rád? Odpověď čekáte? Nasrat, jo, nasrat!" (13.04.2014)

Klaunova zpověď poprvé: Děkuji, Karle! Tážeš se zač? Za vše! Za to, žes mi ukázal, jakou sílu může mít píseň. Za to, že jsem si i skrz Tebe uvědomil, jaké je to štěstí být Čechem, že je být nač hrdý a že je se oč rvát, nerezignovat před nespravedlností, nezaujímat postoje, ale stát! Za to, žes mi ukázal ty skryté krásy mateřštiny, že jsem se díky Tobě naučil též milovat svůj jazyk, hrát si s ním, jakožto s tím jazykem; zkrátka díky za to, žes byl a byls přesně tím, kýms byl! Svět, do něhož se rodí osobnosti tvého ražení, je ještě v pořádku, navzdory tomu, že občasně ryjeme držkou v zemi či jdeme jako ovce, my, cvičení lidé, mezi něž spadám i já, tedy možná, přeci jen jsi mne silně inspiroval, jako onen anděl , který ve starozákonních a vlastně i novozákonních spisech obracel mysl k tomu, co si pozornost zasluhuje, v tomto případě asi k boji za lepší zítřky, nebo ještě lépe dnešky. (11.05.2014)